HAVLÍČEK Milan 2.3.1873-2.12.1917
Milan HAVLÍČEK | |
Narození | 2.3.1873 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 2.12.1917 |
Místo úmrtí | Mostar (Bosna a Hercegovina) |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 349-350 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47045 |
HAVLÍČEK, Milan, * 2. 3. 1873 Kolín, † 2. 12. 1917 Mostar (Bosna a Hercegovina), sochař
Syn Josefa H., ředitele kolínského lihovaru. Od 1887 se učil v dílně Bohuslava Schnircha kamenosochařem, současně studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, 1889–92 navštěvoval malířskou školu Maxmiliana Pirnera na AVU. Podnikl studijní cestu do Itálie a Mnichova. Sochařský ateliér měl na Vinohradech, později v Chýnově (u Tábora), kde se přátelsky stýkal se sochařem Františkem Bílkem. H., dekorativní sochař novorenesančního stylu, tvořil hlavně nádoby a vázy s figurami nymf a víl. Od 1900 byl členem SVU Mánes. Jeho vrcholným dílem je sousoší Tragedie a Komedie na pylonech Městského divadla Královských Vinohrad (1906). Přátelé František Bílek a Ladislav Šaloun nejvíce oceňovali jeho sousoší Kladení Krista do hrobu (1903). H. plastiky jsou součástí výzdoby budov Občanské záložny a měšťanské školy v Poděbradech. Pro Panteon Národního muzea v Praze navrhl portrétní sochu hraběte Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice. 1907 se oženil s neteří svého učitele Františkou Schnirchovou (1877–1935) a měl s ní dceru Maryšu (1908–1937) a syna Ing. Jana H. (1911–1992). Za první světové války narukoval na balkánskou frontu a zemřel ve vojenské nemocnici.
L: OSN 28, s. 547; OSND 2/2, s. 1053; Toman 1, s. 307–308; M. Tyč, Osobnosti kultury. Polabský Zlatý pruh, 2006, s. 43; https://cs.isabart.org/person/52586 (stav k 19. 11. 2019).
Martin Kučera