HALLER Jiří 1.1.1896-25.1.1971

Z Personal
Jiří HALLER
Narození 1.1.1896
Místo narození Keblice (u Litoměřic)
Úmrtí 25.1.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 134

HALLER, Jiří, * 1. 1. 1896 Keblice (u Litoměřic), † 25. 1. 1971 Praha, bohemista, lexikograf 

Pocházel z početné rodiny venkovského řídícího učitele na Podřipsku Františka H.; jeho bratr Miroslav H. (1901–1968) byl básník a překladatel. 1914 maturoval na vyšším gymnáziu v Roudnici nad Labem. Odešel do Prahy, 1914–16 navštěvoval na filozofické fakultě přednášky z češtiny a francouzštiny. Jeho studia přerušila první světová válka, kdy narukoval a sloužil v Čechách, Srbsku a Uhrách. Na fakultu se vrátil ještě po vzniku ČSR, 1918/19 absolvoval další dva semestry. Nastoupil jako středoškolský učitel a od 1920 působil téměř deset let na školách v Nymburku, ve slovenských Levicích, Ústí nad Labem a v Praze. 1929 obhájil doktorát (PhDr.) na základě disertační práce věnované dialektům z oblasti Podřipska. Od téhož roku byl zaměstnán v Praze v kanceláři Slovníku jazyka českého a od třicátých let působil jako lektor českého jazyka na filozofické fakultě. 1931 byl jmenován odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč, odborného periodika o českém jazyce a jazykové kultuře, redigoval je do 1948. S V. Šmilauerem 1938 spoluzakládal Kruh přátel českého jazyka. Po druhé světové válce se jako lektor vrátil na filozofickou fakultu, ale již 1949 byl předčasně penzionován.

H. zanechal rozsáhlé dílo teoretické, gramatické, stylistické, lexikografické či didaktické. Od třicátých let byl pokládán za přesvědčeného jazykového puristu odmítajícího v českém jazyce všechny germanismy. Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější dílo, které zanechal, je Český slovník věcný a synonymický. Odchylkám od jazykové normy v dílech soudobých spisovatelů se věnoval ve svých recenzích, které vycházely v Naší řeči, a od počátku vyvolávaly vzrušenou odezvu nejen u kritizovaných autorů, ale do ostré polemiky se zapojili na stránkách dobového tisku i spisovatelé I. Olbracht, P. Eisner, J. Weil, S. K. Neumann, F. X. Šalda nebo A. Novák. Odpor a příkré odmítnutí si H. jazykovědné snahy vysloužily zvláště u členů Pražského lingvistického kroužku. V pozdějších letech H. svůj kritický tón zmírnil a kromě jazykovědné stránky se věnoval také stylistickým a interpretačním rozborům, které předcházely vydání literárních výborů, určených jako středoškolské učebnice. Tyto práce vynikaly přehledností a pedagogicky dobře zvládnutými výklady. H. patřil ve své době k vyhledávaným autorům učebnic a praktických příruček. Na sklonku života spolu s dalšími připravoval rozsáhlý lexikon věcný a synonymický, práci však již nedokončil, vyšly jen její první tři svazky.

D: výběr: Popis a rozbor lidové mluvy v pěti podřipských obcích, 1932; Slohová čítanka pro vyšší třídy středních škol 1–2, 1934, 1936; Tschechisch durch Gehör und Studium für Schul- und Selbstunterricht (s H. Siebenscheinem), 1934; Ein Deutscher besucht die Tschechoslovakei, 1938; Rukověť mateřského jazyka, 1939; Tschechisch für Deutsche, 1949; Kapesní slovník cizích slov, 1954; Jak se dělí slova, 1956; Přehled českého tvarosloví, 1958; Tschechischer Sprachführer für Deutsche (s K. Víškem), 1965; Český slovník věcný a synonymický 1–3, 1969–1977; Deset statí o češtině, 2007.

L: ČsB 1, nestr.; OSN 2/2, s. 1006; A. Stich, Jubileum J. H., in: Naše řeč 53, 1970, č. 4–5, s. 299–302; M. Sedláček, Devadesát let od narození J. H., in: tamtéž 69, 1986, s. 99–105; LČL 2/1, s. 50–51 (se soupisem díla a další literaturou); ČBS, s. 187; J. Chromý, J. H. – osobnost české lingvistiky, in: Naše řeč 89, 2006, č. 5, s. 234–241; týž, J. H. v kontextu české jazykovědy, 2007 (diplomová práce Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK, Praha); M. Jelínek, J. H. se vrací do české jazykové kultury, in: Naše řeč 91, 2008, č. 2, s. 96–99.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová