HAKL Bohumil František 10.9.1827-12.9.1904

Z Personal
Bohumil František HAKL
Narození 10.9.1827
Místo narození Horní Branná (u Jilemnice)
Úmrtí 12.9.1904
Místo úmrtí Hořice
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 110

HAKL, Bohumil František, * 10. 9. 1827 Horní Branná (u Jilemnice), † 12. 9. 1904 Hořice, římskokatolický kněz, spisovatel

Pocházel z rodiny domáckého tkalce a mistra v textilní továrně v Hrabačově (dnes Jilemnice). Na přání otce, který měl písmácké sklony, se připravoval na dráhu učitele. Nastoupil na gymnázium v Jičíně, kde ho ovlivnil buditelský profesor Š. K. Macháček, a 1847 maturoval v Litomyšli; soukromě se věnoval němčině a hudbě. 1846–50 studoval bohosloví v semináři v Hradci Králové, 1851 byl vysvěcen na kněze. Od 1852 tam působil jako katecheta na učitelském ústavu, reálce a hlavní škole. 1855–61 učil v rakouském vojenském výchovném ústavu v severoitalském městě Belluno, 1861–70 na hradeckém gymnáziu. 1870 mu byla přidělena fara v Hořicích, 1882 jmenován děkanem a vikářem. 1877 navštívil Itálii (zážitky popsal v cestopisné práci Cesta do Říma a dále do Neapole a Pompeje, 1881), cestoval do Berlína, Drážďan a Mnichova, vydal se do Istrie.

Na výzvu kanovníka J. A. Šrůtka literárně debutoval 1852 v časopise Školník. Napsal učebnici náboženství pro vyšší třídy gymnázií, upravil učebnici katolické mravouky, vydal četné duchovní spisy (Pobožnost jinocha studujícího, Stručná nauka o těle lidském, třísvazkové Řeči postní, třísvazkové Osnovy, výklady a řeči duchovní, dvousvazkové Řeči liturgické, Exercicie aj.), z němčiny přeložil Katolickou věrouku pro vyšší učební ústavy rakouské a z francouzštiny Křesťanské myšlenky na každý den v měsíci. Z jeho beletristické tvorby se dočkal rozšířené reedice soubor náhrobních nápisů Hrobní kvítí (1877, 2. vyd. 1886). Básnické sbírky obsahují verše výlučně s nábožensko-osvětovou tematikou (Klidné chvíle, 1874; Z jeseni mého života, 1883). Dobově největší význam měly jeho knížky pro děti (próza Chudé dítě, 1875; divadelní hry Mlsný Jaroš, 1875; Ptačí hnízdo, 1876). Nepřekonaly sice archaický ilustrativní a didaktický model tvorby pro děti, ale vynikaly živým, nehledaným jazykem. Vlastenectví a sociální cítění H. se nejzřetelněji projevilo v jeho legendicky pojatém Životě svatých apoštolů slovanských Cyrila a Methodia (1870), který byl církví prohlášen za závadný, a pozastavení jeho publikace bylo interpelováno ve vídeňském parlamentu. Přispíval do řady katolických periodik, spoluvydával Knihovnu kazatelskou. Spolu se svými blízkými přáteli J. V. Jirsíkem, E. Brynychem, A. C. Stojanem, M. Karlachem, K. Borovým, V. Benešem Třebízským a T. Škrdlem připravoval mezi českým kněžstvem s předstihem půdu pro pontifikát Lva XIII. s jeho obrodnými modernizačními snahami.

L: Prager Tagblatt 12. 9. 1904, s. 3 (oznámení úmrtí Gottlieb Franz H.); OSN 10, s. 760; 28, s. 875; LČL 2/1, s. 36–37 (se soupisem díla); A. Jilemnický – K. Vik, Kraj slavný kamenem, 1961, s. 189; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 43; http://www.badatelna.eu/fond/2751/uvod (stav k 30. 11. 2016).

P: LA PNP, Praha, část osobní pozůstalosti; DÚ, Praha, dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera