StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVLOVÁ Eva 5.7.1929-2.4.2010

Eva HAVLOVÁ
Narození	5.7.1929
Místo narození	Opava
Úmrtí	2.4.2010
Místo úmrtí	Brno
Povolání	55- Jazykovědec
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363-364
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47057

HAVLOVÁ, Eva, * 5. 7. 1929 Opava, † 2. 4. 2010 Brno, etymoložka

Dcera sochaře a malíře Vincence H. (1906–1992). Po německé okupaci Sudet se přestěhovala s rodiči do Brna; otec rodinu opustil a H. žila s matkou až do její smrti. Absolvovala gymnázium a vystudovala klasickou filologii a ruštinu na Filozofické fakultě MU (1948–52). Jejími učiteli byli klasický filolog František Novotný, paleoslovenista Josef Kurz, bohemista František Trávníček, indoevropeista a etymolog Václav Machek. Během studia pracovala jako knihovnice a pomocná vědecká síla ve slovanském semináři a v semináři srovnávacího jazykozpytu jako Machkova asistentka. Celoživotním oborem H. se stala nauka o původu slov. 1953 nastoupila na etymologické pracoviště tehdejšího Slovanského ústavu (později rozdělen Ústav pro jazyk český AV ČR /ÚJČ/). Obhájila kandidátskou disertační práci Názvy pro věk a věčnost v indoevropských jazycích (CSc. 1964, knižně 2017, V. Boček – Ž. Šarapatková, eds.). Pracoviště pod Machkovým vedením připravovalo Etymologický slovník slovanských jazyků. H. zformulovala zásady jeho zpracování pro ukázkové číslo, jež redigovala (1966), a byla autorkou řady hesel. 1970 se stala zástupkyní řešitele (tehdy už F. Kopečného) tohoto úkolu, 1983–91 vedla etymologické oddělení ÚJČ.

Podstatnou část badatelské činnosti H. zaujímaly práce na kolektivních slovníkových dílech. Kromě přípravy Etymologického slovníku slovanských jazyků (jehož vydávání bylo po dvou svazcích zastaveno) se podílela na textaci Etymologického slovníku jazyka staroslověnského, jenž vychází po sešitech od 1989. Nejprve vedla přípravné práce, zformulovala metodologické zásady a vypracovala koncepci projektu. Stala se hlavní redaktorkou prvních šesti sešitů (1989–96), poté až do své smrti členkou redakčního kruhu. Hlavními zájmy H. byla slovanská a indoevropská etymologie, a to z obecně teoretického hlediska i z hlediska aplikace obecných principů v etymologické praxi. Její texty se vyznačovaly komplexní analýzou (nejen hláskovou, ale i významovou, slov a slovních rodin), založenou na znalostech duchovní, a zejména materiální kultury Indoevropanů a starých Slovanů. Uplatňovala metodu „Wörter und Sachen“ (stejně jako Machek), když spolu s analyzovanými slovy brala zřetel na mimojazyková fakta, získávaná z jiných vědních oborů. Zájem o sémaziologii (zabývající se významy slov) ji nasměroval ke studiu homonym (slov stejné formy, ale různého významu) ve slovanských jazycích či vztahu homonymie a polysémie (tedy vztahu mezi víceznačnými slovy nepříbuznými a příbuznými). Završení dlouholeté práce v oboru srovnávací onomaziologie (zabývající se způsoby pojmenování jevů, věcí apod. jazykovými prostředky), především u názvů rostlin a živočichů, představovala kniha České názvy savců. Historicko-etymologická studie, která vyšla 2010 posmrtně péčí pracovníků etymologického oddělení ÚJČ.

H. se věnovala též edicím a popularizaci. Připravila k druhému vydání slovník V. Machka Etymologický slovník jazyka českého (1968, s A. Mátlem), dále do té doby nepublikovaný etymologický slovník staré pruštiny brněnského etymologa 2. poloviny 19. století Antonína Matzenauera, jehož rukopis objevila v archivu Moravské zemské knihovny (Beiträge zur Kunde der altpreußischen Sprache, 2009). V sedmdesátých letech zveřejňovala jazyková zrcátka v deníku Rovnost a revui Universitas (některá jsou součástí kolektivní knihy O češtině každodenní, 1984); editovala soubor popularizačních článků významného jazykovědce v práci Dobrodružství etymologie. Články Františka Kopečného z prostějovského časopisu Štafeta (2009, s A. Bičanem).

Po V. Machkovi, na jehož metody jazykového výzkumu navazovala a které dále rozvíjela, byla nejvýraznější reprezentantkou brněnské etymologické školy. 1989 obdržela plaketu Josefa Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách, 2000–04 byla první předsedkyní, pak členkou etymologické komise při Mezinárodním komitétu slavistů.

D: H. Karlíková, Soupis prací E. H. sestavený při příležitosti jejího životního jubilea (* 1929), in: SPFFBU, A 47, 1999, s. 189–193; J. Villnow Komárková, Dodatek k soupisu prací E. H., in: Linguistica Brunensia 57, 2009, s. 201–203; výběr: Zum Problem der Homonyme in der etymologischen Forschung, in: Zeitschrift für Slawistik 24, 1979, s. 51–54; Význam sémaziologie pro etymologický výzkum, in: Listy filologické 102, 1979, s. 182–184; Etymologický slovník jazyka staroslověnského. Zásady práce a ukázky hesel, in: Slavia 55, 1986, s. 337–354 (s kol.); Slovanská etymologie a homonymie, in: tamtéž 63, 1994, s. 141–148; Etymologická lexikografie, in: Manuál lexikografie, F. Čermák – R. Blatná (eds.), 1995, s. 211–229; Komplexní situace jako sémantické východisko při vzniku slovanských slov (na příkladu sémantického východiska ‚chřadnout‘), in: Slavia 68, 1999, s. 287–294; Oko v slovanských názvech rostlin, in: tamtéž 72, 2003, s. 391–408; K pramenům slov. Uvedení do etymologie (s kol.), 2006; Nazvanija kalužnicy (Caltha palustris) v slavjanskich jazykach, in: Ad fontes verborum, A. F. Žuravlev a kol. (eds.), Moskva 2006, s. 85–102.

L: Kudělka – Šimeček, s. 148; Ž. Šarapatková, Jubileum E. H., in: Listy filologické 112, 1989, s. 182–183; táž, K jubileu E. H., in: Naše řeč 82, 1999, s. 88–89; Slavica na Masarykově univerzitě v Brně. Literární věda, jazykověda, historiografie, uměnovědy, I. Dorovský a kol. (eds.), 1993, s. 130; F. Sławski, Jeszcze o etymologii (na jubileusz Ewy Hawlowej), in: Studia etymologica Brunensia 1, I. Janyšková – H. Karlíková (eds.), 2000, s. 13–15; J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 209–211; I. Janyšková, E. H. (5. 7. 1929 – 2. 4. 2010), in: Slavia 79, 2010, s. 3–8; Ž. Šarapatková, Za E. H., in: Linguistica Brunensia 58, 2010, s. 339; J. Balhar, E. H. není mezi námi, in: Universitas 43/3, 2010, s. 55; V. Boček, Zemřela významná etymoložka, in: Slovanský jih 11, 2011, č. 1, s. 29–30; E. H. O metodách etymologické praxe, B. Vykypěl – V. Boček (eds.), in: Methods of Etymological Practice, 2012, s. 9–66; R. Večerka, Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, 2013, s. 85.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Helena Karlíková