HADLAČ Jiří 8.9.1927-15.8.1991

Z Personal
Jiří HADLAČ
Narození 8.9.1927
Místo narození Divín (u Lučence, Slovensko)
Úmrtí 15.8.1991
Místo úmrtí Velké Opatovice (u Svitav)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 48
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48170

HADLAČ, Jiří, * 8. 9. 1927 Divín (u Lučence, Slovensko), † 15. 8. 1991 Velké Opatovice (u Svitav), malíř, grafik, ilustrátor

Narodil se ve smíšené česko-slovenské rodině. 1946 maturoval na reálném gymnáziu v Banské Bystrici, 1950 absolvoval výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Brně, kde na něho měli vliv profesoři B. S. Urban, E. Milén a V. Makovský. Žil trvale v Brně, 1950–54 učil na Pedagogickém institutu. Jeho žačkou, ženou a inspirátorkou byla Zdena, roz. Neuherová (1936–1990). H. 1958 spoluzaložil brněnskou tvůrčí skupinu Profil, jejímiž členy byli například D. Chatrný, J. Šindler a O. Hanzl. Pod vedením teoretika I. Zhoře se zaměřili na experiment, vázaný na smyslovou skutečnost. 1959 se H. stal členem Spolku českých umělců grafiků Hollar. Věnoval se malbě, od 1957 se systematicky zabýval volnou a užitou grafikou (plakát), knižní ilustrací, návrhy obálek a vazeb. Plátna vynikají expresivní barevností. V grafice patřil k jeho oblíbené technice dřevoryt a dřevořez. Epické dřevořezy z dramatické denní reality (Neštěstí u Knínic, Nádraží ve Skalici, aj. cykly) vycházely z primitivismu inspirovaného folklorem. Postupně směřoval ke znakovosti, po studijním pobytu v USA (1964) projevil zájem o obecná sdělení (Zpráva o velikém městě aj.), jež traktoval prostřednictvím osobitě modifikovaných lettristických (tj. na písmu založených), případně surrealistických výrazových prostředků. Současně tvořil objekty na principu asambláže. Do proudu imaginativního umění vstupoval i abstraktními a popartovými kompozicemi. Od 1967 byl asistentem na katedře výtvarné výchovy brněnské pedagogické fakulty, 1972 se habilitoval v oboru kresby a grafiky, 1979 se pedagogické činnosti vzdal. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se věnoval dřevořezbě s námětem mužské hlavy. Během osmdesátých let tvořil barvené objekty a navrhoval knižní vazby, které mu přinesly uznání i v zahraničí. Obdržel Krajskou cenu Antonína Procházky (1965), stříbrnou medaili na Bienále autorů exlibris v Malborku (1968), dvakrát první cenu v soutěži Brněnský plakát (1967, 1968), cenu Center of Book Art v New Yorku (1973), cenu za experimentální tvorbu na Pátém trienále umělecké knižní vazby (1985). Je autorem netradičních náhrobků pro přítele A. Kroupu a pro sebe i svoji manželku na Ústředním hřbitově města Brna.

L: NEČVU 1, s. 237–238 (se soupisem výstav); SČSVU 3, s. 24–25; L. Kundera, Trigonometrie terénu J. H., 1967; M. Langrová, Jednota proměn v grafice J. H., 1978; L. Pospíšil, Knihy-objekty J. H., in: Umění a řemesla 1987, č. 3, s. 55–56; I. Zhoř, J. H. – poselství tvorby, 1987; týž, Brněnské tvůrčí skupiny 1957–1970, in: Bulletin Moravské galerie v Brně, 1996, s. 124–128; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 21. 3. 2017); http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 22. 3. 2017).

Martin Kučera