HEINOLD Karl 25.8.1862-29.12.1943

Z Personal
Karl HEINOLD
Narození 25.8.1862
Místo narození Udine (Itálie)
Úmrtí 29.12.1943
Místo úmrtí Brno
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 409-410
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47100

HEINOLD, Karl, * 25. 8. 1862 Udine (Itálie), † 29. 12. 1943 Brno, moravský místodržitel, slezský zemský prezident, politik

Syn Josefa H. (1823–1900), polního podmaršálka a počátkem osmdesátých let 19. století zástupce velitele zeměbrany na Moravě, povýšeného 1876 do rytířského stavu a 1881 do stavu svobodných pánů. Získal predikát von Udyński, který užíval i jeho syn. Matkou H. byla Karoline Lewinská (1831–1903) ze Lvova. Školní léta strávil podle služebního přidělení otce v Udine, Lvově, Bratislavě, Šoproni, Vídni a v Brně. Vysokoškolská studia absolvoval na Právnické fakultě univerzity ve Vídni (JUDr. 1883 ve Štýrském Hradci). 1883–84 pracoval jako koncipista u finanční prokuratury v Brně a přešel mezi úřednictvo politické správy. Potom působil na zdejším místodržitelství (1884–85, 1886–89), ve Valašském Meziříčí (1885–86), Třebíči (1889–92) a v Olomouci (1892–95). V hodnosti okresního komisaře sloužil na správním soudním dvoře ve Vídni (1895–1905) s přechodnou dislokací na místodržitelství v Praze (1900–04). Byl povýšen do hodností rady místodržitelského (1900) a správního soudního dvora (1904), jmenován zemským prezidentem ve Slezsku (1905–08) a místodržitelem na Moravě (1908–11), kde svým příchodem ukončil dlouhé bezvládí. Vrcholem jeho kariéry se stala funkce ministra vnitra předlitavské vlády Karla Stürgkha, kterého po dobu nemoci od května do září 1912 ve vedení vlády zastupoval a zároveň byl pověřen správou ministerstva orby. Se Stürgkhem se znal z doby, kdy spolu vyjednávali záležitosti národního školství na Moravě. H. ovládal češtinu a byl vnímán jako národnostně smířlivý i schopný kompromisu. Během jeho vládního angažmá říšská rada projednávala návrh zásadního úřednického zákona, tzv. služební pragmatiky, kterou H. poslancům vysvětloval, obhajoval a přesvědčoval je o tom, že se sporné paragrafy nestanou národnostně perzekučním nástrojem na státní zaměstnance. Dále se zasadil o přijetí důležitých zákonů o sociálním pojištění i o ochraně před epidemiemi, ministerskému předsedovi asistoval při složitých, avšak nakonec neúspěšných jednáních týkajících se česko-německého vyrovnání v Čechách. V listopadu 1915 podal demisi a podruhé přijal funkci místodržitele v Brně s úkolem, aby na Moravě uklidnil společenskou situaci po odvolaném předchůdci Oktaviánu Regnerovi z Bleylebenu. Souběžně zasedal jako člen panské sněmovny říšské rady (1915–18). Získal titul c. a k. tajného rady (1908), velký Kříž Leopoldova řádu (1914) a několik rytířských titulů (mj. Řádu železné koruny I. třídy, 1912, Řádu Františka Josefa, 1899, pruského Řádu koruny I. třídy). Po vyhlášení československého státu ho Národní výbor 30. října 1918 zprostil úřadu a po roční dovolené H. odešel do penze. Stáhl se do ústraní a dožil v Brně.

Ve Vídni se 1905 oženil s Elisabethou (1876–1918), dcerou velkostatkáře a poslance moravského zemského sněmu Hanse Hubera. Manželství zůstalo bezdětné. Ve státní správě působil také H. bratr Emil (1870–1910), nejprve do 1900 u moravské politické správy, poté jako tajemník na ministerstvu obchodu ve Vídni.

L: A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861–1916, 4, Teschen–Wien–Leipzig 1920, s. 490–496; Adressbuch von Gross-Brünn (Adressbuch der Landeshauptstadt Brünn), 1920–1934; Köpfe, s. 87–88; Z. Tobolka, Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby 7/2, 1936, s. 570; J. Redlich, Schicksalsjahre Österreichs 1908–1919. Das politische Tagebuch Josef Redlichs 1, Graz–Köln 1953, s. 133, 138, 148–149; Die k. k. Ackerbauminister und die Landwirtschaftsminister der Republik, Wien 1967, s. 82–83; Knauer, s. 35; H. Partisch, Österreicher aus sudetendeutschem Stamme 6. Staatsmänner und Politiker, Wien 1970, s. 44–45; NDB 8, s. 306–307; BL 1, s. 576; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 340; A. Vyskočil, K. H. a Jan Černý, in: Muži října 1918. Osudy aktérů vzniku Republiky československé, 2011, s. 107–120; týž, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, 2009, zvl. s. 235–240, 255–267; týž, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 101–103, 333; F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918. Konstituierender Reichstag 1848–1849. Reichsrat 1861–1918, 1, Wien 2014, s. 437.

P: MZA, Brno, fond G 212 – Osobní a penzijní spisy, II. řada, osobní spis – K. H.; Archiv města Brna, fond Z1 – Pobytová evidence občanů, fond B 1/39 – Kartotéka domovského práva.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Aleš Vyskočil