HARRACH Fridrich August 18.6.1696-4.6.1749

Z Personal
Fridrich August HARRACH
Narození 18.6.1696
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 4.6.1749
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 250-251

HARRACH, Fridrich August, * 18. 6. 1696 Vídeň (Rakousko), † 4. 6. 1749 Vídeň (Rakousko), diplomat, nejvyšší kancléř Království českého

Narodil se jako šesté z patnácti dětí Aloise Tomáše Raimunda H. (1669–1742) a jeho druhé manželky Anny Cecilie z Thannhausenu, po smrti svých sourozenců však zůstal nejstarším mužským potomkem tohoto šlechtice a měl zdědit spolu s mladším bratrem Ferdinandem Bonaventurou II. (1708–1778) část otcovského majetku. Jednalo se především o česká panství Horní Branná a Jilemnice, k nimž připojil statek Žďár, a dokončil tak arondaci celého podkrkonošského dominia. 1723 přikoupil i moravské panství Kunín a záhy spolu s manželkou najal architekta Johanna Lucase Hildebrandta, který zde pro ně 1726–34 postavil zámek s barokním parkem o rozloze zhruba osmi hektarů. Pro svá česká panství si H. dal 1748 vypracovat hospodářský plán od Františka Karla Swéerts-Šporka, zetě Františka Antonína Šporka, v němž byly navrhovány rozsáhlé změny ve využívání zemědělského potenciálu podkrkonošských statků (např. návrh na zavedení tzv. budního hospodářství po vzoru švýcarských kantonů).

H. studoval nejdříve u benediktinů v Salcburku (1708–14), tedy v působišti svého strýce, arcibiskupa Františka Antonína H. (1665–1727). Poté se vydal na kavalírskou cestu po Itálii a Francii, kde získal cenné zkušenosti pro budoucí kariéru. Ta začala podobně jako u jeho předků v říšské dvorské radě (1720), 1726 na něj čekala první velká diplomatická mise do Turína, 1728–29 působil jako český vyslanec u říšského sněmu v Řezně. Po návratu do Vídně dostal titul tajného rady a nadále byl využíván k diplomatickým misím (k volbě würzburského biskupa, velmistra Řádu německých rytířů apod.). 1731 vyjednával s kolínským arcibiskupem schválení pragmatické sankce, o rok později se stal nejvyšším hofmistrem místodržitelky Rakouského Nizozemí Marie Alžběty. Po její smrti dočasně převzal funkci místodržícího v Bruselu, za což byl odměněn Řádem zlatého rouna (1744). Diplomacii neopustil ani po 1745, kdy se stal nejvyšším kancléřem Království českého a kvůli zdravotním potížím svého bratra Ferdinanda Bonaventury II. také dolnorakouským zemským maršálkem. 1745 vyjednával s francouzským a poté s pruským vyslancem v Drážďanech, a podílel se tak na koncipování drážďanského míru, který ukončil druhou slezskou válku. V čele české dvorské kanceláře a jako člen státní konference byl vášnivým odpůrcem centralizačních reforem, které prosazoval Friedrich Wilhelm Haugwitz. V tomto směru předložil H. své protinávrhy, jež sice získaly podporu ostatních členů kolegia, ale nakonec nebyly Marií Terezií přijaty. Císařovna se rozhodla nakonec H. jako nepohodlného kritika poslat na jeho české statky a českou dvorskou kancelář zrušila.

S manželkou Eleonorou, roz. z Lichtenštejna, měl šestnáct dětí, z nichž ho přežili dva synové: Arnošt Quido H. (1723–1783) a František Xaver H. (1732–1781), který 1773 získal hodnost polního maršála. Obdržel Řád Marie Terezie. Během své kariéry byl také vojenským velitelem na Moravě a v Lombardii.

L: ADB 10, s. 634–637; BL 1, s. 538; NDB 7, s. 700; F. Menčík, Das ökonomische System des Grafen Swéerts-Sporck, in: MVGDB 37, 1899, s. 233–286; týž, Kaiserin Maria Theresia und F. Graf H., in: Věstník KČSN, Třída filosoficko-historicko-jazykozpytná 7, 1899 (vyd. 1900), s. 1–18; F. Walter, Die theresianische Staatsreform von 1749, Wien 1958, passim; M. Braubach, Die Geheimdiplomatie des Prinzen Eugen von Savoyen, Köln–Opladen 1962.

Jiří Hrbek