HEDRICH Franz 3.7.1823-31.10.1895

Z Personal
Franz HEDRICH
Narození 3. nebo 30.7.1823
Místo narození Praha
Úmrtí 31.10.1895
Místo úmrtí Edinburgh (Velká Británie)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 383

HEDRICH, Franz, * 3. nebo 30. 7. 1823 Praha, † 31. 10. 1895 Edinburgh (Velká Británie), spisovatel

Syn z rodiny hudebníka Franze a Anny H. Údaje o datu narození, jeho národnosti, mládí a vzdělání se rozcházejí; zřejmě však vyrůstal v chudobě a v Praze absolvoval pravděpodobně jen několik ročníků gymnázia. Ve čtyřicátých letech 19. století se díky spisovateli Moritzi Hartmannovi seznámil s pražskými německy píšícími spisovateli z okruhu liberálního sdružení Mladá Čechie (Jung Böhmen), mezi nimi také s Alfredem Meissnerem. V dubnu 1848 byl jako reprezentant krajní levice zvolen za severočeský okres Tanvald do Frankfurtského parlamentu. Po jeho rozpuštění se 1849 vrátil do Prahy, 1852 byl zatčen a vypovězen z monarchie. Během následujících let několikrát změnil zemi svého pobytu a začal psát. S podporou A. Meissnera (o H. se vyjádřil jako o neobjeveném talentu), 1861 uveřejnil své první německy psané povídky. Už od padesátých let 19. století ho však Meissner přizval ke spolupráci na dobových románech (např. Schwarzgelb, Babel ad.), dílech, v nichž dnes lze příslušný autorský podíl sotva stanovit. Mezi oběma partnery se začaly objevovat neshody a postupně se dále prohlubovaly. Časem H. prohlašoval, že romány psal on sám, Meissnerovi vyhrožoval odhalením jejich literární spolupráce a vydíral ho. Situace se nadále komplikovala také proto, že H. propadl hazardu; 1868 v době, kdy Meissner získal nemalé dědictví po otci, H. stupňoval své finanční nároky. 1871 se v Edinburghu oženil s Jeannette Annie Barronovou († 1914), jejíž jmění časem prohrál a manželé se dostávali do finančních potíží. Vzájemné spory vyvrcholily 1885, kdy Meissner spáchal v Bregenzu v rakouském Vorarlbersku nedokonanou sebevraždu, následkům zranění však nedlouho nato podlehl. Po smrti pozůstalí odmítli nadále plnit H. požadavky, ten o čtyři roky později uveřejnil knihu, Alfred Meissner – Franz Hedrich, která měla Meissnera zcela zdiskreditovat. V reakci na to se na stránkách německého tisku koncem 1889 rozhořela nechutná aféra (např. v Neue Freie Presse ad.). Nevybíravá polemika mezi stoupenci Meissnera a H. na přelomu roku přerostla v literární skandál a soudní proces o autorská práva. H. rovněž publikoval samostatně pod vlastním jménem. Zanechal řadu děl, která však zůstala bez ohlasu a zcela zapadla. Pohřben je v Edinburghu na Greyfriars Kirkyard.

D: výběr: Kain. Dramatisches Gedicht in 3 Acten, Leipzig 1851; Lady Esther Stanhope, die Königin von Tadmor. Tragödie in 3 Acten, tamtéž 1853; Im Hochgebirge. Zwei Nachtstücke. Mit einem Vorwort von Alfred Meißner, Berlin 1862; Moccagama (Drama), 1853; Baron und Gräfin (Drama), 1855; Balbina. Sittenbild aus unsern Tagen (Novelle), 1865; Alfred Meissner – F. H. Replik, Leipzig [1889]; Alfred Meißner – F. H. Geschichte ihres literarischen Verhältnisses auf Grundlage der Briefe, die Alfred Meißner seit dem Jahre 1854 bis zu seinem Tode 1885 an F. H. geschrieben, Berlin 1890.

L: ADB 50, s. 561–567 (se soupisem starší literatury a ohlasy v dobovém tisku); OSN 10, s. 1018; R. Wolkan, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 67–68; P. Wiegler, Geschichte der deutschen Literatur, Berlin 1930, s. 447; ÖBL 2, s. 235; M. Brod, Der Prager Kreis, Berlin–Köln–Mainz 1966, s. 32–33 (české vyd. s titulem Pražský kruh, 1993); de.wikipedia.org (stav k 1. 9. 2019).

P: AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), http://katalog.ahmp.cz/pragapublica (s datem nar. 3. 7.); NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 169, obr. 24.

Marie Makariusová