StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEŘMAN Antonín 31.5.1866-11.6.1933

Antonín HEŘMAN
Narození	31.5.1866
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.6.1933
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 554-555
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51299

HEŘMAN, Antonín, * 31. 5. 1866 Praha, † 11. 6. 1933 Praha, varhaník, sbormistr, hudební skladatel

Strýc klavíristy Jana H. (1886–1946). Na pražské Varhanické škole začal studovat 1887, po jejím sloučení s Pražskou konzervatoří 1893 na této škole absolvoval. Již jako student řídil pražské pěvecké sbory Harmonie (1887–1905) a Ratolest, 1903–05 byl sbormistrem Pěvecké župy pošumavské. Působil jako ředitel kůru, 1893–95 v Blatné, do konce života pak v bazilice sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Uváděl hodnotný repertoár všech období, počínaje středověkým chorálem až do současnosti, včetně vlastních kompozic. 1904 založil na Vyšehradě svou hudební školu, kterou ve spolupráci s Eduardem Treglerem po dvou letech rozšířil, přestěhoval do Ječné ulice a pojmenoval Dvořákeum. Do konce života stál v jejím čele, poté ji převzala jeho dcera Zdena Metelská (* 1894). Zároveň 1906–20 učil zpěv na středních školách, 1920–31 obligátní klavír na Pražské konzervatoři; 1919–32 byl zkušebním komisařem intonace a sborového zpěvu u státních zkoušek z hudby. Předsedal Československé jednotě hudebních stavů a Svazu hudebnických organizací. 1921–33 byl odpovědným redaktorem časopisu Hudební výchova (v posledním roce s J. Buškem), redigoval též Knihovnu hudební výchovy. Sám komponoval převážně chrámové skladby (České pašije, Improperia, Mše staroglagolská, Offertorium, Graduale aj.).

D: Zatímní zkušební řád státní zkušební komise pro učitele hudby, 1919; Reforma zpěvu na středních školách, in: Hudební výchova 1, 1920, č. 1, s. 7–8; O úpravě státních zkoušek, in: tamtéž, č. 9, s. 138–140; Rozbor sonatin Vít. Nováka op. 45, [mezi 1920–33]; Náš sjezd (Hudebně pedagogický sjezd 30. 6.–1. 7. 1926 v Luhačovicích, pořádaný Čsl. jednotou hudebních stavů), in: Hudební výchova 7, 1926, č. 7, s. 82–86; F. Pivoda, dle metody tonální a intervalové upravil A. H. Škola zpěvu elementárního, 1927; Státní zkoušky z hudby a zpěvu, 1927.

L: Pazdírek 1, s. 389; HS 1, s. 429–430; Z. Stárek, Slovník českých sbormistrů A–L, 1982, s. 154–155.

Mojmír Sobotka