Biografický slovník
HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz Bohuslav ?1461-13.11.1510
| Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz | |
 | |
| Narození | 1461 |
|---|---|
| Místo narození | Kutná Hora |
| Úmrtí | 13.11.1510 |
| Místo úmrtí | Hasištejn (u Chomutova) |
| Povolání |
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu 63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 273-274 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51913 |
HASIŠTEJNSKÝ z Lobkowicz, Bohuslav (též HASSENSTEINIUS a Lobkowicz, Bohuslaus), * 1461 ? Kutná Hora, † ? 13. 11. 1510 Hasištejn (u Chomutova), humanistický básník, bibliofil
Syn Mikuláše II. H. z Lobkowicz a Žofie ze Žerotína; bratr Jana H. z Lobkowicz (1450–1517). V literatuře se traduje, že byl vychován v kališnické víře a až později se stal katolíkem, je to však nepravděpodobné, protože katolické smýšlení projevoval od mládí velmi rozhodně. První vzdělání získal na Hasištejně či v Kadani, později se vydal do Itálie. 1475 se zapsal na univerzitě v Boloni, tam se spřátelil s některými studenty, zejména se švábským šlechticem Konradem Adelmannem z Adelmannsfeldenu, jenž mu později opatřoval knihy pro jeho bibliotéku, s patricijským synem Petrem Schottem ze Štrasburku, s nímž pěstoval poezii, a s Petrem z Rožmberka, se kterým 1478 odjel před hrozícím morem do Tridentu. Ve studiích pokračoval v Boloni, kde tehdy působil humanista Filip Beroaldus a uznávaný básník Battista Mantuano Spagnuoli a kde byl jeho spolužákem filozof Giovanni Pico della Mirandola. Od 1481 H. studoval ve Ferraře, kde získal 1482 doktorát církevního práva. Poté se vrátil do Čech a pobýval pravděpodobně na Hasištejně a v Obříství. Na přelomu let 1482–83 se stal proboštem vyšehradské kapituly. 1485 navštívil P. Schotta ve Štrasburku, tam se seznámil s kazatelem Geilerem z Keisersberka. 1487–88 byl členem královské kanceláře a jako královský sekretář měl na starosti osobní korespondenci Vladislava II. Jagellonského. Spolu s Viktorinem Kornelem ze Všehrd kolem sebe soustředil kroužek humanistů, pro nějž se stal díky vynikající znalosti latiny vzorem i obávaným mentorem. Na jaře 1490 se se svými sourozenci dohodl na správě statků a vydal se na cestu do Středomoří. Plánoval cestovat až do Indie, ale od záměru nakonec upustil. Navštívil řecké ostrovy spojené s antickými básníky, Sýrii, Palestinu a Jeruzalém. Pokračoval do Egypta a z Alexandrie přes četné řecké ostrovy dorazil do Smyrny a Efesu, dále putoval přes Peloponés a Sicílii do Tuniska a zpět do Benátek. K návratu do Čech ho přiměla zpráva o jeho zvolení olomouckým biskupem, papež Inocenc VIII. volbu nepotvrdil, po jeho smrti byl zvolen podruhé. Alexandr VI. ho však nejmenoval (po průtazích se biskupem stal 1497 Stanislav Thurzó). H. neúspěšně kandidoval i na úřad koadjutora vratislavského biskupa. Na jaře 1499 pobýval v uherském Budíně, kde začal vyjednávat o svém zaměstnání ve dvorské službě. Cestou se zastavil ve Vídni, setkal se s humanisty Konradem Celtisem a s Hieronymem Balbem, jehož pak podporoval i v Čechách. Po vyjednání podmínek (zejména finančních) H. v květnu 1502 odjel ke dvoru a strávil tam necelý rok. Poté se vrátil na Hasištejn, definitivně se usadil a věnoval se humanistickým studiím a astronomii. Na hradě zřídil soukromou školu pro své příbuzné a mladíky měšťanského původu z okolí (např. Matthaeus Aurogallus). V závěru života sledoval politické dění, věnoval se majetkovým záležitostem a 1509 se účastnil korunovace Ludvíka Jagellonského. Pohřben byl v kostele sv. Mikuláše v Přísečnici (zbořen 1963 a zatopen přehradou). Jeho kenotaf byl přenesen do kostela sv. Jakuba Většího v Louchově.
