StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANTICH Jindřich 18.3.1855-11.7.1919

Jindřich HANTICH
Narození	18.3.1855
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.7.1919
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel 55- Jazykovědec
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 200-201
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46872

HANTICH, Jindřich, * 18. 3. 1855 Praha, † 11. 7. 1919 Praha, romanista, účastník 1. odboje

Pocházel z dělnické rodiny, maturoval na pražské reálce a začínal jako obchodní zástupce. Od mládí se věnoval zpěvu, ochotnickému divadlu a externě navštěvoval Pivodovu pěveckou školu. 1882 se rozhodl pro uměleckou dráhu a nastoupil na uprázdněné místo prvního basisty v souboru Jana Pištěka, hrajícím v letní aréně na Vinohradech. Za pobytu francouzského skladatele C. Saint-Saënse v Praze se na základě zdařilé interpretace jeho tvorby v originálním znění s ním spřátelil, 1886 odjel v jeho doprovodu do Paříže, aby studoval zpěv. Místo toho však na Collège de France dva roky studoval romanistiku a pod vedením L. Légera dosáhl hodnosti bakaláře svobodných umění. Po návratu do Prahy začal vyučovat francouzštinu, publikoval příspěvky prohlubující česko-francouzské vztahy, českou veřejnost seznamoval s francouzskou kulturou a ve francouzštině publikoval studie o českém umění. Jeho propagační, systematickou a koncepční práci oceňoval zvláště E. Denis. Od 1892 byl suplentem na reálném gymnáziu. Vydal první české moderní učebnice obchodní francouzštiny, na jejich základě byl 1895 jmenován skutečným profesorem Českoslovanské obchodní akademie. Vedle L. Schmidta-Beaucheze, svého žáka H. Jelínka a básníka E. Čenkova patřil k nejvýznamnějším českým frankofilům. 1897 se stal členem radikálně pokrokové, od 1908 státoprávně pokrokové strany, 1900 důstojníkem Francouzské akademie. Na podzim 1914 byl poslanci Antonínem Hajnem a Antonínem Kalinou vybrán, aby vedl konspirační skupinu Českoslovanské obchodní akademie. Od března 1915 vypracovával pro tajný výbor Maffie zprávy pro francouzské kruhy, překládal tajně kolportované dopisy o poměrech ve Francii a sbíral o nich informace. V rámci tzv. Štěpánkovy aféry, postihující především státoprávně pokrokový odboj, byl v listopadu 1916 zatčen, vzápětí penzionován a do amnestie v červenci 1917 vězněn ve Vídni.

D: Francouzsko-česká konversační knížka a Průvodce výstavou pařížskou, 1889; Histoire sommaire de la langue française, 1890; Prague et ses environs, [1908]; Guide-Vilímek Prague et l’exposition nationale de 1891, 1891; Le Théâtre National, 1895; Světová výstava v Paříži, 1900; Osm dní v Paříži, 1900; Le droit historique de la Bohême et les tendances fédéralistes en Autriche, Paris 1904; Prague, 1905; La Bohême d’aujourd’hui, Paris 1902; L’art tchèque au XIXe siècle, 1906; La révolution de 1848 en Bohême, Paris 1906; Jean Huss, 1906; Le Génie de la France littéraire, 1907; La musique tchèque, 1908; František Palacký et la Renaissance tchèque, Paris 1911.

L: OSN 10, s. 868; 28, s. 536; OSND 2/2, s. 1025; A. Javorin, Pražské arény. Lidová divadla pražská v minulém století, 1958, s. 221 (s chybným jménem Josef); HS 1, s. 399; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany 1916–1918, 1968, s. 69; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 47.

P: LA PNP, Praha, osobní fond (torzo).

Martin Kučera