StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEIDLER Jan 7.9.1883-28.5.1923

Jan HEIDLER
Narození	7.9.1883
Místo narození	Police (u Moravských Budějovic)
Úmrtí	28.5.1923
Místo úmrtí	Abbazia (dnes Opatija), Itálie (dnes Chorvatsko)
Povolání	53- Historik
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 401-402
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47093

HEIDLER, Jan, * 7. 9. 1883 Police (u Moravských Budějovic), † 28. 5. 1923 Abbazia (dnes Opatija), Itálie (dnes Chorvatsko), historik, pedagog, publicista, účastník 1. odboje

Syn správce šternberského velkostatku v Polici Ferdinanda H. (1846–1911) a Josefy, roz. Koudelové (1852–1933). Bratr Ferdinanda H. (1881–1928), Gustava H. (1883–1930) a advokáta JUDr. Artura H. (* 1. 6. 1886 Dolní Chvatliny), strýc Alexandra H. (1916–1980). S bratrem Gustavem navštěvoval 1894–1902 reálné gymnázium v Kolíně. Po maturitě vystudoval dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Navštěvoval přednášky Tomáše Garrigua Masaryka, Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, byl spolužákem Václava Chaloupeckého. Po absolutoriu působil jako suplující učitel na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. S bratrem Ferdinandem se podílel na založení Obchodní akademie Karlín (1909), kde jako řádný učitel až do 1921 vyučoval dějepis a zeměpis. Od 1912 působil v tzv. muzejní skupině, která se snažila oživit práci Národního muzea, 1916 kandidoval do jeho správního výboru. Soustavný zájem o aktuální politické dění ho přivedl k výzkumu českých novodobých politických dějin, jehož interpretační východiska byla ovlivněna Masarykovými idejemi a metodologií Gollovy školy (nejvíce Pekařem). Zpočátku se soustředil na revoluční rok 1848. Obhájil disertační práci Ant. Friedricha Springera mládí a činnost v Constitutionelles Blatt aus Böhmen a v Bohemii (PhDr. 1909), na kterou později navázal monografií Antonín Springer a česká politika v letech 1848–50 (1914). Pronesl několik přednášek v Historickém klubu a publikoval sérii studií věnovaných politickému myšlení české reprezentace v době revoluce a neoabsolutismu (Český sněm ústavodárný z r. 1848, 1907; O vlivu hegelismu na filosofii dějin a na politický program Františka Palackého, 1911; Kapitola o radikálech z r. 1848 v Masarykově Karlu Havlíčkovi, 1911; Kritika pamětí „Jos. Václ. Friče“, 1912; Dr. Ad. M. Pinkas a vznik českého programu v letech 1848–50 a 1861, 1913). Jeho zájem o veřejný život se odrazil v práci České strany politické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1914). Před první světovou válkou usiloval o habilitaci. Na popud J. Pekaře zpracoval téma ze starších správních, resp. hospodářských dějin. 1913 realizoval výzkumné pobyty ve Vídni, v Brně a ve šlechtických archivech. Navštívil také Velkou Británii. Výsledkem byly studie k starším hospodářským dějinám Moravy jako „Lánské rejstříky“ v zemském archivě moravském (1916), Moravská kontribuce od konce války třicetileté do reforem tereziánských (1917), které obsahově korespondovaly s Pekařovou knihou České katastry 1654–1789 věnovanou Čechám. S Chaloupeckým zároveň rozpracoval nové téma – vývoj politických programů v první polovině 19. století podle dobových politických brožur. Práce Čechy a Rakousko v politických brožurách předbřeznových, dokončená 1915, mohla z politických důvodů vyjít až 1920.

Po vypuknutí první světové války byl H. odveden do armády, pro srdeční chorobu byl brzy superarbitrován. Zapojil se do protirakouského odboje. Společně s bratry Ferdinandem, Gustavem a Arturem vytvořili radikální kroužek „Heidleři“, který byl jádrem větší skupiny „Nábřeží“, jejíž příslušníci se setkávali na Františkově (dnes Smetanově) nábřeží v Praze. Patřili k nim Josef Pfeffermann, Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil, Otokar Fischer, Lev Borský, Otakar Theer, Hanuš Jelínek. Prostřednictvím Kvapila a Antonína Hajna byli spojeni s Maffií. Na počátku 1917 H. koncipoval (na popud bratra Gustava) návrh prohlášení čelných osobností české kultury požadující, aby čeští poslanci říšské rady sdružení v Českém svazu nepodnikali žádné právně závazné a k monarchii loajální kroky, které by ohrozily realizaci českého státoprávního programu. Návrh poté Kvapil přestylizoval do podoby Manifestu českých spisovatelů (květen 1917), který H. spolupodepsal. Dobové události H. později zachytil v memoárově laděné práci 1917. Projevy českých spisovatelů (1921). Na sklonku války bratři Heidlerové spolupracovali s týdeníkem Národ. Skupina „Nábřeží“ založila 1917 časopis Česká demokracie, který sdružoval liberálně orientované intelektuály stojící v opozici vůči mladočeské straně (resp. nově vzniklé České státoprávní demokracii). H. zde patřil k nejagilnějším publicistům. Hlásil se k sociálnímu (nemarxistickému) reformismu a myšlence samostatného československého státu. Své politické názory shrnul ve statích Otázky sociální a politické (1921) a Moderní demokratismus (1922). Společně s bratry vstoupil na jaře 1918 do České (Československé) strany socialistické, pro názorové neshody ji 1921 opustil. 1920 za ni neúspěšně kandidoval do poslanecké sněmovny Národního shromáždění.

Po vzniku republiky krátce působil na československém vyslanectví v Paříži. 1919 se na Filozofické fakultě UK habilitoval prací o vydavateli Constitutionelles Blatt aus Böhmen A. Springerovi. Krátce přednášel o rakouských politických dějinách druhé poloviny 19. století na nově zřízené Masarykově univerzitě v Brně. 1921 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin na nově zřízené Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se stal faktickým zakladatelem oboru historie. Konstituoval Historický seminář, budoval knihovnu, působil ve fakultních výborech, řešil otázku prostorů fakulty. Získal jako pedagogy Václava Chaloupeckého či Eugena Perfeckého. S Milošem Weingartem vedl publikační řady: Sborník filozofickej fakulty a Spisy filozofickej fakulty Univerzity Komenského. V badatelské práci se těžiště jeho zájmu přesunulo do druhé poloviny 19. století. Soustředil se na vývoj ideového a konkrétního zápasu o českou samostatnost v kontextu několika generací. Po vzoru Masaryka spojujícího husitství s národním obrozením zdůrazňoval kontinuitu mezi revolucí 1848 a převratem 1918. Zabýval se osobností Františka Ladislava Riegra. Po jistých problémech s materiálem připravil studie Rieger na říšské radě 1879–85 (1919), Fr. Lad. Rieger či Ad. Iv. Dobrjanskij? (1922), plánovanou biografii již nedokončil. Statě Zápisky Marie Červinkové Riegrové a Příspěvky k listáři F. L. Riegra vyšly až posmrtně. Byl řádným členem ČAVU a mimořádným členem KČSN. 1918 se oženil s Boženou, roz. Skoupilovou. Pohřben je v Letovicích (rodiště manželky).

D: soupis: [V. Chaloupecký], Bibliografie prací prof. Dra. J. H., in: Sborník Filosofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě 3, 1924, č. 27, s. 14–18.

L: výběr: MSN 3, s. 116; OSND 2/2, s. 1064–1065; Tomeš 1, s. 438; BLS 3, s. 405; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 49; V. Chaloupecký, J. H., in: ČČH 29, 1923, s. 174–180; In memoriam J. H. Jeho politický boj za války a po válce, 1926; K. Kučera, Historik J. H., in: Historie & historici, 1992, s. 123–148; J. Mlynárik, Českí profesori na Slovensku a ich žiaci na Univerzite Komenského v rokoch 1919–1949, 1994, s. 164; Kutnar, rejstřík; J. Baďurík, O počiatkoch štúdia histórie na Univerzite Komenského v Bratislave, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, 2005, s. 539–552; R. Sak, J. H. aneb Politické dějepisectví non plus ultra, in: W. W. Tomek. Historie a politika (1818–1905), 2006, s. 183–192; M. Ducháček, Václav Chaloupecký. Hledání československých dějin, 2014, rejstřík; J. Podolan, J. H. v histórii, in: 95 rokov Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, Bratislava 2017, s. 146–168.

P: výběr: NA, Praha, fond Dr. J. H.; LA PNP, Praha, fond Urbánek, Rudolf; Novák, Arne; Thon, Jan; Lom, Stanislav; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 3, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III., s. 1008; fond FF UK, inv. č. 272, J. H. 1919–1920, inv. č. 1255, Posudky disertačních prací, Posudek na práci J. H.; Archiv Univerzity Komenského, Bratislava, fond Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Protokoly zo zasadania profesorského zboru 1921–1934, kart. 5; MZA, Brno, Sbírka matrik, řkt. f. ú. Kdousov, matrika nar. 1861–1891, sign. 10497, fol. 539; řkt. f. ú. Letovice, matrika odd. 1861–1934, sign. 490, fol. 330, matrika zemř. 1870–1937, sign. 499, fol. 343.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Peter Podolan