StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVLÍČKOVÁ Zdeňka 23.12.1848-20.9.1872

Zdeňka HAVLÍČKOVÁ
Narození	23.12.1848
Místo narození	Praha
Úmrtí	20.9.1872
Místo úmrtí	Německý (dnes Havlíčkův) Brod
Povolání	59- Společnost - ostatní
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 355-356
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53552

HAVLÍČKOVÁ, Zdeňka, * 23. 12. 1848 Praha, † 20. 9. 1872 Německý (dnes Havlíčkův) Brod, dcera K. Havlíčka Borovského

Jediné dítě K. Havlíčka Borovského (1821–1856) a Julie, roz. Sýkorové (1826–1855). Její život, který lze popsat na základě úředních dokumentů i osobní korespondence, zásadně ovlivnil otcův osud. 1850 rodina přesídlila z Prahy do Kutné Hory poté, co v lednu byly úředně zakázány Národní noviny. V té době o H. pečovala chůva Kateřina Mrázková (později podala osobní svědectví). Už 1851 v Kutné Hoře přestal vycházet i časopis Slovan a rodiče se stěhovali znovu, a to do Německého Brodu, kde žili Havlíčkova matka a bratr. V polovině prosince 1851, po Havlíčkově internaci v Brixenu, se Julie s dcerou vrátily do Prahy k sestře, resp. k tetě Adéle Jarošové, jejíž rodina bydlela v Truhlářské ulici čp. 1098. V dubnu 1852 obě odjely za Havlíčkem do Brixenu, tam zůstaly do září 1854. Do Čech se vrátily nejen kvůli blížícímu se nástupu H. do školy, ale i s nadějí, že Havlíček po mnoha žádostech dostane povolení k návratu a rozdělená rodina se opět spojí. Znovu našly útočiště u Jarošů v Praze a u Havlíčků v Německém Brodě. Julie, která trpěla tuberkulózou, se už manželova návratu v květnu 1855 nedožila. Na základě úředního povolení mohl otec svou osiřelou dceru v Praze jen navštěvovat. Zanedlouho však zemřel i on a o H. se nadále starali Jarošovi, kteří jí dopřáli solidní vzdělání.

Po uvolnění politických poměrů na počátku šedesátých let 19. století se stala symbolem kultu svého otce, to však neblaze poznamenalo její další život. H., která byla označována jako „dcera národa“, zcela ztratila soukromí. V červnu 1861 byla v její prospěch vyhlášena veřejná sbírka a loterie, které koordinoval Sbor pro památku Havlíčkovu a podílely se na nich také ženy-vlastenky. Shromážděné peníze a věcné dary měly sloužit jako základ pro H. budoucí věno. 17. a 18. 5. 1862 se konala národní slavnost k oslavě Havlíčkovy památky, během níž za nebývalého zájmu veřejnosti proběhla loterie. Ze sto padesáti tisíc vydaných losů se většina prodala a čistý výnos činil bezmála dvacet čtyři tisíce zlatých. Peníze byly uloženy na účet, který spravoval pozdější pražský purkmistr Václav Bělský. Úroky z vkladu měly pokrýt náklady na H. další výchovu a vzdělání (25 zlatých měsíčně). Byla sepsána smlouva a v ní stanoveny podmínky, jak nakládat se základní sumou v případě sňatku H. nebo při dovršení věku třiceti let za svobodna, její smrti, resp. dědictví případných dětí. Pokud by smlouva zůstala nenaplněna, měl obnos připadnout na podporu českých spisovatelů.

H., která se od dětství projevovala jako výrazná osobnost, veřejná pozornost fatálně zasáhla do života. Českým předákům připadalo nevhodné, aby nadále zůstala u Jarošů, protože rodina se začala potýkat s finančními problémy a zchudla. Prvním poručníkem H. byl 1863 stanoven František August Brauner. Během let H. vystřídala pobyt u několika významných pražských rodin, kde si jen těžce zvykala. Od 1863, kdy žila v rodině Ignáce Jana Hanuše, navštěvovala vyšší dívčí školu. Od března 1866 žila u Braunerů. Přitažlivé mladé ženě se začali dvořit muži, řadili se k nim Karel Petr Kheil a hrabě Václav Kounic. K jejím ctitelům patřil také rakouský důstojník polského původu Quido Battaglia. Tato známost, kterou pražská společnost pokládala za nevhodnou, skončila aférou poté, co se mladý pár ukázal na veřejnosti, H. byla nato v květnu 1867 poslána do Rakovníka k rodině Trojanových. Od 1870 pobývala u své babičky v Německém Brodě. V té době se u ní už projevovaly vážné příznaky rodinné choroby – tuberkulózy. Město opouštěla jen na krátké návštěvy některých známých. Od listopadu 1871 se připravoval její sňatek se statkářem Antonínem Svobodou, k němuž již nedošlo, H. zakrátko zemřela. Její pohřeb v Německém (Havlíčkově) Brodě se stal společenskou událostí, které se zúčastnily i příslušníci pražské politické elity. Osudy H. posmrtně inspirovaly řadu beletristických i dramatických děl.

L: MSN 3, s. 100; Seznam darů k národní loterii pro Z. H., 1862; V. Hellmuth-Brauner, Paměti rodu, M. Lenderová (ed.), 2000, s. 93–111; K. Kazbunda, Karel Havlíček Borovský, 2013; M. Lenderová, Dcera národa? Tři životy Z. H., 2013 (se soupisem děl inspirovaných Z. H., s. 311–312).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Magdaléna Pokorná