H. kromě vlastní literární tvorby proslul svou knihovnou, která je dnes takřka v úplnosti uložena na lobkowiczkém zámku v Nelahozevsi. Její dobový soupis vydal Tomáš Mitis z Limuz (moderní rekonstrukci a identifikaci provedli Kamil Boldan a Emma Urbánková). Většinu knih charakterizovala polokožená vazba, nenesly exlibris, ale měly signatury a na ořízce typický zkrácený titul. H. zaměstnával již od svých italských studií knihovníka; zpočátku jím snad byl Jacobus Fontanus, později Štěpán Piso, další osoby se nepodařilo jednoznačně určit. V H. korespondenci se zachovala četná svědectví o jeho bibliofilské vášni, dával přednost básnickým tiskům, antickým autorům a dílům z oblasti astronomie a dějepisectví. S ohledem na plánovanou kariéru duchovního hodnostáře shromáždil sbírku právnických knih. Spíše než rukopisy měl v oblibě tištěné knihy (napsal básnickou chválu knihtisku).
Sám patřil k velmi plodným autorům, je známo na pět set H. básní, asi dvě stě listů a tři traktáty. Psal výhradně latinsky (s výjimkou několika řeckých epigramů). Za jeho života téměř nic nevyšlo tiskem, řada básní a listů kolovala v opisech. Kromě antických autorů se opíral o italské humanisty, zvláště o Aenea Silvia Piccolominiho. Nejvíce ceněno bylo H. básnické dílo. Vynikal zejména v satiře, kritický pohled a výsměch byl pro něho příznačný. Úpadek mravů v Království českém, nedostatek zbožnosti a příklon k poživačnosti zosobněný Hynkem z Poděbrad kritizoval např. v satiře k sv. Václavu (Ad sanctum Venceslaum satira). H. korespondence dokazuje nejen stylistické dovednosti, ale přináší také poznatky o jeho názorech, životě a kontaktech. Zachovaly se jeho věcné a literární listy (Petrovi z Rožmberka o správě státu, popis Prahy Kristiánu Pedíkovi z Kamenice apod.). Známá je též jeho Óda na Karlovy Vary, v 19. století přeložená do řady jazyků včetně exotických. S nejmenším ohlasem se setkala jeho próza. Moralizující traktáty nevelké myšlenkové hodnoty připomínají spíše stylistická cvičení, tematicky však doplňují H. básně (Traktát o lidské ubohosti, O lakomství apod.). Dochované dílo vydal v druhé polovině 16. století humanista Tomáš Mitis z Limuz.
D: soupis díla, in: RHB 3, s. 170–203 (se starší literaturou); in: Lucubraciunculae ornatissimae M. A. and M. L. Cowie (eds.), The Works of Peter Schott, Chapel Hill 1963; L. und Hassenstein, B. von, in: Killy Literaturlexikon. Autoren und Werke des deutschsprachigen Kulturraumes 7, Berlin 2010, s. 462 až 463; J.-D. Müller, B. de Hassenstein, in: Deutscher Humanismus 1480–1520. Verfasserlexikon 1, F. J. Worstbrock (ed.), Berlin 2009, s. 1032–1048 (s literaturou do r. 2002). Edice a překlady: Próza: Spisy B. H. z L., 1. Spisy prosaické, B. Ryba (ed.), 1933; Opera B.ai Hassensteinii prosa scripta, týž (ed.), 1937; De miseria humana / O lidské ubohosti, D. Martínková (přel.), in: Poselství ducha, 1975, s. 71–92; J. Förster, De avaritia. B. H. z L. a jeho spis O lakomství, in: Donum magistrae. Ad honorem Dana Martínková, 2007, s. 249–264; Bohuslai Hassensteinii a Lobkowicz Epistulae, Tom. 1: Epistulae de re publica scriptae, J. Martínek – D. Martínková (eds.), 1969 (V–XII biografie). Tom. 2: Epistulae ad familiares, Bibliotheca Teubneriana, 1980; dopisy (přel. D. Martínková), in: Poselství ducha, 1975, s. 93–115. Poezie: Renesanční poesie, 1975, s. 2–7 (ukázky česky a latinsky); J. Martínek – D. Martínková – H. Businská, B. H. z L., Carmina selecta, 1996 (latinsko-české vydání); Bohuslaus Hassensteinius a Lobkowicz, Opera poetica, M. Vaculínová (ed.), 2006 (XXXI–XXXVIII výběr literatury).
