StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEGER Ladislav 3.2.1902-18.1.1975

Ladislav HEGER
Narození	3.2.1902
Místo narození	Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem)
Úmrtí	18.1.1975
Místo úmrtí	Praha
Povolání	55- Jazykovědec 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 391-392
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85773

HEGER, Ladislav, * 3. 2. 1902 Nyklovice (u Bystřice nad Pernštejnem), † 18. 1. 1975 Praha, filolog, germanista, nordista, překladatel

Absolvoval germanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze (1921–27); ve studiích pokračoval na univerzitách v Brně, v Berlíně (u prof. G. Neckla a A. Brücknera) a v Kodani (PhDr. 1925). 1927–48 učil v Praze češtinu a němčinu na středních školách. Současně od 1928 působil tři roky na UK jako asistent germánského semináře a od 1929 též jako lektor dánštiny. 1937 se habilitoval pro germánskou jazykovědu a 1937–39 a 1945–48 přednášel jako soukromý docent německý jazyk. Po uzavření vysokých škol za německé okupace učil na průmyslové škole. 1945–48 se vrátil na fakultu jako suplující profesor germanistické jazykovědy; po penzionování J. Janka tam garantoval jazykovědnou germanistiku; od 1947 odpovídal za oddělení dějin německého jazyka a přednášel německou a dánskou gramatiku. 1947 bylo na FF zahájeno jednání o udělení mimořádné profesury, během něhož byl H. na základě své studie Německý jazyk v Evropě (1941) obviněn z přisluhování nacismu. V březnu 1948 mu byla odňata venia legendi a přípisem Akčního výboru Národní fronty ministerstva školství zastavena činnost na univerzitě. V říjnu téhož roku byl pracovně přeřazen do Univerzitní knihovny, kde pracoval do 1955. Po rehabilitaci ve druhé polovině šedesátých let ještě znovu krátce přednášel (1967/68) na katedře germanistiky FF UK vývoj německého jazyka.

1954–62 působil jako externista na katedře germanistiky Univerzity Palackého v Olomouci; zasloužil se tam mj. o vznik germanistické knihovny. Konal přednášky a vedl semináře k historické mluvnici němčiny v interním a distančním studiu a diplomové práce k současné němčině. Na přednáškách, a zejména při analýze středověkých textů kladl důraz na úsporné a precizní vyjadřování. Imponoval šíří svého badatelského zájmu a hloubkou odborných znalostí. V seminářích a při konzultacích se pod jeho vedením dostávalo posluchačům četných podnětů pro zájem o severogermánské jazyky a literatury. Vedl autorský kolektiv Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, především starogermánskými literárními památkami. Publikoval doma i v zahraničí odborné studie z oboru germanistiky a nordistiky. Překládal ze staroislandštiny, němčiny, dánštiny a nizozemštiny, řada překladů byla vydána až z H. pozůstalosti.

D: studie: Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern, 1936; Německý jazyk v Evropě, 1941. Překlady ze staré islandštiny: Staroislandské ságy, výbor, 1956 (další vyd. 2015); Sága o Grettim, 1957; Snorri Sturluson, Edda, 1962 (revidovaný překlad H. Kadečková, 2004); týž, Sága o svatém Olavu, 1967; Severské balady, 2000 (z pozůstalosti připravili H. Kadečková, O. Burian a M. Novotná). Z němčiny: A. Stifter, Z kroniky našeho rodu, 1959; týž, Paměti mého pradědečka (bilingvní vyd.), 2002. Z dánštiny: M. A. Hansen, Šťastný Kryštof, 1948; J. Brøndsted, Vikingové. Sága tří století, 1967; týž, Jonatanova cesta, 1967. Z nizozemštiny: F. Germonprez, Korzár Jan Bart, 1959; týž, Ďáblové z močálů, 1960.

L: DUK 4, s. 146, 280, 437–438; Tomeš 1, s. 436–437; L. H., in: Severské listy 26. 6. 2001; http://databaze.obecprekladatelu.cz (stav k 25. 2. 2019).

P: Archiv UP v Olomouci, osobní spis.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Libuše Spáčilová, Rudolf Uvíra