StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVEL Rudolf 21.9.1911-9.11.1993

Rudolf HAVEL
Narození	21.9.1911
Místo narození	Praha
Úmrtí	9.11.1993
Místo úmrtí	Praha
Povolání	65- Literární historik, kritik nebo teoretik 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 321-322
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48597

HAVEL, Rudolf, * 21. 9. 1911 Praha, † 9. 11. 1993 Praha, literární historik, lexikograf, editor, překladatel

H. otec působil jako hospodářský správce postupně na několika místech v Čechách a na Moravě a rodina se často stěhovala (Řepice /u Strakonic/, Doksany, od 1915 Konopiště, 1922–27 Židlochovice, Velké Pavlovice). H. nabyl středoškolské vzdělání na klasickém gymnáziu v Benešově (od 1922), v Brně a na reálném gymnáziu v Hustopečích (maturita 1931). Vysokoškolské studium, učitelský obor čeština–němčina, absolvoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně 1931–36 (k jeho učitelům se řadili A. Novák, B. Havránek a R. Jakobson). Jako středoškolský profesor začal působit na klasickém gymnáziu v Brně (1936/37) a po vojenské službě (1937–39) nastoupil na reálné gymnázium v Litovli (1939–41). Na výzvu B. Havránka 1941 přešel do Kanceláře slovníku jazyka českého při České akademii věd a umění, kde zpracovával hesla pro Příruční slovník jazyka českého 1–9 (1935–57). H. celoživotním zájmem se však stala především krásná literatura. Již 1939 předložil na fakultě v Brně disertační práci Březina a Schopenhauer, obhájit ji však mohl až po válce, po znovuotevření vysokých škol (PhDr. 1946); ve zkráceném znění disertaci 1949 uveřejnil časopis Listy filologické. 1948 nastoupil do nově založeného Ústavu pro českou literaturu ČAVU (od 1953 Československá akademie věd) a 1953–58 byl jeho vědeckým tajemníkem, pověřeným mj. organizací vědeckých úkolů pracoviště. 1952–56 současně přednášel na Filozofické fakultě UK v Praze a vedl seminář ediční praxe. K významné součásti H. působení patřila jeho celoživotní spolupráce s Památníkem národního písemnictví: stal se spoluautorem stálé expozice české literatury ve Strahovském klášteře a expozice A. Jiráska v letohrádku Hvězda na Bílé Hoře; působil jako člen poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Literárního archivu PNP a pracoval v jeho nákupní komisi, spoluzaložil sborník Literární archiv PNP (1964). Do důchodu odešel 1971, ale v literární práci pokračoval a s Ústavem pro českou literaturu (ÚČL) a s Literárním archivem PNP spolupracoval do konce života.

Základem H. práce v ÚČL byla činnost textologická, ediční a redakční, zaměřená na klasická díla české prózy a poezie 19. a 20. století. K vydání připravil vybrané svazky akademických Spisů Boženy Němcové, Sebraných spisů I. Olbrachta, Sebraných spisů J. E. Purkyně, Souboru díla F. X. Šaldy a Díla J. Seiferta, dále vydal základní díla V. Vančury, básně K. H. Máchy, K. J. Erbena a O. Březiny, byl autorem řady výborů (J. Kollár, J. Vrchlický, I. Blatný ad.), memoárů a korespondence spisovatelů. Většinu z vydaných knih doprovodil zasvěceným textologickým komentářem a často i literárněhistorickou předmluvou či doslovem. Textologické, ediční a také redakční zkušenosti uplatnil jako spoluautor a redaktor respektované příručky Editor a text (1971). Jako literární lexikograf spoluredigoval Slovník českých spisovatelů (1964, s J. Opelíkem) a podílel se na přípravách jeho (nerealizovaných) reedic. Vlastní hesla napsal také do literárních i univerzálních slovníků (Čeští spisovatelé 19. století, 1971; Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991; Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950). Články, medailony, nekrology, drobnými glosami týkajícími se osobností české literatury 19. a 20. století a recenzemi edic přispíval do odborných periodik (Česká literatura, Slovo a slovesnost, Literární archiv PNP, Sborník Národního muzea, Naše řeč, Český jazyk a literatura, Literární noviny aj.).

Celoživotním soukromým zájmem, kterému se však věnoval s velkým nasazením a talentem, byly překlady poezie. Pochopení projevoval nejen pro jazykovou a obsahovou stránku krásné literatury, ale také pro její knižní podobu. Spolupracoval se Spolkem českých bibliofilů a stýkal se s mnoha výtvarníky a ilustrátory (C. Bouda, V. Komárek, F. Tichý, J. Švenksbír, J. Klápště ad.). Přátelské vztahy udržoval s českými spisovateli a básníky (I. Olbracht, K. Nový, J. Seifert, V. Holan, J. Urbánková ad.). Jako překladatel se věnoval anglické, francouzské, německé i ruské poezii, která se vyznačovala formální artistností a vyžadovala speciální práci s jazykem: H. W. Longfellow, E. A. Poe, P. Verlaine, J. W. Goethe, R. M. Rilke, Ch. Morgenstern, A. S. Puškin. Kromě několika soukromých tisků, vydaných ve čtyřicátých letech 20. století, H. své překlady nepublikoval. Vyšly až po jeho smrti péčí V. Justla a H. manželky Františky ve svazku Utajené překlady (1996).

D: bibliografie, in: J. Kunc, Česká literární bibliografie, 1945–1963 (1. díl, Dodatky), 1963.

L: SČS 1, s. 235–237 (s bibliografií); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií, stav k 17. 8. 2006); E. Macek, Nečekaný nekrolog, in: Tvar 4, 1993, č. 47–48, s. 6–7; J. Opelík, † R. H., in: Literární noviny 4, 1993, č. 47, s. 7; J. Kolár, R. H. zemřel, in: Česká literatura 41, 1993, č. 6, s. 717–719; V. Justl, Osobnost, in: Utajené překlady, 1996, s. 220–224; M. Havránková, Deset let bez R. H., in: Česká literatura 52, 2004, č. 3, s. 443–445; http://databaze.obecprekladatelu.cz (se soupisem překladů, stav k 3. 6. 2019).

P: Knihovna ÚČL AV ČR, v. v. i., Praha, R. H. Sborník k jeho 70. narozeninám (rkp., 3 sv., 1981, bibliografie /E. Macek/, s. 521–550); LA PNP, Praha, osobní fond (nezpracováno).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kusáková