HANUŠ František 2.4.1860-7.6.1937

Z Personal
František HANUŠ
Narození 2.4.1860
Místo narození Lanškroun (u České Třebové)
Úmrtí 7.6.1937
Místo úmrtí Praha-Hlubočepy
Povolání 31- Potravinář
3- Chemik nebo alchymista
56- Filozof
11- Geolog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 208-209

HANUŠ, František, * 2. 4. 1860 Lanškroun (u České Třebové), † 7. 6. 1937 Praha-Hlubočepy, chemik, paleontolog

Studoval chemii 1880–85 na české technice v Praze. Během studií byl asistentem O. Feistmantela v Mineralogicko-geologickém ústavu. Již od mládí sbíral s A. Fričem a O. P. Novákem fosilie v okolí Prahy. Krátce přispíval do Ottova slovníku naučného. Po absolvování školy odešel do Ruska, kde působil jako chemik v cukrovarech na Ukrajině, poté jako ředitel cukrovaru. 1908 se vrátil do Čech; žil v Českých Budějovicích, kde se věnoval sbírání přírodních skel moldavitů (vltavínů), později přesídlil do Prahy. Byl autorem odborných pojednání, 1919–22 spoluredigoval Listy cukrovarnické, psal také filozofické stati a přispíval do periodika Volná myšlenka.

Jako hmotně zajištěný se věnoval sbírání fosilií z oblasti Barrandienu (pojmenoval lokalitu Černý lom u pražských Řeporyj), kromě vlastních sběrů rovněž platil za nálezy dělníkům v průmyslových lomech (podobně jako dříve J. Barrande) a vybudoval rozsáhlou vědecky uspořádanou sbírku. V širším okolí Rokycan sbíral v ordovických konkrecích zvaných rokycanské kuličky, ze kterých shromáždil kolekci více než patnácti tisíc fosilií. Hlavní pozornost věnoval siluru a devonu, v nichž hledal v blízkém okolí Prahy, u Velké Chuchle, Řeporyj, Radotína, Hlubočep, rovněž na Berounsku u Koněprus. Nejvýznamnější byly jeho nálezy v lomu v okolí dnešního Barrandovského mostu v Praze, v útesových vápencích spodního devonu (lokalita popsaná R. Kettnerem 1917 je obvykle označována jako Kettnerův útes u kapličky), z něhož shromáždil osmdesát tisíc exemplářů často dobře zachované fauny. H. sbírku čítající na sto padesát tisíc exemplářů spodnopaleozoických zkamenělin koupilo 1922 Národní muzeum v Praze, jeho pozdější sběry získala pražská univerzita. O svých nálezech přednášel v přírodovědeckém sboru Národního muzea. Shromáždil patrně nejrozsáhlejší sbírku moldavitů z českých zemí, a to z budějovické pánve z okolí Českých Budějovic a Vodňan i ze západní Moravy, a vydal o nich monografii. Ke konci života žil v ústraní v Praze-Hlubočepech.

D: Zkoušení řepových šťáv pomocí nových usazovacích nádob, 1888; O stanovení spotřeby topící páry v prvním tělese odpařovací stanice a zároveň o novém způsobu lepšího využitkování topící páry dle soustavy A. D. Dugottier, [1892]; Přístroje ke kondensaci, pohlcování neb praní par neb plynů drahou šroubovitou…, 1893; Hledání boha. Přírodovědecko-filosofická studie, 1905; Rozumové základy ethiky a význam její pro blaho lidí, 1906; Stát budoucnosti. „Blaho všem“, 1906; Ethika sociální, 1906; Ethika osobní, [1910]; Idea Boha a duše ve světle náboženství, filosofie a vědy. Též jako úvod k mechanice myšlení, [1921]; Přírodní základy logiky a vědy pojmů, b. d.; Z geologie a paleontologie. Neue Moldavitfundstätten bei B. Budweis, in: Verhandlungen der k. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1909, s. 364–366; Moje sbírka zkamenělin z českého Barrandienu, in: ČNM, oddíl přírodovědný 97, 1923, s. 1–12, 73–84 a 103–116; O nových krinoidech (lilijicích) českého siluru a devonu, in: tamtéž, s. 38–39; Pravý poklad zůstatků devonské zvířeny u Prahy, in: tamtéž 101, 1927, s. 89–96; O moldavitech čili vltavínech z Čech a Moravy, in: Rozpravy ČAVU 37, 1928, č. 24.

L: OSND 2/2, s. 1026; MSN 3, s. 65; Národní listy 2. 3. 1930; Za Ing. F. H., in: ČNM, oddíl přírodovědný 111, 1937, s. 182–184; R. Kettner, F. H. (1860–1937), in: Čas. Mineral. Geol. 5, 1960, s. 480–481; NGS, s. 708; V. Turek et al., Ztracená moře uprostřed Evropy, 2003, passim.

P: NTM, Praha, osobní fond (nezpracováno).

Pavel Vlašímský