StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVRÁNEK Bohuslav 30.1.1893-2.3.1978

Bohuslav HAVRÁNEK
Narození	30.1.1893
Místo narození	Praha
Úmrtí	2.3.1978
Místo úmrtí	Praha
Povolání	55- Jazykovědec 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 366-368
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47061

HAVRÁNEK, Bohuslav, * 30. 1. 1893 Praha, † 2. 3. 1978 Praha, filolog, slavista, bohemista

Prostřední ze tří dětí středoškolského profesora češtiny a klasických jazyků Antonína H. (1861–1903) a Anny (1861–1951), dcery houslisty, hudebního skladatele a pedagoga Eduarda Witticha. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1912) nastoupil ke studiu filologie (slovanské a klasické, následně i baltské a staroindické) na filozofické fakultě české univerzity v Praze: jeho učiteli byli Josef Zubatý, Jiří Polívka, František Pastrnek, Oldřich Hujer a Emil Smetánka. Obhájil disertační práci Skladba zvratných sloves slovanských, zvláště českých (PhDr. 1917). Učil na gymnáziích v Truhlářské a posléze v Dušní ulici v Praze, mimoto od 1915 patřil ke spolupracovníkům Kanceláře Slovníku jazyka českého (předchůdce budoucího Ústavu pro jazyk český), kde vznikal dosud nejrozsáhlejší výkladový lexikon češtiny Příruční slovník jazyka českého. Po habilitaci pro obor srovnávací slovanské jazykovědy v Praze (1928, prací Genera verbi v slovanských jazycích) nastoupil na brněnskou filozofickou fakultu, kde byl jmenován mimořádným a 1934 řádným profesorem slovanské filologie. 1939/40 a 1945 působil jako děkan fakulty.

Krátce po skončení druhé světové války se vrátil do Prahy, aby nejprve vykonával funkci náměstka ředitele semináře a prosemináře pro slovanskou filologii a od 1950 vedl katedru českého jazyka a obecného jazykozpytu a fonetiky na UK. Děkanem pražské filozofické, resp. filologické fakulty byl ve čtyřech funkčních obdobích (1948–53). V letech 1953–61 působil jako rektor Vysoké školy ruského jazyka. 1946 stanul v čele nově založeného Ústavu pro jazyk český, který řídil až do 1964. Počátkem padesátých let se aktivně podílel na založení ČSAV jako místopředseda Vládní komise pro vybudování Akademie věd a byl zahrnut do skupiny prvních padesáti dvou řádných členů ČSAV. Vedle toho zastával další významné pozice: předseda Československého komitétu slavistů, předseda Československo-polské lingvistické komise ČSAV a PAN, místopředseda Mezinárodního komitétu slavistů, člen Comité International Permanent des Linguistes, Société de linguistique de Paris, The International Linguistic Association či Societas Linguistica Europaea.

Patřil k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku (1926), a tedy ke strůjcům a nejvýraznějším představitelům jedné z prvních strukturalistických škol ve světě, tzv. Pražské školy, která si svým funkčně strukturním přístupem k jazyku vydobyla světové renomé, a i její poststrukturalistické podoby. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se účastnil rozsáhlých diskusí o kýženém směřování československé lingvistiky, v níž lavíroval mezi požadovaným zavržením strukturalistické metody, přijetím marxistické jazykovědy a zachováním vlastní odborné integrity.

Vědecky zasahoval prakticky do všech oblastí lingvistiky. Zabýval se teorií spisovného jazyka (průkopnicky se věnoval otázkám úzu, normy, kodifikace), funkční diferenciací národního jazyka, vývojem jazyka (který dával novátorsky do souvislosti s vývojem společnosti a dějinami národa), nářečími či jazykovou kulturou. V rámci slavistiky se věnoval komparatistickému výzkumu vztahů mezi slovanskými jazyky, paleoslovenistice i jednotlivým slovanským jazykům a jejich poměru k jazykům dalším (zvláště baltským). Všímal si pravidelností i zvláštností fonologických, morfologických, slovotvorných, lexikálních a syntaktických.

H. se řadil k precizním redaktorům opakovaně vydávaných kolektivních vědeckých publikací a slovníků (Pravidla českého pravopisu, Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého, Velký rusko-český slovník, Slovník jazyka staroslověnského, Staročeský slovník) a editorům významných staročeských literárních památek (Dalimilova kronika, Hradecký rukopis, husitská literatura) a spisů významných českých autorů (Božena Němcová či Jan Amos Komenský). 1935 stál u zrodu časopisu Slovo a slovesnost, zaměřeného na otázky teorie a kultury jazyka, a řídil jej až do konce života. Byl členem redakce či redakční rady odborných časopisů (např. Acta Linguistica Hafniensia, Byzantinoslavica, Naše řeč, Naše věda, Slavia, Slovanský přehled, Word, Zeitschrift für Phonetik). Získal vyznamenání jak domácí (Řád republiky, zlatá čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o lidstvo aj.), tak zahraniční, byl členem bulharské, srbské, německé, saské a jihoslovanské akademie věd a čestným doktorem univerzit v Brně, Olomouci, Krakově a Lipsku. Pohřben je v rodinném hrobě v Praze na Olšanských hřbitovech. S manželkou Zdenkou, roz. Svobodovou, měl syna Tomáše H. (* 14. 7. 1947 Praha, † 17. 5. 1991), informatika a statistika, docenta VŠE v Praze.

D: M. Tylová, Soupis prací akademika H. za léta 1973–1978, in: Slovo a slovesnost 39, 1978, s. 83–85; J. Petr – M. Tylová, B. H. Bibliografický soupis vědeckých prací s přehledem jeho činnosti, 1985. Výběr: K české dialektologii, 1924; Genera verbi v slovanských jazycích 1–2, 1928, 1937; Spisovná čeština a jazyková kultura, 1932 (s R. Jakobsonem, V. Mathesiem, J. Mukařovským, M. Weingartem); Nářečí česká, 1934; Vývoj spisovného jazyka českého, 1936; Staročeská literatura v hlaholském písemnictví charvátském. Expanse spisovné češtiny od 14. do 16. století, 1939; Strukturalismus. Strukturální estetika, strukturální linguistika, strukturální věda o literatuře, 1940 (s J. Mukařovským); O básnickém jazyce, 1947 (s týmž a F. Vodičkou); Česká mluvnice. Základní jazyková příručka, 1951 (s A. Jedličkou); Stručná mluvnice česká, 1963 (s týmž); Studie o spisovném jazyce, 1963; K problematice slovanského slovosledu, 1969; Příspěvek k autonomní komplexnosti starého slovanského slovesa, 1971; Vývoj českého spisovného jazyka, 1980.

L: výběr: OSND 2/2, s. 1054; Kudělka–Šimeček, s. 148–152; ČBS, s. 199; Tomeš 1, s. 434; ČAVU, s. 131; K. Horálek, K šedesátinám akademika B. H., in: Slovo a slovesnost 14, 1953, s. 23–29; A. Jedlička, Akademik B. H. šedesátiletý, in: Naše řeč 36, 1953, s. 15–19; Š. Peciar, Šesťdesiat rokov akademika B. H., in: Jazykovedný časopis Slovenskej akadémie vied 7, 1953, s. 130–134; L. Řeháček, K šedesátinám akademika B. H., in: Slovanský přehled 39, 1953, s. 29–31; L. Řeháček – K. Horálek, Akademiku B. H. k sedmdesátinám, in: AUC Philologica. Slavica Pragensia 4, 1962, s. 11–16; Z. Tyl, Soupis prací akademika B. H. za léta 1953–1962, in: tamtéž, s. 727–738; K. Hausenblas, K sedmdesátinám akademika B. H., in: Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 1–8; A. Jedlička, K sedmdesátinám akademika B. H., in: Naše řeč 46, 1963, s. 1–12; Š. Peciar, K sedemdesiatke akademika B. H., in: Jazykovedný časopis Slovenskej akadémie vied 14, 1963, s. 98–101; L. Řeháček, Sedmdesátiny akademika B. H., in: Slovanský přehled 49, 1963, s. 44–45; Studia Slavica Pragensia. Akademiku H. k osmdesátinám, V. Barnet et al. (eds.), 1973; M. Dokulil, 80 let akademika B. H., in: Slovo a slovesnost 34, 1973, s. 1–14; A. Jedlička, K osmdesátinám akademika B. H., in: Naše řeč 56, 1973, s. 2–10; D. Šlosar, Osmdesát let akademika H., in: Listy filologické 96, 1973, s. 38–39; M. Tylová, Soupis prací akademika B. H. za léta 1963–1972, in: Slovo a slovesnost 34, 1973, s. 14–20; M. Dokulil, Za akademikem B. H., in: tamtéž 39, 1978, s. 81–83; A. Jedlička, Za akademikem B. H., in: Naše řeč 61, 1978, s. 225–233; Š. Ondruš, Akademik B. H. 30. 1. 1893 až 2. 3. 1978, in: Slavica Slovaca 13, 1978, s. 288–289; R. Večerka, Za B. H., in: Slovanský přehled 64, 1978, s. 246–247; A. Jedlička, Před 90 lety se narodil akademik B. H., in: Český jazyka a literatura 33, 1982/1983, s. 270–274; M. Havránková, Z korespondence Romana Jakobsona a B. H., in: Slavia 62, 1993, s. 85–92; L. Řeháček, K prvnímu pobytu B. H. v Bulharsku, Les Études balkaniques tchèques 9, 1994, s. 141–144; Quadrilog. B. H., Zdenka Havránková, Roman Jakobson, Svatava Pírková-Jakobsonová. Vzájemná korespondence, 1923–1970, M. Havránková – J. Toman (eds.), 2001; F. Daneš, Pražská škola: názorová univerzália a specifika, in: Slovo a slovesnost 69, 2008, s. 9–20; Pražský lingvistický kroužek v korespondenci. B. H., Roman Jakobson, Vilém Mathesius, Jan Mukařovský, Bohumil Trnka, Miloš Weingart. Korespondence z let 1923–1972, M. Havránková (ed.), 2008; P. Sgall, Ideje klasického Pražského lingvistického kroužku jsou i dnes aktuální, in: Slovo a slovesnost 69, 2008, s. 34–43; V. Dvořáčková, B. H. očima svých současníků, in: Didaktické studie 9, 2017, 22–38; táž, „Bez H. si nikdo ani neškrtl“: Poválečné vztahy katedry českého jazyka pražské filozofické fakulty a akademického Ústavu pro jazyk český, in: AUC Historia Universitatis Carolinae Pragensis 57, 2017, s. 105–122.

P: Archiv UK, Praha, fond FF UK, k. 7, inv. č. 268 (B. H.); Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i., Praha, osobní spis; NA, Praha, fond Ministerstvo školství a kultury, Praha – osobní spisy, k. 45; LA PNP, Praha, fond B. H. (neuspořádáno).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Věra Dvořáčková