HAROVNÍK Fabián Václav 1620?-4.12.1683

Z Personal
Fabián Václav HAROVNÍK
Narození kolem 1620
Úmrtí 4.12.1683 (datum pohřbu)
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 245-246

HAROVNÍK, Fabián Václav, * kolem 1620, † 4. 12. 1683 (datum pohřbu) Praha, malíř

Pocházel z měšťanské rodiny usedlé na Starém Městě pražském. Za otce H. bývá považován staroměstský knihař Jan Adam H. († asi 1630). Přesné datum H. narození není známo. Z nobilitační listiny, kterou ho Ferdinand III. 1654 povýšil za obranu Prahy proti Švédům do vladyckého stavu s přídomkem ze Sferinů, vyplývá, že byl synovcem novoměstského radního Jana Sferina ze Sferinu, který se oženil s vdovou po jeho strýci Danielu H. Podle záznamu o pohřbu ve staroměstském kostele sv. Havla měl H. zemřít ve věku čtyřiceti šesti let (soudí se, že jde o chybný údaj).

H. díla se sice nevyznačovala výraznými uměleckými kvalitami, přesto získával zakázky od předních šlechtických rodů pobělohorské doby. Jako jeden z mála domácích umělců druhé poloviny 17. století se specializoval na nástěnnou malbu a jeho finančně dostupné a relativně rychle provedené práce zřejmě představovaly po určitou dobu vhodnou alternativu k výtvarně kvalitnějším dílům. Lze předpokládat, že se vyučil u některého z pražských malířů. Na rozdíl od svého syna, malíře Karla Leopolda, který podle ztracené H. závěti (známé z přepisu K. V. Heraina) pobýval v závěru otcova života v Itálii, nejspíš neabsolvoval zahraniční školení. Bližší informace o H. synovi prozatím nejsou známy.

Po předchozím působení v novoměstském cechu byl H. 1650 přijat mezi členy staroměstského malířského bratrstva. Nejpozději od 1653, kdy je uváděn jako majitel domu v Perlové ulici, pobýval ve Svatohavelské čtvrti, s níž zůstal spjat až do smrti. Jeho duchovní život byl, stejně jako život jeho současníka a přítele Karla Škréty, spojen se dvěma pražskými kostely, a to s chrámem Panny Marie před Týnem, kde se nacházel cechovní oltář staroměstských malířů, a s farním kostelem sv. Havla (oba jsou tam pohřbeni).

První písemně doloženou zakázkou H. se 1651 stala obnova Švédy poničeného sousoší Kalvárie na Karlově mostě. V té době zřejmě pracoval i na polychromii a zlacení kamenného erbu na Staroměstské mostecké věži. 1651‒54/55 se spolu s G. Vanettim účastnil malířských prací na zámku v Náchodě pro Ottavia Piccolominiho. Z tamních H. maleb se žádné nezachovaly – výzdobu ve Španělském sále nahradily malby F. A. Schefflera (kolem 1750) a dekorace v zámecké kapli odpovídají spíše Vanettiho stylu. H. působil také jako divadelní výtvarník. Před 1660 vytvořil na objednávku Bernarda Ignáce Martinice návrhy sedmi scén ilustrujících děj italského libreta F. Sbarry, které 1660 v Praze vyšlo tiskem v německém překladu jako Betrug der Allamoda (Podvod Allamody). Kolem 1660 pracoval H. pro Waltera Leslieho na zámku v Novém Městě nad Metují. Malby v deseti sálech vycházely tematicky převážně z antické mytologie a historie a představují spolu s výzdobou zámecké kaple oslavující Krista jako Spasitele jeho nejrozsáhlejší, intaktně zachovaný cyklus maleb. Mezi 1663‒69 působil ve službách Lobkowiczů – 1663 vytvořil v ambitu hradčanské Lorety v Praze na objednávku Alžběty Apolonie dnes zabílenou scénu Obětování v chrámu. 1664‒69 pracoval pro Václava Eusebia na výzdobě hradčanského rodového paláce, z níž se do dnešní doby zachoval pouze zlomek – strop kaple sv. Václava, předsálí a jídelny a stěny Velkého sálu. Po skončení prací pro Lobkowicze obdržel zakázku na výmalbu klenby hlavního sálu zámku ve Štěkni (u Strakonic) s apoteózou objednavatele Johanna Antona Losyho z Losinthalu a jeho choti. H. byl v minulosti ztotožněn s malířem Fabiánem, který působil krátce před 1671 na zámku v Mníšku pod Brdy (u Prahy). Malby v kapli sv. Serváce zcela jistě nejsou jeho dílem, nelze však vyloučit, že jde o mladší přemalby. H. mohl být autorem zaniklých nástropních maleb na plátně či zachovaných dekoračních vlysů. K posledním dílům patří obnova erbů a povrchová úprava hlavního oltáře chrámu Panny Marie před Týnem, kde pracoval 1681‒82.

L: Dlabač 1, sl. 565; RSN 3, s. 659; OSN 10, s. 901; K. V. Herain, České malířství od doby Rudolfínské do smrti Reinerovy, 1915, s. 60‒63; M. Závorková, F. V. H., in: PA 38, 1932, s. 62–69; O. J. Blažíček, F. V. H. a rokoková nástropní freska v náchodském zámku, in: Památky. Historie 43, 1948, s. 86; Toman 1, s. 297; M. Šroněk – L. Konečný, Malířská výzdoba Lobkovického paláce, in: Umění 43, 1995, s. 433–441; Kniha protokolů pražského malířského cechu z let 1600–1656, M. Halata (ed.), 1996, passim; M. Šroněk, Pražští malíři 1600–1656, 1997, s. 43‒47; Jakubcová, s. 226–228 (s datem * 1606 nebo 1607 a dalšími prameny a literaturou); R. Nokkala Miltová, Ex Bello Pax. Oslava Waltera Leslieho v malbách na zámku v Novém Městě nad Metují, in: Opuscula historiae artium 64, 2015, s. 32−49.

P: výběr: AHMP, Sbírka matrik, fara sv. Havla, sign. HV Z1; Sbírka papírových listin, sign. AMP PPL IV − 5535a; tamtéž, sign. AMP PPL IV – 3615; tamtéž, sign. AMP PPL IV – 5535b; tamtéž, sign. AMP PPL IV – 8057.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vendula Prostředníková