HAMERNÍK Josef 18.8.1810-22.5.1887

Z Personal
Josef HAMERNÍK
Narození 18.8.1810
Místo narození Pacov
Úmrtí 22.5.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 142-143

HAMERNÍK, Josef, * 18. 8. 1810 Pacov, † 22. 5. 1887 Praha, lékař internista

Pražskou lékařskou fakultu ukončil 1836 získáním doktorského titulu, poté absolvoval studijní pobyt na vídeňské fakultě u věhlasných kapacit českého původu – patologa K. Rokitanského a internisty J. Škody; 1837 si šest měsíců prohluboval teoretické znalosti dobrovolnými patologickými pitvami ve Všeobecné nemocnici v Praze. 1838–39 působil jako praktický lékař v Táboře, 1840–41 v Českých Budějovicích. Touha po akademické dráze ho přivedla do pražské Všeobecné nemocnice, kde 1841–45 pracoval jako neplacený sekundář a konal tam patologicko-anatomické kurzy, které mu však byly zakázány. 1843 si podal žádost o klinické přednášky z gerontologie v chorobinci na Karlově. Povolení dostal, ale nevyužil je, protože se v témže roce stal placeným sekundářem. 1845–47 byl zástupcem přednosty na oddělení plicních chorob ve Všeobecné nemocnici. 1847 získal titul docenta a přednášel o plicních chorobách, poklepu a poslechu, 1848 byl jmenován mimořádným profesorem lékařské patologie a terapie (tj. vnitřního lékařství) a suplujícím přednostou II. lékařské (interní) kliniky. Od 1849 jako řádný profesor kliniku vedl. Akademickou dráhu nuceně ukončil 1853, kdy byl zbaven profesury, a to z politických důvodů, kvůli H. přesvědčenému češství, antiklerikalismu a kritickým výhradám k panujícím poměrům v době Bachova absolutismu. Nadále se věnoval pouze soukromé praxi; jako výborný diagnostik patřil k nejvyhledávanějším pražským praktikům (vzdor tomu, že byl proslulý svým drsným vyjadřováním a vystupováním, a to bez ohledu na to, s kým mluvil).

H. vědecká činnost zahrnovala několik tematických okruhů. Ceněné byly jeho práce o perkusi a auskultaci, o nemocech srdce a oběhového systému. Na výzvu ministerstva vnitra vydal v době opakujících se epidemií rozsáhlou práci o choleře. Velmi negativní vztah však měl k očkování proti neštovicím, které – přes všechny i oprávněné výhrady – znamenalo od počátku 19. století významný pokrok v prevenci této tehdy často smrtelné choroby.

D: Physiologisch-pathologische Untersuchungen über die Erscheinungen an den Arterien und Venen…, 1847; Das Herz und seine Bewegung, 1858; Die Grundzüge der Physiologie und Pathologie des Herzbeutels, 1864; Die Cholera epidemica, 1850; Zur Geschichte und Bedeutung der Pocken und der sogenannten Kuhpocken-Impfung, 1872.

L: Světozor 29. 11. 1867, s. 203–204; Prager Tagblatt (večerní vyd.) 23. 5. 1887; Prager Abendblatt 23. 5. 1887; Wurzbach 7, s. 262; RSN 3, s. 621–622; OSN 10, s. 819–820; AČL, s. 77–79; B. Šmilauerová, Prof. Dr. J. H., 1926; Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, J. Pagel (ed.), Berlin–Wien 1901, s. 682–683; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 90–100; ÖBL 2, s. 164; Koerting, rejstřík; F. Werstler, Personalbibliographien von Professoren und Dozenten der Medizinischen Fakultät zu Prag im ungefähren Zeitraum von 1853–1800, 1972 (Diss., Erlangen–Nürnberg), s. 113–121; ČLČ 26, 1887, s. 359; tamtéž 44, 1905, s. 941, 989–990; tamtéž 111, 1972, s. 667; tamtéž 135, 1996, s. 637–638; Prager medizinische Wochenschrift 12, 1887, s. 177; BSPLF 1, s. 105–106.

P: Archiv UK, Praha, sig. M 64 s. 57; C 101.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ludmila Hlaváčková