StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANUSCH Ferdinand 9.11.1866-28.9.1923

Ferdinand HANUSCH
Narození	9.11.1866
Místo narození	Horní Ves (č. o. Vítkov, u Opavy)
Úmrtí	28.9.1923
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 205-206
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75322

HANUSCH, Ferdinand, * 9. 11. 1866 Horní Ves (č. o. Vítkov, u Opavy), † 28. 9. 1923 Vídeň (Rakousko), politik, spisovatel

Syn tkalce Josefa H. a Karolíny, roz. Laserové, pracoval od dětství jako pomocník na stavbách a tovární dělník. V patnácti letech vstoupil do dělnického spolku, kde si doplnil vzdělání. Vyučil se tkalcem hedvábí a odešel na vandr, působil ve Vídni, Terstu, Berlíně, Turecku a Rumunsku. Poté získal místo v textilní továrně. Od 1891 se angažoval v dělnickém hnutí. H. se stal 1897 tajemníkem odborů a Sociálně demokratické strany dělnické (Sozialdemokratische Arbeiterpartei – SDAP) ve Šternberku, 1900 tajemníkem Unie textilních dělníků a 1903 členem předsednictva rakouské odborové komise. 1908 vstoupil do zednářské lóže. Účastnil se odborových sjezdů a mezinárodních kongresů textilních dělníků, bojoval za lepší podmínky v oblasti pracovního zákonodárství, cestoval po rakousko-uherské monarchii, aby poznal sociální strukturu jednotlivých zemí a provincií. 1907–18 vykonával mandát poslance říšské rady, jímž byl zvolen dvakrát (1907 a 1911) za obvod Chrastava – Hodkovice nad Mohelkou – Český Dub. Během první světové války se podílel na schválení zákonů, které měly podpořit nezaměstnané textilní dělníky, a 1918 na ustanovení šestihodinové pracovní doby o sobotách.

H. politická kariéra dosáhla v Rakousku vrcholu po první světové válce. Za SDAP byl 1918–19 poslancem Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska, 1919–20 Ústavodárného národního shromáždění a 1920–23 Národní rady. Kromě toho zastával 1918–20 funkci státního sekretáře (ministra) pro sociální péči, později pro sociální otázky. 1920 se stal rakouským vicekancléřem, přechodně také státním sekretářem pro dopravu. Proslul jako autor reforem, jimiž se ustanovily principy rakouského sociálního státu. Díky němu došlo k zavedení osmihodinového pracovního dne, podpory v nezaměstnanosti, nároku na dovolenou a minimální mzdy zajištěné kolektivní smlouvou, pojištění nezaměstnaných, mateřské dovolené a podnikových rad (v nich mohli zaměstnanci promlouvat do řízení podniku, což byla světová novinka).

Dále H. položil základy důchodového a invalidního pojištění zaměstnanců, prosadil zákaz práce dětí do dvanácti let a zrušení pracovních knížek, jež vedly k závislosti pracujících na zaměstnavatelích. Po odchodu z vlády vedl sociálně-politický výbor Národní rady. 1921 stanul v čele vídeňské dělnické komory. Zde se soustředil na kulturní a osvětovou práci mezi dělnictvem (např. zřizování dělnických knihoven). Byl literárně činný; vedle materiálů věnovaných dělnické problematice psal – využívaje slezského nářečí – romány a dramata sociálněreformního obsahu, ve kterých převládaly motivy domova s autobiografickými prvky.

1891 se oženil s Annou, roz. Domesovou. Manželka i dcera, která se narodila z tohoto svazku, předčasně zemřely. Druhá manželka se jmenovala Julie a zplodil s ní dva syny (Ferdinand, Otto). H. jméno nese ulice ve vídeňském I. okresu, obytný blok ve III. okresu (postavený 1923–25) a nemocnice ve XIV. okresu, ale též ulice či náměstí v dalších rakouských městech. Jeho busta tvoří součást Pomníku republiky poblíž budovy vídeňského Parlamentu; na Ústředním hřbitově má čestný hrob. H. je považován za sociálního reformátora světového významu; jím prosazené sociální vymoženosti inspirovaly vlády mnoha zemí.

L: BL 1, s. 534 (se soupisem díla a literatury); Czeike 3, s. 55–56; Slezsko 2, s. 42–43 (se soupisem díla a literatury); MSA 85, 1986, s. 39–40; NDB 7, s. 643 (se soupisem díla a literatury); ÖBL 2, s. 184–185 (se soupisem díla a literatury); F. G. Kürbisch, Chronik der sudetendeutschen Sozialdemokratie 1863–1938, München 1982, s. 42, 44; Z. Filip, Trojice představitelů dělnického hnutí z Vítkova, in: Wilhelm Kiesewetter 1853–1993.K 140. výročí narození. Sborník příspěvků z kolokvia v Trutnově 12. X. 1993, Krkonoše–Podkrkonoší, Supplementum VI, V. Wolf – R. Reil (eds.), 1994, s. 47–52; týž, Dva němečtí literáti – F. H. a Hans Honheiser, in: IV. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku. Sborník referátů, K. Growka (ed.), 2004, s. 26–28; F. Adlgasser, Die Mitglieder der Österreichischen Zentralparlamente (Konstituierender Reichstag 1848–1879, Reichsrat 1861–1918), 1, Wien 2014, s. 403–414; https://www.parlament.gv.at/WWER/PAD_01947/ (stav k 14. 5. 2018); austria-forum.org (se soupisem díla a literatury, stav k 14. 5. 2018); https://www.wien.gv.at/wiki/index.php/Ferdinand_Hanusch (se soupisem díla a literatury, stav k 15. 5. 2018); cs.wikipedia.org (stav k 15. 5. 2018); de.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 15. 5. 2018).

P: ZA, Opava, Sbírka matrika, matrika nar. řkt. f. ú. Vítkov, inv. č. 2575, sign. Bu XVI 18, 1859–1877, pag. 129–130.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó