StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVRÁNEK Jan 7.6.1928-1.9.2003

Jan HAVRÁNEK
Narození	7.6.1928
Místo narození	Teplice
Úmrtí	1.9.2003
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 369-370
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69534

HAVRÁNEK, Jan, * 7. 6. 1928 Teplice, † 1. 9. 2003 Praha, historik

Pocházel z rodiny středoškolského profesora a posléze vysokého úředníka ministerstva školství Miroslava H., bratra lingvisty Bohuslava H. (1893–1978), a Růženy, roz. Bondyové. Jako židovský míšenec byl na konci německé okupace (1944–45) vězněn v koncentračních táborech a absolvoval pochod smrti. 1948–52 vystudoval historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde potom učil: 1955–64 odborný asistent, 1964–92 docent, od 1992 profesor českých dějin. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo H. pedagogické působení z politických důvodů značně omezeno. Zároveň vědecky pracoval v Ústavu pro dějiny UK (1960–70), resp. v Archivu UK (1970–89), v letech 1990–93 byl ředitelem a od 1993 do konce života zástupcem ředitele Ústavu dějin UK – Archivu UK.

Zabýval se českými (československými) politickými a kulturními dějinami 19. a 20. století, historií UK a dalších evropských univerzit, historickou statistikou a demografií. Do české historiografie vstoupil prací z dějin dělnického hnutí (Hornická stávka roku 1900 v severočeském hnědouhelném revíru, 1953); poté věnoval meritorní pozornost diferenciaci české politické scény v devadesátých letech 19. století (Boj za všeobecné, přímé a rovné hlasovací právo roku 1893, 1964), české politice před první světovou válkou a problematice moderního českého nacionalismu, fašismu a pacifismu. Významně se autorsky podílel na syntetických dílech a vysokoškolských učebnicích: Stručné dějiny Univerzity Karlovy (1964), Úvod do studia dějepisu (s M. Myškou a J. Paclíkem, 1967), Dějiny Československa III. 1791–1918 (s J. Butvinem, 1968), Československé dějiny v datech (1986), Dějiny Univerzity Karlovy III–IV (1997–98). Těžiště jeho publikační činnosti spočívalo ve studiích a článcích v domácích a zahraničních vědeckých časopisech a sbornících (Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, na vzniku této ročenky, jejím obsahu a úrovni měl zásadní podíl); hlavní z nich byly vydány v knižním souboru University–Historiography–Society–Politics. Selected studies (J. Pešek /ed./, 2009).

Do historie českého dějepisectví se H. zapsal i rozsáhlou činností pedagogickou. Oficiálně i neoficiálně vyškolil stovky českých a zahraničních historiků. Mezi jeho žáky patřili studenti z Evropy i z Ameriky, které uváděl do problematiky českých dějin i českých kulturních reálií; využíval přitom své dokonalé konverzační schopnosti ve světových jazycích. Posluchačům dával k dispozici svou knihovnu, včetně dobově prohibitní, ve veřejných knihovnách tudíž nedostupné, literatury. Jazykové znalosti uplatňoval při navazování a udržování zahraničních kontaktů pražské univerzity s univerzitami zahraničními a při přijímání státních návštěv v Karolinu. Jeho pedagogické, vědecké a organizační aktivity se plně rozvinuly po 1989, kdy mj. přednášel na univerzitách v USA, stal se členem washingtonského Woodrow Wilson Center a spolupředsedou Česko-rakouské komise historiků a kdy se dočkal ocenění své práce (zahraniční členství Polské akademie věd v Krakově, 1994; Cena Antona Gindelyho, udělená rakouským Institutem für Donauraum und Mitteleuropa, 1995). H. manželkou byla historička Růžena Havránková, roz. Růžičková (* 3. 5. 1929 Praha, † 2017), zabývající se dějinami Bulharska a česko-bulharských vztahů v 19. a 20. století i novodobou historií jihoslovanských národů.

L: Tomeš 1, s. 435 (s chybným datem narození); M. Svatoš – J. Urbanová, Soupis prací J. H., in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 28, 1988, č. 2, s. 9–29; Magister noster. Sborník statí věnovaných in memoriam prof. PhDr. J. H., CSc., L. Velek – W. D. Goodsey Jr. – M. Svatoš (eds.), 2005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš