StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEŘMÁNEK František 2.8.1901-15.9.1946

František HEŘMÁNEK
Narození	2.8.1901
Místo narození	Třeboň
Úmrtí	15.9.1946
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 559-560
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48655

HEŘMÁNEK, František, * 2. 8. 1901 Třeboň, † 15. 9. 1946 Praha, spisovatel, redaktor

Byl synem malíře pokojů. Studoval 1912–21 na klasickém gymnáziu v rodišti. 1920 během prázdnin krátce pracoval v kladenských dolech. S vysokoškolským prostředím filozofické fakulty se obeznámil v Praze, poté pobýval ve Francii. Po návratu žil trvale v Třeboni, pohyboval se však často v Praze, kde byl členem Svazu československého studentstva a později Komunistické studentské frakce. 1921 vstoupil do KSČ, přispíval do Rudého práva a Tribuny. Po dobrovolné vojenské službě se 1927 stal redaktorem rozhlasového vysílání v Brně a spolupracovníkem Lidových novin. Za protektorátu žil od 1941 kvůli vlastní bezpečnosti v Tišnově, od května 1945 opět v rodišti, na závěr života krátce v Praze.

Začínal jako proletářský básník a autor krátkých novinových próz. V debutu Světla ve tmě (1924) vyjádřil wolkerovsky laděnou poezií sociální úděl horníků. V druhé sbírce Za zdí (1926) se ostrou kritikou vyrovnal s podmínkami vojenské prezenční služby. Od počátku třicátých let se trvale věnoval próze. V expresionisticky stylizovaném románu Kohout lásky (1933) zachytil atmosféru Třeboně v období první světové války a brzy po převratu. Reportáže ze společenského podsvětí shrnul v souboru Brno, které není v průvodci (1936), rozhlasové fejetony ve svazku Větru napsáno (1938). Lyrizovaný román Racek se vrací (1941) situoval do okolí jihočeské Blatné, postavy pytláků a baštýřů v kaleidoskopickém dějovém pásmu se blížily typům literárního ruralismu. Volně navazující román Bílý vřes (1943) je příběhem osamělého podivína na malebném Třeboňsku. V době války se zaměřil na epochu posledních Rožmberků, z níž vytěžil svá nejúspěšnější díla, cyklickou prózu U bratra celého světa (1944), povídky Srdce zůstalo (1945) a povídkový soubor pro mládež O nesmrtelném regentovi (posmrtně 1949), který vyšel v reedici a přinesl půvabné, atraktivně podané historky o Jakubu Krčínovi z Jelčan. Mimo základní okruh H. díla patří knížka básnivých příběhů, odehrávajících se v okolí mokřin a rybníků, Pohádky starého rákosí (1942). H. byl i autorem rozhlasových her Záklopka na dveřích (1936), Červení panduři (1940), Legenda o Enšpíglovi (1946) a historické divadelní hry Zrádný Lukan aneb Pozvaní vetřelci (inscenováno posmrtně 1947). Pro stylovou nevyhraněnost a kompoziční roztříštěnost nepřesáhl jeho význam hranice jihočeského regionu.

L: Kunc 1, s. 235–236; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 149; J. Mikuškovičová, F. H. Život a dílo. Personální bibliografie, 1971; M. Blahynka a kol., Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 173–174; LČL 2/1, s. 164–165 (se soupisem díla a další literaturou); Tomeš 1, s. 453; cs.wikipedia.org (stav k 2. 4. 2020).

P: Divadelní ústav, Praha, strojopis hry Zrádný Lukan.

Martin Kučera