L: výběr: D. Martínková, Ohlas vynálezu knihtisku v naší latinsky psané humanistické literatuře, in: Knihtisk a kniha od husitství do Bílé hory, 1970, s. 153–167; J. Martínek, B. von Lobkowicz und die Antike, in: Listy filologické 103, 1980/81, s. 24–30; týž, Ke kritice a datování básnického díla B. z L., in: tamtéž, s. 230–240; týž, Böhmische und fränkische Humanisten in ihren wechselseitigen Beziehungen, in: 118. Bericht des Historischen Vereins Bamberg 1982, s. 107–116; týž, B. z L. a severozápadní Čechy, in: Zprávy a studie krajského muzea v Teplicích 15, 1982, s. 55–62; týž, Bohuslaus von Lobkowicz und Konrad Wimpina, in: Die Oderuniversität Frankfurt. Beiträge zu ihrer Geschichte, Weimar 1983, s. 239–242; týž, De chirographo Bohuslai a Lobkowicz, in: Listy filologické 107, 1984, s. 149–157; týž, Působení B. z L. ve světle nové datace spisů, in: tamtéž 109, 1986, s. 76–86; K. Boldan – A. Richterová, Library of Bohuslav Hasistein of Lobkowicz from collections of the Roudnice Lobkowicz library, 1995; F. Karfík, Ficiniana v knihovně B. H. z L., in: Bene scripsisti... Filosofie od středověku k novověku. Sborník k sedmdesátinám Stanislava Sousedíka, 2002, s. 87–108; Mezi houfy lotrův se pustiti... České cestopisy o Egyptě 15.–17. století, L. Storchová (ed.), 2005, s. 218–223, 442; P. Wolf, Humanismus im Dienst der Gegenreformation. Exempla aus Böhmen und Bayern, in: Funktionen des Humanismus. Studien zum Nutzen des Neuen in der humanistischen Kultur, Göttingen 2006, s. 262–302; K. Boldan, Iluminované rukopisy v knihovně B. H. z L., in: Žena ve člunu. Sborník Hany J. Hlaváčkové, 2007, s. 81–94; Sborník Národního muzea C 52, 1–4, 2007 (monotematické číslo věnované B. H. z L.); Básník a král. B. H. z L. v zrcadle jagellonské doby (katalog výstavy), I. Kyzourová – P. Kalina (eds.), 2007; K. Boldan, Hasištejnská knihovna a Chomutov, in: Comotovia 2007. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 550 let udělení znaku města Chomutova (1457–2007), 2008, s. 68–78; týž, Kanonickoprávní díla v knihovně B. H. z L., in: Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII, 2008, s. 433–443; K. Boldan – E. Urbánková, Rekonstrukce knihovny B. H. z L., 2009 (se starší literaturou ke knihovně); K. Boldan, Epitaf Půty Švihovského z Rýzmberka od B. H. z L., in: Epigraphica & Sepulcralia 3, 2008–2010, s. 11–21.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marta Vaculínová
