StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEGER Philipp 9.12.1734-26.6.1804

Philipp HEGER
Narození	9.12.1734 (křest)
Místo narození	Kladruby (u Stříbra)
Úmrtí	26.6.1804
Místo úmrtí	Praha
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 74- Architekt
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 392-393
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48621

HEGER, Philipp (též Hecker, Hoeger, Höger, Heker, Filip), * 9. 12. 1734 (křest) Kladruby (u Stříbra), † 26. 6. 1804 Praha, stavitel, kreslíř

Narodil se v rodině stavitele Franze H. a jeho manželky Kateřiny; jejich syn Franz Anton H. (1766–1831) se stal rovněž stavitelem a kreslířem, právě tak jako vnuk Johann Maximilian (1811–1855). H. bydlel nejdříve na pachtovském panství v Bezně (u Mladé Boleslavi), kde se 1764 oženil s Johannou Krebsovou z Neveklova, dcerou zámeckého zahradníka. Nejpozději 1766 se přestěhoval na jiné pachtovské panství do Jablonného v Podještědí a nakonec pobýval v Praze, kde se 1770 stal malostranským měšťanem. Po čtyřech letech přesídlil na Staré Město pražské, zde rovněž získal měšťanství. Kolem 1790 se ucházel o místo dvorního stavitele, byl však odmítnut. Uvádí se jako přísežný staroměstský stavitel. Stal se vyhledávaným a domohl se určitého majetku: 1777–89 vlastnil dům čp. 76/I v Dlouhé, od 1790 čp. 316/I v dnešní Krocínově ul., kde také zemřel; kromě toho mu od 1789 patřila čp. 406/I v Rybné a čp. 627/I v Týnské. Spolu se stavitelem Ignácem Janem Nep. Palliardim inicioval založení Zápisné knihy pražských stavitelů.

Zpočátku se uplatnil ve službách šlechty, jeho zřejmě první práce vznikaly pro Pachty z Rájova podle návrhů Jana Josefa Wircha, později pracoval samostatně či spolu s Palliardim. H. projekty, a to 1767 zámecký kostel sv. Václava ve Stránově na Mladoboleslavsku pro Příchovské z Příchovic (vyhořel a byl znovu nepřesně vystavěn) a 1771 kostel sv. Anny v Božím Daru, svou prostotou směřují ke klasicismu. Protiváhu k nim reprezentuje náročnější kostel Povýšení sv. Kříže v Ostružně (u Jičína) na šlikovském panství (1772–80), jehož zvlněné průčelí představuje návrat k radikálnímu baroku, projevující se v Čechách koncem 18. století (nelze však vyloučit, že kostel projektoval Palliardi). Pozdní H. práce měly spíše charakter oprav a adaptací zrušených klášterních budov pro nové účely. Zápisná kniha zmiňuje ještě výstavbu „tři hodiny dlouhého vodovodu“ v eremitáži zámeckého komplexu Valdštejnsko (u Bělé pod Bezdězem), dále stáje pro „jízdecký regiment boleslavského kraje“, které měl H. budovat v Mělníku, Kostelci nad Labem, Brandýse, Staré Boleslavi, Čelákovicích a v Lysé nad Labem.

H. se synem Franzem Antonem vydal 1792–96 sérii pozoruhodných a věrných pražských vedut (celkem dvacet osm listů); otec se synem a K. Pluthem spolupracovali také na výzdobě knihy J. Debroise van Bruyck Aktenmässige Krönungs-Geschichte des Königs von Böhmen Leopold des Zweiten und Marie Louisens (1791–1792).

D: Úpravy, přestavby a adaptace: zámek Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí, kolem 1759 (později tam vybudoval i oranžerii, oboje patrně podle návrhu J. J. Wircha); lodžie s čestným dvorem ve Valdicích, po 1770; Grünerovský dům čp. 242/III v Ostruhové (dnes Nerudově) ul., Praha, 1770–1775; adaptace bývalé jezuitské koleje v Českém Krumlově na kasárna, 1773; zámek v Jičíně (obnova po požáru roku 1768), 1775; jezuitská kolej v Jindřichově Hradci, 1779; někdejší klášter celestinek v Jindřišské ul. v Praze (přestavba na administrativní budovu továrny na tabák), 1782 (nezachováno); radnice v Jáchymově, 1783–1784; zámek v Benátkách nad Jizerou; palác Losyho z Losinthalu (čp. 1033/II) v Hybernské ul. na Novém Městě pražském, konec 18. století.

L: Dlabač 1, sl. 585–587; Wurzbach 8, s. 202; RSN 3, s. 699; H. Schmerber, Prager Baukunst um 1780, Strasbourg 1913, s. 17, 19, 29, 36, 38; K. Kühn, Ph. und Franz H., in: Sudetendeutsche Lebensbilder 2, E. Gierach (ed.), 1930, s. 138–141; V. Naňková, Drobná zjištění z českého barokního umění, in: Umění 17, 1969, s. 619–620; V. Láska, Bezno a jeho barokní proměna, in: Památky a příroda 34, 1974, s. 272–283; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 53, 74, 114, 220, 563, 591, 620; 2, 1978, s. 368, 506, 562, 439; Toman 1, s. 312; M. Adámek, Byl Filip H. autorem fasády zámku v Peruci?, in: Sborník Okresního archivu v Lounech 4, 1991, s. 25–28; Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, I. Ebelová (ed.), 1996, s. 6, 16, 28; Umělecké památky Prahy. Staré Město. Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 138, 150, 152, 254, 287, 412, 413, 414, 420, 530; P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 209, 269, 270, 278, 502; Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 481, 503, 540; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 166, 170, 286, 394, 395, 487, 529; NEČVUD, s. 283; Voit, s. 246 (s další literaturou); De Gruyter, Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin–Boston 2011, s. 81; Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž, D. Prix (ed.), 2017, s. 20.

P: SOA, Plzeň, Sbírka matrik, Kladruby 03, N 1712–1748, fol. 122 (obr. 64).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček