StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANČ Bohumil 19.11.1886-24.3.1913

Bohumil HANČ
Narození	19.11.1886
Místo narození	Benecko
Úmrtí	24.3.1913
Místo úmrtí	Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších)
Povolání	72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 166-167
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48553

HANČ, Bohumil, * 19. 11. 1886 Benecko, † 24. 3. 1913 Zlaté návrší či Labská bouda (v Krkonoších), lyžař

Pocházel z chudé tkalcovské rodiny, později si přivydělával jako zedník. Lyžovat začal už ve školních letech. Cvičil v Sokole a 1906 se stal členem Českého krkonošského spolku Ski v Jilemnici (ČKS). První závod absolvoval 2. února 1906, kdy obsadil 2. místo v běhu na 10 km o mistrovství zemí Koruny české. Vynikal jako vytrvalec a úspěchů dosahoval v závodech na 50 km, avšak i na tratích 5 a 10 km. Získal titul mistra zemí Koruny české 1907, 1908 a 1909, kdy nastoupil už jako voják c. a k. armády. Narukoval k 74. pěšímu pluku do Jičína, záhy byl přidělen k výzvědnému oddílu 9. armádního sboru, kde vedl lyžařský výcvik. Poslední rok sloužil jako četař v Sarajevu. Odolal nabídce, aby zůstal jako délesloužící poddůstojník v armádě a vrátil se do Krkonoš.

Po návratu se oženil, měl syna Vlastimila a postavil si chalupu v Jilemnici-Hrabačově. Znovu začal závodit: 1911 zvítězil na 30 km trati pod Zvičinou, úspěchy zaznamenával i na Šumavě. Vynikal také v krasojízdě na lyžích, při níž se jezdilo přes překážky, učil se od norských instruktorů Nikolaie R. Østgaarda (pozdějšího předsedy lyžařské organizace FIS) a Ingvalda Smithe-Kiellanda (po 1918 prvního norského vyslance v ČSR).

O Velikonocích (24. 3.) 1913 H. nastoupil na Labské boudě ke startu VIII. mezinárodního závodu na 50 km. Během závodu se náhle prudce zhoršilo počasí, ostatních pět startujících se postupně vzdávalo a H. na trati zůstal sám. Kontrolní hlídka ho naposled zaznamenala v 11.52 hodin. Další události zůstaly neobjasněny. Časně odpoledne našel vyčerpaného H. pražský závodník Emmerich Rath. Lékař na Labské boudě, kam byl H. dopraven, konstatoval zástavu srdce. O několik hodin později zachránci nalezli zmrzlé tělo Václava Vrbaty, který prý H. během závodu poskytl vlastní teplejší oblečení. H. byl pohřben v Jilemnici. 1922 byla na Zlatém návrší na místě H. úmrtí odhalena mohyla, kterou nahradil v říjnu 1925 H. a Vrbatův památník, který byl zničen nacisty a později znovu obnoven. Neštěstí připomíná také expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici. Na Benecku je Hančova bouda, kterou dnes spravují potomci rodiny. Od 1923 pořádá každoročně ČKS Jilemnice lyžařský běžecký závod na 50 km a 24. březen se připomíná jako Den Horské služby. Podle novely F. Kožíka legendu o nezištném přátelství závodníků zfilmoval 1956 režisér Čeněk Duba ve snímku Synové hor (H. hrál J. Bek), příběh se dočkal i divadelního zpracování.

L: MČE 2, s. 711; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 412; M. Rampa, Na hřebenech vichřice, 1963; týž, Drama na Zlatém návrší, 1993; V. Cibula, Nejznámější krkonošská tragedie. H. chtěl vyhrát za každou cenu, in: Lidové noviny 14. 11. 2015; J. Štefek, Legendární „syn hor“ i oběť jejich drsné tváře, in: Reflex 19. 11. 2016; J. Patková, Kamarádi na život a na smrt, in: www.klubcestovatelu.cz (stav k 8. 11. 2018); H. a Vrbata – ambice–tragedie–mýtus, in: www.horydoly.cz (stav k 8. 11. 2018).

Miloslav Martínek