HEINE Karl Wilhelm 26.4.1838-9.9.1877

Z Personal
Karl Wilhelm HEINE
Narození 26.4.1838
Místo narození Cannstatt (dnes č. o. Stuttgart, Německo)
Úmrtí 9.9.1877
Místo úmrtí Cannstatt (dnes č. o. Stuttgart, Německo)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 407-408

HEINE, Karl Wilhelm, * 26. 4. 1838 Cannstatt (dnes č. o. Stuttgart, Německo), † 9. 9. 1877 Cannstatt (dnes č. o. Stuttgart, Německo), lékař, pedagog

Syn významného ortopeda Jakoba H. (1800–1879). H. maturoval na gymnáziu ve Stuttgartu. 1855–61 studoval medicínu na univerzitě v Tübingenu, jeden semestr na univerzitě ve Würzburgu. 1861 obhájil disertační práci o vrozených srdečních vadách (Angeborene Atresie des Ostium arteriosum dextrum). Po státní zkoušce z chirurgie (1862) nastoupil jako asistent v otcově ortopedickém ústavu. Do 1863 podnikl několik studijních cest; navštívil Prahu, Vídeň, Berlín, Paříž, Londýn, Edinburgh, Glasgow a Dublin. Během druhé šlesvicko-holštýnské války 1864 se rozhodl pro dobrovolnou práci vojenského chirurga v pruských polních nemocnicích; působil např. ve Flensburgu (dnes Německo). 1864/65 strávil na studijním pobytu v Berlíně. 1865 se stal asistentem O. Webera na chirurgické klinice v Heidelbergu, téhož roku se habilitoval a obdržel titul soukromého docenta. 1867–68 provizorní šéf chirurgické kliniky v Heidelbergu, 1868 mimořádný, 1869 řádný profesor chirurgie.

Od 1869 vedl chirurgickou kliniku obnovené lékařské fakulty univerzity v Innsbrucku. V době prusko-francouzské války 1870, opět jako dobrovolník, řídil polní špitál v Nancy (Francie) a velel württemberskému sanitnímu vlaku. Po válce mu byla udělena pruská a württemberská vyznamenání. H. úspěchy při zakládání kliniky v Innsbrucku podnítily rakouskou vládu k tomu, aby jej pověřila stejným úkolem v Praze. 1873 byl jmenován prvním přednostou německé chirurgické kliniky (též II. chirurgické kliniky) Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. Osamostatnění německé kliniky 1873 odráželo národnostní třenice mezi Čechy a Němci, jež vyvrcholily 1882 rozdělením univerzity. H. patřil spolu se svým nástupcem K. Gussenbauerem ke stoupencům německé strany.

Německou chirurgickou kliniku v Praze uvedl do stavu odpovídajícího tehdejším standardům (vybudoval např. novou posluchárnu a operační sál). Prováděl chirurgická odstranění vaječníků, zavedl znehybnění poraněných končetin, věnoval se léčbě pseudoartrózy (pakloubu), resekci hrtanu a elastické kompresi kloubů. Při operacích uplatňoval pravidla asepse a antisepse formulovaná anglickým lékařem J. Listerem. Publikoval články v odborných časopisech, byl autorem mnoha publikací. V pojednání Die Schußverletzungen der unteren Extremitäten nach eigenen Erfahrungen aus dem letzten schleswig-holsteinschen Kriege (Střelná poranění dolních končetin podle vlastních zkušeností z poslední šlesvicko-holštýnské války, 1866) vylíčil zážitky z válečné chirurgie a představil metodu označení místa a typu zlomeniny na sádrovém obvazu. Do učebnice chirurgie, vydané 1874 ve Stuttgartu F. Piťhou a Th. Billrothem (Pitha und Billroths Handbuch der allgemeinen und speciellen Chirurgie), napsal kapitolu o nemocničních infekcích.

Na základě Řádu železné koruny III. třídy, kterým byl vyznamenán již 1864 za zásluhy ve válce, získal 1876 rakouské státní občanství s povýšením do dědičného rytířského stavu. 1877 předsedal Spolku německých lékařů v Praze. Zasloužil se o zlepšení hygienických poměrů ve městě tím, že upozornil na problémy se zásobováním pitnou vodou. Zemřel pravděpodobně na záškrt. Jeho hrob se nachází na hřbitově Uff-Kirchhof v Canstattu. H. pamětní deska s portrétem je umístěna v budově Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2 na Novém Městě pražském. H. otec daroval lékařské fakultě pražské univerzity sbírku anatomických preparátů z obou válečných tažení, kterých se H. zúčastnil.

L: nekrolog: Th. Billroth, Carl von H., in: Archiv für klinische Chirurgie, Bd. 22, 1878, s. 243–252 (se soupisem díla); ADB 11, s. 357–359 (s literaturou); NDB 8, s. 285 (se soupisem díla a literatury); ÖBL 2, s. 247 (se soupisem díla a literatury); DUK 3, s. 149; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 308–310; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des neunzehnten Jahrhunderts, Berlin–Wien 1901, s. 706–708 (se soupisem díla a fotografií); L. Hlaváčková – P. Svobodný, Dějiny lékařství v českých zemích, 2004, s. 152; J. Šváb a kol., Kapitoly z dějin chirurgie v českých zemích, 2016, s. 33, 95–96, 103 (s fotografií); http://www.hanshekler.de/ch/history/Heine/cwheine.htm (s literaturou a fotografií, stav k 11. 3. 2019); de.wikipedia.org (se soupisem literatury, stav k 11. 3. 2019).

Vojtěch Szajkó