HEIDLER Gustav 7.9.1883-30.5.1930

Z Personal
Gustav HEIDLER
Narození 7.9.1883
Místo narození Police (u Moravských Budějovic)
Úmrtí 30.5.1930
Místo úmrtí Praha
Povolání 19- Ekonom nebo statistik
31- Potravinář
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 400-401

HEIDLER, Gustav, * 7. 9. 1883 Police (u Moravských Budějovic), † 30. 5. 1930 Praha, národohospodář, politik, publicista, účastník 1. odboje

Syn správce šternberského velkostatku Ferdinanda H. (1846– 1911) a Josefy, roz. Koudelové (1852–1933). Bratr Ferdinanda H. (1881–1928), Jana H. (1883–1923) a advokáta JUDr. Artura H. (* 1. 6. 1886 Dolní Chvatliny). H. prožil dětství v Čechách. S bratrem Janem navštěvoval 1894–1902 reálné gymnázium v Kolíně. Následně vystudoval práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (JUDr. 1907). Absolvoval praxi u zemského soudu v Praze a ve Vídni. Od 1908 působil jako úředník Obchodní a živnostenské komory v Plzni, kde současně vedl národohospodářskou rubriku Českého deníku. 1912 se stal zemským jednatelem Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách a věnoval se společně s bratrem Ferdinandem organizaci tohoto hospodářského odvětví. Za první světové války byl členem Cukerní ústředny (Zucker-Zentrale) ve Vídni, podléhající ministerstvu obchodu. Společně s bratry se zapojil do domácího protirakouského odboje v radikálním kroužku, který se scházel na Františkově (nyní Smetanově) nábřeží. Na jaře 1915 se stal důvěrníkem tajného výboru Maffie, spolupracoval s Přemyslem Šámalem a Edvardem Benešem, zabezpečoval odesílání tajných zpráv do neutrálního Nizozemska. Koncem 1916 předestřel Jaroslavu Kvapilovi myšlenku na společné vystoupení osobností české kultury ve formě prohlášení vyslovující se k budoucnosti státoprávního uspořádání, které mělo zároveň apelovat na české poslance říšské rady, aby nepodnikali žádné právně závazné a k monarchii loajální kroky. Koncept Manifestu českých spisovatelů (květen 1917) poté zformuloval H. bratr Jan a finální verzi Kvapil. Na sklonku války H. spolupracoval s týdeníkem Národ. Společně s bratry založil 1917 časopis Česká demokracie, který sdružoval liberálně orientované intelektuály stojící v opozici vůči mladočeské straně (resp. nově vzniklé České státoprávní demokracii). Na jaře 1918 vstoupil se sourozenci do České (Československé) strany socialistické, odkud počátkem dvacátých let odešel. 1918–20 byl za socialisty poslancem Revolučního národního shromáždění. Od léta 1918 připravoval s bratrem Ferdinandem návrhy organizace cukerního průmyslu a obchodu v budoucím samostatném státě. Po převratu se v listopadu 1918 stal jednatelem Československé komise cukerní. Zasloužil se o konsolidaci cukrovarnictví v nových státoprávních poměrech a jeho vzestup ve dvacátých letech. 1919 se podílel na vzniku Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického, který sdružoval všechny cukrovary v zemi, a až do smrti působil jako jeho generální jednatel. Inicioval vznik Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického v Praze (1923), spolkové Průmyslové tiskárny (1921) a Ceny dr. Hanuše Karlíka (1925), která byla udělována za zásluhy o rozvoj československého hospodářství. Finančně podporoval kulturu a vědecký výzkum (např. cestu Bedřicha Hrozného do Sýrie a Malé Asie 1924–25). Působil ve výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí, který do 1926 plnil roli cedulové banky. Společně s bratry Ferdinandem a Janem a s Petrem Zenklem založil 1920 nakladatelství Vesmír, které vydávalo populárně-naučnou literaturu. Od 1924 byl řádným členem Národohospodářského ústavu při ČAVU. 1911 se v Plzni oženil s Karolínou (Karlou), roz. Voglovou (Vogelovou), s níž měl dcery Hanu, Alenu, Marii a Ludmilu a syny Ivana († 1943 v nacistickém žaláři) a Alexandra (1916–1980), katolického kněze a publicistu. Pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho vnuky jsou dvojčata (oba * 24. 11. 1956 Praha): lidovecký politik Cyril Svoboda a Josef Svoboda, od 2013 kancléř ČVUT.

D: Nástin rakouské ústavy, 1910; Naše otázka cukerní. O krisi našeho cukrovarnictví a řepařství, 1926.

L: MSN 3, s. 116; OSND 2/2, s. 1064; ČBS, s. 201; Kolář Elity, s. 82; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 49; Tomeš 1, s. 438; J. Malíř – P. Marek, Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a v Československu 1961–2004, 1. díl (1861–1938), 2005, s. 771; cs.wikipedia.org (stav k 3. 7. 2019); nekrolog: Národní listy 30. 5. 1930, s. 1; Národní politika 31. 5. 1930, s. 3.

P: MZA, Brno, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Kdousov, matrika nar. 1861–1891, sign. 10497, fol. 65; AHMP, Sbírka matrik, matrika zemř. 1923–35 (Podolí), sign. POD Z6, fol. 129; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 2, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II., s. 987; Archiv Poslanecké sněmovny, Praha, f. 35 – Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění (1918–1992), G. H. (osobní spis).

Zdeněk Doskočil