StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANSLIK Joseph Anton 3.4.1785-2.2.1859

Joseph Anton HANSLIK
Narození	3.4.1785
Místo narození	Lišany (u Rakovníka)
Úmrtí	2.2.1859
Místo úmrtí	Praha
Povolání	70- Knihovník nebo pracovník informatiky 63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik 56- Filozof
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 198-199
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46868

HANSLIK, Joseph Anton, * 3. 4. 1785 Lišany (u Rakovníka), † 2. 2. 1859 Praha, knihovník, bibliograf, spisovatel

Syn rolníka Mathiase (Matěje) H. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze a 1801–04 obligátní univerzitní přípravné ročníky na filozofické fakultě. Krátce byl chovancem řádu křižovníků s červenou hvězdou, 1806/07 studoval na univerzitě teologii. Na radu profesora estetiky Augusta Gottlieba Meissnera a jeho nástupce Johanna Georga Meinerta se začal soukromě věnovat studiu klasické literatury a estetiky. Složil zkoušky pro vyučování na gymnáziích, působil jako domácí učitel v pražských měšťanských rodinách a jako vychovatel v knížecí rodině Lobkowiczů na zámku Jezeří (u Mostu). 1816/17 vedl za nemocného Johanna Heinricha Dambecka na pražské univerzitě katedru estetiky a dějin filozofie, 1817 byl navržen na vedení katedry diplomatiky, ke jmenování však nedošlo. Asi 1819 vstoupil do státní služby u c. k. gymnazijní školní rady, 1822 byl jmenován třetím písařem (skriptor) univerzitní knihovny; v této funkci, klasifikované jako mezistupeň mezi pomocnými a vědeckými zaměstnanci, vykonával především knihovnické písemné úkony. Za minimální podpory svých nadřízených a českého gubernia se 1834 neúspěšně ucházel o vedení vídeňské univerzitní knihovny. Ačkoli se mezi uchazeči umístil na třetím místě a vyhověl požadovaným vysokým kritériím, ve srovnání s konkurenty rozhodla v jeho neprospěch nízká profesní kvalifikace. Aniž dosáhl vyššího zařazení, byl 1836 ze zdravotních důvodů penzionován a věnoval se nadále soukromým literárním studiím.

H. patřil k tzv. pražskému sdružení intelektuálů předbřeznové doby, mezi něž se řadili osvícenští filozofové a osvětově orientovaní jazykovědci, humanističtí myslitelé a sociální reformátoři. Kromě Meissnera a Meinerta udržoval přátelské kontakty také s univerzitním profesorem filozofie a Mozartovým životopiscem Františkem Xaverem Němečkem, se spisovatelem Ignazem Jeittelesem a s fyziologem Janem Evangelistou Purkyněm. H. publikoval přednášky z estetiky svého přítele Dambecka. Řadil se rovněž k nadšeným obdivovatelům německého průkopníka empirismu a odpůrce spekulativní filozofie Friedricha Eduarda Benekeho.

Obvyklá charakteristika H. jako knihovníka dobromyslné, bezelstné povahy odpovídala skutečnosti jen zčásti. H. byl také politicky orientovanou osobností, která se podílela na formování národního vědomí spojujícího německý a český živel. Dokládá to především jeho rozsáhlé životní dílo o historii pražské knihovny, dodnes užitečný zdroj pro poznání historie této instituce a jejích rukopisných a tištěných fondů i cenný pramen k pochopení jejího vnitřního uspořádání a provozu.

S doporučením P. J. Šafaříka zaslal H. spis 1850 vídeňské akademii s prosbou o vydání. Následující diskuse, v níž mu bylo vytýkáno česko-německé smýšlení a rozhodně odmítavý postoj vůči katolickému klerikalismu, ho vedla k přepracování rukopisu. Přesto i v nové verzi, pro niž byla schválena subvence čtyři sta zlatých a která vyšla tiskem, dal autor průchod svému národnímu a antiklerikálnímu smýšlení, a to často drsně satirickými poznámkami, zabíhajícími také do oblasti erotiky. H. sklon k ironii se objevil rovněž v jeho v rukopisu zachovaném spisku Trompeten und Pauken (Trubky a bubny), datovaném 1830, v němž v jakémsi generálním výčtu všech podlostí, jichž je člověk schopen, zostudil a zesměšnil bezohledně a břitce náboženství a duchovenstvo, filozofické systémy, všechny společenské stavy počínaje aristokracií: univerzitu, úřednictvo, pražskou konzervatoř a její učitele, mravní poměry a v neposlední řadě také ženy a manželství.

H. psal též příležitostné básně a překládal do němčiny (mj. básně V. Hanky, které zhudebnil V. J. Tomášek, Šestero písní – Sechs böhmische Lieder, op. 50, 1817), přispíval do literárních časopisů a almanachů (Jokus oder des Hypochonders Feind, 1812; Aurora, 1812; Isis, 1814; Hyllos, 1819). Mezi 1819–20 redigoval pražský časopis Kratos. Zeitschrift für Gymnasien.

Z manželství, uzavřeného 1823 s Karolinou Katharinou, roz. Kischovou (1796–1843), dcerou židovského bankéře a obchodníka Salomona Abrahama Kische, se narodilo pět dětí (1824 Karolina; 1825 Eduard; 1826 Anton; 1828 Josefina a 1829 Robert). Eduard, který se stal hudebním kritikem, si 1846 změnil příjmení na Hanslick. Svému otci postavil ve svých vzpomínkách pietní – ač faktograficky ne vždy důvěryhodný – pomyslný pomník.

D: Uibersicht der logischen Formen als Hilfsmittel beim öffentlichen und Selbstunterrichte, 1822; Geschichte und Beschreibung der Prager Universitätsbibliothek, 1851. Vydavatel: Vorlesungen über Aesthetik von Joh. Heinr. Dambeck, Profeßor der Aesthetik an der Universität zu Prag 1–2, 1822–1823.

L: Bohemia 4. a 5. 2. 1859; Wurzbach 7, s. 335–336; OSN 10, s. 865; LČL 2, s. 64–65; I. J. Hanuš, Zusätze und Inhalts-Verzeichnisze zu H.s „Geschichte und Beschreibung der k. k. Prager Universitäts-Bibliothek“, 1863, s. V–VIII (reprint Aalen 1988); K. Goedeke – E. Goetze, Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung 6/7/1, 2. vyd., Leipzig–Dresden–Berlin 1898, s. 692, 714, 789; J. Ludvová, Zur Biographie Eduard Hanslicks, in: Studien zur Musikwissenschaft 37, Tutzing 1986, s. 37–41; Eduard Hanslick. Aus meinem Leben, P. Wapnewski (ed.), Kassel–Basel 1987, s. 8–11; J. Ludvová, Dokonalý antiwagnerián. Eduard Hanslick, 1992, rejstřík; K. Blaukopf, Pioniere empiristischer Musikforschung. Wissenschaftliche Weltanschauung und Kunst, Wien 1995, rejstřík; I. Grimm, Eduard Hanslicks Prager Zeit, Saarbrücken 2003, rejstřík; J. Ludvová, Několik pražských reálií k biografii Eduarda Hanslicka, in: Miscellanea theatralica. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, 2005, s. 379–390; H. Reitterer, J. A. H. jako knihovník a satirik, in: Hudební věda 43, 2006, č. 4, s. 385–406; J. Ludvová, Einige Prager Realien zum Thema Hanslick, in: Eduard Hanslick zum Gedenken. Bericht des Symposions zum Anlass seines 100. Todestages, Th. Antonicek – G. Gruber – Ch. Landerer (eds.), Tutzing 2010, s. 167–171, 179; H. Reitterer, J. A. H. als Bibliotheksbeamter und Satiriker, in: tamtéž, s. 139–162 (se soupisem díla a portrétem).

P: Wien, Archiv der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Allgemeine Akten; Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Staatsrats-Akten, Karton 17, 3481 ex 1835; Österreichisches Staatsarchiv – Allgemeines Verwaltungsarchiv, Studien-Hofkommission, Karton 232, Signatur 4 Fc; NK, Praha, rukopisy Dambecks Vorlesungen über Aesthetik, 1819; Trompeten und Pauken. Eine Humoreske, 1830.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hubert Reitterer