HAVLOVÁ Olga 11.7.1933-27.1.1996

Z Personal
Olga HAVLOVÁ
Narození 11.7.1933
Místo narození Praha
Úmrtí 27.1.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání 62- Osvětový nebo veřejný činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 364-365
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59498

HAVLOVÁ, Olga (roz. Šplíchalová), * 11. 7. 1933 Praha, † 27. 1. 1996 Praha, veřejná činitelka

Narodila se v proletářské rodině na pražském Žižkově. Otec byl koňským řezníkem, matka pracovala v Dynybylově závodě na výrobu nápojů a později v továrně na motocykly. Rodiče se koncem třicátých let rozešli. H. měla sestru Jaroslavu a bratra Josefa. Po ukončení měšťanské školy nastoupila do učení v žižkovské pobočce Baťových závodů, kde utrpěla vážný úraz ruky. Zajímala se o ochotnické divadlo a navštěvovala hodiny herectví u Ludmily Wegenerové-Salmonové. V padesátých letech pracovala jako dělnice ve správkárně punčoch, prodavačka a účetní. 1953 se v kavárně Slavia seznámila s literátem Václavem Havlem (* 5. 10. 1936 Praha, † 18. 12. 2011 Hrádeček /u Trutnova/), za něhož se 1964 provdala. 1961–68 byla uvaděčkou v Divadle Na zábradlí, v němž její manžel působil jako sekretář, dramaturg a kmenový autor divadelních her. Po nástupu tzv. normalizace zůstala v domácnosti a vytvářela V. Havlovi zázemí. Byla první čtenářkou a kritičkou jeho divadelních a esejistických textů, podporovala ho v disidentské činnosti, do které se postupně také zapojila. Poté co byl V. Havel 1979 zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, převzala se švagrem Ivanem M. Havlem organizaci samizdatové Edice Expedice, kterou do té doby řídil její muž. V souvislosti s jejím vydáváním byla v květnu 1981 krátce zadržena StB a obviněna z podvracení republiky ve spolupráci s cizinou. 1982 podepsala Chartu 77. Byla adresátkou filozoficky a existenciálně laděných dopisů, které V. Havel 1979–83 posílal z vězení. Na počátku osmdesátých let se stala jednou z organizátorek recesistického společenství Hrobka, v němž se manželky uvězněných disidentů a jejich přátelé věnovali kulturním a společenským aktivitám. 1985 stála u zrodu samizdatového časopisu O divadle, v jehož redakci se starala o finanční a výrobní záležitosti. 1987 se podílela na vzniku Originálního videojournalu, zpravodajského a kulturního pořadu, který obrazově mapoval aktivity disentu a informoval o tehdejší politické a kulturní situaci v Československu.

Po zvolení V. Havla prezidentem (prosinec 1989) doprovázela manžela na zahraničních cestách a oficiálních akcích, zapojila se do rekonstrukce Pražského hradu a zámku v Lánech. Současně se intenzivně angažovala v charitativní činnosti. S přáteli z Charty 77 založila v únoru 1990 Výbor dobré vůle a 1992 Nadaci Olgy Havlové, jejíž správní radě předsedala. Výbor Dobré vůle – Nadace O. H. se zaměřil na pomoc osobám se zdravotním postižením, osobám opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Z nadačních příspěvků podporoval výzkumné projekty v oblasti medicíny, nákup léků a zdravotnické techniky, výstavbu zdravotnických, výchovných a starobních zařízení. 1994 H. smrtelně onemocněla. Byla pochována v rodinné hrobce na pražském Vinohradském hřbitově. 1997 obdržela Řád T. G. Masaryka in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Její jméno nese ulice v Praze-Žižkově (2012), gymnázium v Ostravě-Porubě, obchodní akademie v Janských Lázních a mateřská škola v Kadani. Od 1995 uděluje Výbor dobré vůle – Nadace O. H. cenu O. H. určenou osobám se zdravotním postižením, které se zasloužily o zlepšení podmínek života zdravotně handicapovaných lidí. V místě jeho působiště na pražském Senovážném náměstí (čp. 994/2) byla 2010 H. odhalena pamětní deska.

L: ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; V. Havel, Dálkový výslech. Rozhovor s K. Hvížďalou, 1989; týž, Dopisy Olze, 1990; E. Kantůrková, Sešli jsme se v této knize, 1991; M. Marková, O. H. a ty druhé. Ženy ve vnitřní emigraci, 1996; P. Kosatík, „Člověk má dělat to, nač má sílu“. Život O. H., 1997; H. Primusová – M. Pekárková, Olga, 1997; P. Kosatík, Devět žen z Hradu, 1999, s. 337–371; V. Havel, Prosím stručně. Rozhovor s K. Hvížďalou, 2006; M. Černá – I. Šatavová – M. Granja, 20 let Výboru dobré vůle – Nadace O. H., 2010; I. Havel – M. C. Putna – D. Duka, Dopisy od Olgy, 2011; Síla věcnosti O. H., A. Freimanová (ed.), 2013, 2., rozšířené vyd. 2019; M. Žantovský, Havel, 2014, rejstřík; televizní dokumenty: Gen, 1993 (režie O. Sommerová); Příběhy slavných – Paní Olga, 2006 (režie M. Dolenský); Olga, 2014 (režie M. Janek).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil

  • Olga Havlová s princeznou Dianou

  • Olga Havlová s manželem Václavem Havlem

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HAVLOVÁ_Olga_11.7.1933-27.1.1996&oldid=123438“