StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVELKA Josef 19.8.1792-1.3.1874

Josef HAVELKA
Narození	19.8.1792
Místo narození	Heřmanův Městec
Úmrtí	1.3.1874
Místo úmrtí	Chrudim
Povolání	44- Právník 63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 331-332
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82816

HAVELKA, Josef, * 19. 8. 1792 Heřmanův Městec, † 1. 3. 1874 Chrudim, úředník, spisovatel, překladatel

Syn mydláře Josefa H. a Anny, roz. Manhalové. Po gymnazijních studiích v Litomyšli a Hradci Králové absolvoval filozofii (1808–11) a práva (1811–14) na pražské univerzitě, kde byl žákem B. Bolzana. Tehdy navázal přátelství s mnoha příslušníky české vlastenecky smýšlející inteligence (např. s K. I. Thámem, J. N. Štěpánkem a V. Hankou) a zapojil se do kulturního života. Podílel se jako nápověda na ochotnických představeních ve Stavovském divadle, recitoval humoristické básně v Klementinu, navštěvoval soukromé slavistické přednášky J. Dobrovského. H. ochotnické působení během studií zachytil A. Jirásek v románu F. L. Věk. V lednu 1819 se oženil, v manželství se narodili tři synové a čtyři dcery.

Od 1814 působil H. jako vychovatel v Čáslavi. 1817–19 byl úředníkem magistrátu a hrdelního soudu v Novém Bydžově, 1819–30 úředníkem hrdelního soudu, policejním komisařem a členem městské rady v Chrudimi. Po odchodu ze státní služby (1830) vykonával práci justiciára (úředníka na svobodném statku) na několika panstvích v okolí Chrudimi, mnohá patřila rodu Kinských. 1845 vzbudil pozornost jeho protestní spis, který H. zaslal místodržícímu v Čechách, arcivévodovi Štěpánu Habsbursko-Lotrinskému. Obhajoval v něm potřebu užívání českého jazyka ve veřejném životě, státní správě a školství. Po zrušení vrchnostenské správy se H. stal radou krajského soudu ve Vysokém Mýtě, poté v Jičíně. 1864 odešel do penze, zbytek života strávil v Chrudimi u svých dcer. Je pohřben na hřbitově u místního kostela Povýšení sv. Kříže.

H. literární dílo souvisí především s jeho studentskými léty v Praze. Psal drobnou prózu (soudničky), písňové texty, humoristické i milostné básně, překládal. Značná část tvorby se ztratila. H. přeložil z němčiny frašku Die Zerstreuten A. von Kotzebua (premiéra mezi 1812–15), která se podle H. překladu pod titulem Roztržití hrála ještě v druhé polovině 19. století. Přispíval do časopisů Hyllos a Rozmanitosti. Neprávem se mu připisuje česká verze Kotzebuovy frašky hrané jako Tlachal. H. patrně složil píseň Kdybys ty mě, řeko proudná, která byla otištěna ve zpěvníku Nápěvy k českým zpěvům (1857). 1864 sepsal vzpomínky z období 1802–17 se zajímavými informacemi o osobnostech českého národního obrození.

L: LČL 2/1, s. 103 (se soupisem díla a literatury); J. H., obraz životopisný, in: Světozor 5, 1871, č. 19, s. 219, 222; tamtéž, č. 20, s. 231–233; tamtéž, č. 21, s. 243–244; nekrolog, in: Pokrok 4. 3. 1874, s. 3; J. Vondráček, Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771–1824, 1956, s. 356, 379; J. Čermák, J. H., významný informátor o českém národním obrození, in: Sborník Národního muzea v Praze, řada C – Literární historie 3, 1958, č. 7, s. 1–27; Spisovatelé Chrudimska 1, J. Kučera – J. Zeman (eds.), 1999, s. 99–101 (se soupisem literatury); P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 64.

P: Archiv NM, Praha, osobní fond J. H., přír. č. 30/1978; SOA, Zámrsk, Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Heřmanův Městec 1784–1799, inv. č. 2224, sign. 866, fol. 69; matrika zemř. řkt. f. ú. Chrudim 1865–1879, inv. č. 3708, sign. 3684, fol. 358.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó