HAVRÁNEK Bedřich 4.1.1821-1.3.1899

Z Personal
Bedřich HAVRÁNEK
Narození 4.1.1821
Místo narození Praha
Úmrtí 1.3.1899
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 366
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47060

HAVRÁNEK, Bedřich (též HAWRANEK, Friedrich), * 4. 1. 1821 Praha, † 1. 3. 1899 Praha, malíř

Pocházel z rodiny kriminálního rady trestního soudu Antona H. (1774–1847) a Antonie, roz. Dequoy, dcery francouzského železničního inženýra. Anton byl kreslířem klasicistních krajin; H. bratr, magistrátní rada Wilhelm (1809–1847), autorem kvašů v duchu biedermeieru. Doma se mluvilo výhradně německy, česky se H. nikdy nenaučil (svá díla signoval jako Friedrich Hawranek). Studoval na Akademickém gymnáziu, kde projevil výjimečné kreslířské nadání. Od dětství ho otec a bratr vzdělávali ve výtvarných disciplínách; 1836 se H. zapsal na AVU do krajinářské třídy Antonína Mánesa, díky němuž bezpečně ovládl malbu a doživotně si osvojil techniku pozorování přírodních detailů a motivů, které v plenéru podrobně zaznamenával a v ateliéru je dodatečně komponoval v obrazový celek. Od 1842 vystavoval krajiny v Krasoumné jednotě, jíž zůstal celoživotně věrný, jen občas se prezentoval také v salonu M. Lehmanna. H. romantické malířské počátky, od prvních kompozic suverénní, se sugestivně vyjádřenou náladou krajiny, zpravidla s vysokým nebem, plochou horského jezera a skálou v popředí či horami na horizontu, neovlivňoval jen učitel, ale i příklad F. X. Procházky, Holanďana J. van Ruisdaela, a zejména německého romantika C. D. Friedricha. Po Mánesově smrti (1843) si H. ověřoval nabyté poznatky jako žák Ch. Rubena, rektora AVU; 1845/46 navštěvoval krajinářskou školu Rubenova švagra M. Haushofera, povolaného z Bavorska. Sledoval ho ve znázorňování horských scenérií a alpských jezer. Zařadil se po bok A. Kosárka, A. Bubáka, H. Ullika jako jeden z nejlepších Haushoferových absolventů. 1847 se osamostatnil, po smrti otce a bratra, kteří zemřeli brzy po sobě, zdědil dům U Myslíků ve Spálené ulici, kde bydlel do konce života. Zůstal svobodný. Dobového dění se neúčastnil.

Ač několikrát cestoval po Evropě, podněty soudobé malby ho nelákaly. Od studií hojně kreslil a jeho plenérová kresba vynikla nejen přesností záznamu, nýbrž i volnějším rukopisem a už koncem čtyřicátých let 19. století se přiblížila realistickému pojetí. V té době začal jezdit na Šumavu, občas i na Moravu a všude nacházel inspiraci pro své věrné romantizující přepisy přírodních záběrů. V padesátých letech objevil téma lesních dubových a bukových zákoutí a tišin, které brzy vystřídaly motivy pražské (např. z Kampy) a venkovské, v nichž se nevyhýbal ani figurálnímu prvku. Od šedesátých let každoročně trávil letní pobyty v nedaleké Chuchli, odkud čerpal převážně venkovská témata. Monumentální krajinné kompozice (Mělnicko, Frýdlantsko, Českokrumlovsko, Rájecko, Svitavsko) z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, syntetizující dosavadní názor na krajinu českých zemí, se zařadily k vrcholnému období H. malby a předznamenaly realismus jak barvou a světlem, tak duktem. I architekturu v krajině H. maloval věrně podle skutečnosti (Karlštejn, Zvíkov, Český Krumlov, Starý židovský hřbitov v Praze, italské momentky). Na detailní zobrazení každé jednotliviny ve zvoleném prostoru se soustředil v sedmdesátých letech, v popisné drobnokresbě jsou obsaženy prvky naturalismu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let učil kreslení arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského a ilustroval jeho cestopisy, ilustracemi přispěl i do Ottovy mnohasvazkové edice Čechy. Jeho závěrečné akvarelové období, v němž až naturalisticky ztvárňoval českou krajinu, však již bylo anachronismem. Příležitostně se zabýval grafickou technikou leptu, v níž vynikl nad dobový průměr, a stal se přímým předchůdcem J. Mařáka. H. byl za života vysoko ceněn, vystavoval několikrát v Německu, jeho obrazy se hojně prodávaly, stal se zakládajícím členem ČAVU. S nástupem moderny ovšem upadl téměř v zapomnění. Dnes je ceněn pro svůj přínos k základům novodobé české krajinomalby.

L: Wurzbach 8, s. 102; Thieme–Becker 16, s. 164; OSN 10, s. 993; 28, s. 547; ÖBL 2, s. 224; Toman 1, s. 308–309; EČVU, s. 154–155; NEČVU 1, s. 249–250 (s dílem a další literaturou); ČAVU, s. 94; N. Blažíčková-Horová, B. H., 1994; https://cs.isabart.org/person/6423 (se soupisem výstav a další literaturou, stav 20. 11. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

  • Podobizna Bedřicha Havránka, autorem je Josef Matyáš Trenkwald, 1846-1848

  • Ostrov Kampa v Praze, 1852

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=HAVRÁNEK_Bedřich_4.1.1821-1.3.1899&oldid=123442“