HAVLÍČEK Václav 27.9.1894-30.3.1976

Z Personal
Václav HAVLÍČEK
Narození 27.9.1894
Místo narození České Budějovice
Úmrtí 30.3.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 62- Osvětový nebo veřejný činitel
63- Spisovatel
53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 350
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53553

HAVLÍČEK, Václav (též Věnceslav), * 27. 9. 1894 České Budějovice, † 30. 3. 1976 Praha, sokolský vzdělavatel, spisovatel

Osmé dítě vojenského krejčího Václava a Kateřiny H., otec 1900 po úrazu zemřel. Přes hmotnou nouzi (matka byla švadlenou, rodina si přivydělávala balením cukrovinek) H. začal navštěvovat české gymnázium. Od mládí toužil stát se spisovatelem. Ovlivněn V. Benešem Třebízským začal psát pohádky, historické povídky a básně. Na gymnáziu založil spolek Vlastimil, který vydával časopis, a sám začal užívat jméno Věnceslav. První článek o postavení Čechů a Němců K boji o České Budějovice otiskl 1911 v deníku Samostatnost. 1911 se přestěhoval za bratrem Rudolfem do Prahy, kde studoval na Akademickém gymnáziu. Navázal na vlasteneckou činnost, spolupracoval se spolkem Českoslovanská jednota. Tajně organizoval přednášky, kvůli nimž byl vyšetřován zemskou školní radou. 1912 vstoupil do malostranského Sokola; o rok později poprvé navštívil Slovensko a seznámil se s P. O. Hviezdoslavem.

V Praze se H. zapsal na filozofickou fakultu, po roce přestoupil na práva. Pracoval ve studentské organizaci České strany pokrokové jako jednatel a člen redakce Studentské revue. Vystoupil z římskokatolické církve (1941 vstoupil do Českobratrské církve evangelické). Během studií si přivydělával psaním článků, kondicemi a jako úředník v Menšinovém muzeu. Nejvíce volného času věnoval malostranskému Sokolu, po 1914 se stal jeho vzdělavatelem, pečoval o jeho udržení během první světové války a psal do Sokolských besed. 1915 narukoval k 91. pěšímu pluku; bojoval na ruské a italské frontě.

Po vzniku ČSR navázal na přerušenou činnost v Sokole a místo v Menšinovém muzeu začal pracovat v Ústředním výboru Národní jednoty severočeské. 1919 dobrovolně odjel na tři měsíce bojovat na Slovensko s třetí rotou 1. sokolského praporu. Po návratu se 1920 oženil s Josefou, roz. Šourkovou (manželé měli dva syny a dceru), a dostudoval práva (1923 JUDr.). Nastoupil do Zemské banky, poté byl přeložen do nové filiálky v Bratislavě. Zařadil se do sboru vzdělavatelů bratislavské sokolské jednoty a do Masarykovy sokolské župy, později byl zvolen jejím místostarostou. V nové sokolovně založil loutkové divadlo a čítárnu. Pokoušel se sblížit se Slováky, proto psal a přednášel slovensky. Přispíval do Slovenského deníku, Národního deníku, Lidových novin, do periodik Sokolský vzdělavatel, Sokol, Sokolský věstník a 1923–34 redigoval Bradla, věstník Masarykovy sokolské župy. Organizoval sokolské slavnosti, výroční oslavy a 1936 zájezd českého sokolstva na Slovensko.

Zemská banka se 1938 přestěhovala do Trenčianských Teplic a Sokol na Slovensku byl rozpuštěn (H. se však podařilo zachránit movitý majetek a archiv). V září 1939 byl na udání zatčen, vyšetřován a vyhoštěn ze země. Rodina se vrátila do Prahy, kde se H. zapojil do odboje a jen náhodou unikl zatčení. Po osvobození 1945 usiloval o obnovení slovenského Sokola. 1948 se stáhl z veřejného života (přesto ho sledovala StB), 1956 odešel do důchodu. V padesátých a šedesátých letech H. shromáždil sokolský archiv a zpracoval bohaté a dosud nepublikované dějiny Sokola na Slovensku.

D: Postavení Sokolstva v národě, 1919; Miroslav Tyrš. Krátký nástin jeho života, díla a významu, 1923; Tyršova činnost politická a jeho politické zásady, 1926; Vojenské vystúpenie Sokolstva na Slovensku, 1929; Jindřich Fügner, 1948; Sokolstvo, jeho myšlenka, organisace a vývoj, 1948.

L: MSN 3, s. 100; ČBS, s. 198; Tomeš 1, s. 432–433 (s chybným místem narození Praha).

Kateřina Pohlová