HARAŠTA Milan 16.9.1919-29.8.1946

Z Personal
Milan HARAŠTA
Narození 16.9.1919
Místo narození Brno
Úmrtí 29.8.1946
Místo úmrtí Brno
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 234-235
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76811

Harašta, Milan, * 16. 9. 1919 Brno, † 29. 8. 1946 Brno, hudební skladatel

Byl synem železničního úředníka, podle jehož služebních působišť rodina měnila bydliště: rané dětství prožil v Činaděvu na Podkarpatské Rusi a v Újezdci (u Luhačovic). Základy hudebního vzdělání získal od otce. 1924 se začal učit hře na klavír, 1928–32 v Hodoníně navštěvoval hudební školu a 1931 poprvé veřejně vystoupil. Gymnázium studoval 1932–36 v Kyjově, kde se seznamoval s hrou na další hudební nástroje a se základy dirigování. Z té doby pochází jeho první kompozice (Píseň vánoční, 1933) a plán na operu Husité. 1936 se stal soukromým žákem Vítězslava Kaprála v oboru kompozice a 1938 v Brně maturoval. Poté nastoupil ke Kaprálovi do druhého ročníku konzervatoře (kompozice), současně se věnoval dirigování u Quida Arnoldiho a Antonína Balatky. Zapsal si studium hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně u Vladimíra Helferta a Jana Racka (to však přerušilo uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939) a rozvíjel i své kreslířské nadání u malíře Josefa Zamazala. Kompozici na konzervatoři absolvoval 1942 (absolventská 1. symfonie provedena 27. 6. 1942) a složil státní zkoušku z klavíru. Už za studií onemocněl tuberkulózou, která omezovala jeho aktivitu. Po absolutoriu byl krátce totálně nasazen; během války psal též do denního tisku (Večerník Národní práce, Svoboda, Lidové noviny). Na podzim 1945 se léčil ve Švýcarsku, odkud se po několika týdnech ve vážném stavu vrátil domů.

Patřil k mimořádně talentovaným hudebníkům, jejichž osobnost se vlivem vnějších okolností nemohla rozvinout. V jeho pozůstalosti zůstala řada fragmentů, návrhů a rozpracovaných děl různých žánrů. Plánoval též monografii o Leoši Janáčkovi, k jehož dílu měl blízko a jehož velmi osobitý, výbušný talent mu byl sympatický. Dokončil několik prací pro velký orchestr (dvě symfonie, symfonická věta Dech smrti, Poloninské tance, Coctaily, Suita), smyčcový kvartet, klavírní skladby, písně a mužské sbory na Bezručovy texty (Ty a já, Kdo na moje místo, odměněné v soutěži Hudební matice 1946). H. nejpokročilejším dílem je opera Nikola Šuhaj (libreto František Mikulica podle Ivana Olbrachta), komponovaná 1941–44, jejíž uvedení plánovala, ale neuskutečnila Opera 5. května v Praze; ukázky uvedl brněnský rozhlas 16. 2. 1948.

L: nekrology: M. Barvík, In memoriam M. H., in: Tempo, hudební měsíčník 19, 1946/47, s. 59–61; A. Sychra, Za M. H., in: Rytmus 11, 1947, č. 1, s. 3–4; HS 1, s. 404 (se soupisem skladeb); D. Pandula, Nejmladší moravští skladatelé, in: Rytmus 10, 1945/46, č. 4, s. 7–10; M. Barvík, Opera Nikola Šuhaj, in: Hudební rozhledy 9, 1956, s. 695; týž, M. H. (1919–1946), Nedokončený život a dílo skladatele, 1956 (edice Knižnice Hudebních rozhledů II–6, foto, seznam skladeb a podrobný popis pozůstalosti); J. Fukač, M. H. a moravská hudba, in: Rovnost 30. 8. 1966; J. Trojan, Nad dílem M. H., in: Hudební rozhledy 19, 1966, č. 23–24, s. 712–714; Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání první moravské umělecké školy, I. Petrželka – J. Majer (eds.), 1970, s. 11 a 126 (seznam absolventů); J. Trojan, K problematice hudebního divadla M. H. (Program Státního divadla v Brně), prosinec 1970, s. 17–18, únor 1971, s. 20–21 (o neprovedených skladbách); V. Šmérek, Zapomenutý skladatel M. H., 2011 (bakalářská diplomová práce, FF MU, Brno); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem skladeb a literatury, stav k 10. 10. 2018).

P: MZM, Brno, oddělení dějin hudby, osobní fond; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Jitka Ludvová