Biografický slovník
HEŘMAN Josef 11.7.1900-17.10.1956
| Josef HEŘMAN | |
 | |
| Narození | 11.7.1900 |
|---|---|
| Místo narození | Mladá Boleslav |
| Úmrtí | 17.10.1956 |
| Místo úmrtí | Hradec Králové |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 558 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82452 |
HEŘMAN, Josef, * 11. 7. 1900 Mladá Boleslav, † 17. 10. 1956 Hradec Králové, malíř, grafik, kreslíř, umělecký návrhář
Syn dělníka v mladoboleslavské firmě Laurin a Klement. 1902 osiřel, matka se vrátila do Hradce Králové, kde se podruhé provdala za vdovce se třemi dětmi J. Fürsta. H. přešel z obchodní akademie na Státní keramickou školu v Bechyni, kterou 1921 absolvoval. 1922–27 studoval u Vratislava Huga Brunnera na Uměleckoprůmyslové škole v Praze; jako nadaný a všestranný kreslíř se s ním spřátelil, asistoval mu a 1925 s ním absolvoval zájezd do Paříže. Vstoupil do Komunistické studentské frakce a stál 1924 u zrodu satirického časopisu Trn, kam přispíval sociálně-kritickými karikaturami. Jeho nepočetné výtvarné artefakty z druhé poloviny dvacátých let navazovaly na sociální umění. 1927 se v Hradci oženil s Františkou Hutlovou, s níž měl tři děti. Poměrně dlouho hledal vlastní uměleckou cestu a po univerzální přípravě se zprvu zaměřil na užité umění. Spoluzakládal Skupinu hradeckých výtvarníků (1935), s níž vystavoval, věnoval se uměleckoprůmyslovým návrhům, knižním vazbám, písmu, plakátové i volné grafice, karikatuře, bytovým a výstavním interiérům, výzdobě veřejných budov. Osou jeho díla se stala malba portrétů, zátiší a kytic. K vrcholu dospěl v třicátých letech avantgardně pojatými, zjednodušenými akty (i skupinovými), kde dosáhl syntézy domácí, francouzské a španělské koloristické tradice s prvky kubismu, surrealismu a expresionismu. V aktech uplatnil smysl pro kompozici a barvu, v kresbě ženského těla dosáhl mistrovství. Od druhé poloviny třicátých let hostoval na výstavách SVU Mánes. Koncem třicátých let H. reagoval na nebezpečí fašismu alegoriemi cirkusových scén, koní, symbolickým Hamletem, a zejména plátnem Torzo-Republika (1939). Nedlouho po okupaci se zapojil do odboje komunistické ilegální skupiny J. Purkyně. Předcházelo tomu H. členství ve Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s novým Ruskem, Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a Levé frontě. Podílel se na protiválečné publikaci No passaran! (1937). Spolupracoval na vydávání a kolportáži ilegálního komunistického časopisu Čin. Od června 1940 byl vězněn, nejprve v trestnici královéhradeckého gestapa, od 1941 v Budyšíně, v létě 1942 ho lidový soud odsoudil na pět let. Z vězení v Berlíně-Plötzensee byl transportován do Gollnowa (dnes Goleniów, Polsko), v únoru 1945 do Hamburku, kde se dočkal osvobození. Ve vězení jeho kresby nabývaly expresivity, která vyústila v poválečných obrazech (Nosič nebo skupiny maškar). Po válce se léčil v sanatoriu v Kostelci nad Černými lesy, od 1946 se zapojoval do výtvarného života. Po únoru 1948 vedl pobočku (Krajské středisko) Svazu výtvarných umělců. Jako figuralista se obtížně přeorientovával na obrazy průmyslové krajiny, jako modernista nepřijal bez rozpaků ani realismus v portrétní malbě. Věnoval se též monumentálním realizacím. Až na sklonku života v Hamernici v Orlických horách začal nalézat nové možnosti kolorismu v krajinářství. Uplatnil je i v portrétech a obrazech Lidic a tanečních výjevů. Byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
L: Toman 1, s. 327–328; EČVU, s. 159–160; SČSVU 3, s. 142; J. Baleka, J. H. Katalog, 1961; P. Kmošek, H. paleta i trn. Život a dílo J. H. v zrcadle doby, 1987; https://cs.isabart.org/person/25436 (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 7. 4. 2020).
Martin Kučera
