Biografický slovník
HEINRICH Antonín Filip 11.3.1781-3.5.1861
| Antonín Filip HEINRICH | |
 | |
| Narození | 11.3.1781 |
|---|---|
| Místo narození | Krásný Buk (dnes č. o. Krásná Lípa /u Varnsdorfu/) |
| Úmrtí | 3.5.1861 |
| Místo úmrtí | New York (USA) |
| Povolání |
78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 411 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47102 |
HEINRICH, Antonín Filip (též Anthony Philip), * 11. 3. 1781 Krásný Buk (dnes č. o. Krásná Lípa /u Varnsdorfu/), † 3. 5. 1861 New York (USA), houslista, hudební skladatel
Údaje o jeho původu a mládí nejsou dostupné, pravděpodobně však pocházel ze skromných poměrů. Základy hudebního vzdělání získal v dětství v Krásné Lípě, kde se učil hře na klavír a housle. Chlapce adoptoval bohatý strýc, textilní podnikatel, po němž H. zdědil 1800 velký majetek a výnosný textilní obchod. Značné jmění záhy znehodnotily napoleonské války, po nich 1811 následující inflace a rakouský státní bankrot. H. chtěl znovu začít podnikat v zámoří. Spojené státy poprvé navštívil už 1805 a o pět let později tam přesídlil. Obchodovat se mu však nedařilo a zanedlouho se ocitl téměř bez prostředků. Úspěšnější byl jako houslista a učitel hudby, proto se rozhodl, že i bez profesionálního školení se bude nadále věnovat tomuto koníčku a živit se jako houslista, hudební skladatel a dirigent. První místo získal ve Filadelfii jako dirigent orchestru divadla Southwark. 1811 se oženil a s manželkou odjel do Čech, kde se jim 1813 narodila dcera Antonie, kterou zanechali u příbuzného v Čechách, a H. se s nemocnou ženou vrátil do Ameriky, kde 1814 ovdověl. Z Filadelfie se pěšky vydal do Pittsburghu, tam získal placené místo; 1817 putoval dál podél řeky Ohio z Pensylvánie do Kentucky. Dlouhá cesta patrně podnítila H. obdiv k indiánům a významně ovlivnila jeho budoucí tvorbu. Zaujetí divokou přírodou, v níž strávil o samotě více než rok, vyústilo v jeho příklon k programní hudbě. H. první opus, sbírka písní s klavírním či houslovým doprovodem i samostatných instrumentálních skladeb The Dawning of Music in Kentucky, or the Pleasures of Harmony in the Solitudes of Nature (Svítání hudby v Kentucky aneb Rozkoše harmonie v samotách přírody, 1820), se v Americe dočkala příznivého ohlasu a vycházela opakovaně. H. často měnil místa pobytu. 1826 odjel do Evropy, aby v Londýně uvedl své skladby, hrál v divadelním orchestru a dále komponoval, u evropské kritiky však jeho kompozice příliš neuspěly. 1832 žil opět v americkém Bostonu a živil se jako ředitel kůru v tamním Old South Church. 1834 se vrátil do Londýna jako člen divadelního orchestru v Drury Lane, dále v Evropě uváděl vlastní skladby na koncertním turné, tehdy však bez valného úspěchu. Vystupoval ve Štýrském Hradci, Drážďanech, Praze, Budapešti a v Bordeaux. Po návratu do USA se usadil v New Yorku, kde se jeho dílo dočkalo uznání, nadšení současníci jej nazvali „Otcem Heinrichem“. 1838 se setkal s dcerou, která za ním přijela do Ameriky. Zatímco H. dvě koncertní turné po Evropě (1826–31, 1834 až 37) vyzněla spíše rozpačitě, příznivější ohlas vzbudila 1856–59 jeho poslední koncertní cesta. Několikrát vystoupil ve Vídni a v Praze, přesto se stále potýkal s finančními problémy. Prahu navštívil 1857, tentokrát se jeho poněkud neobvyklé kompozice setkaly se vstřícným přijetím. Při té příležitosti věnoval také řadu svých skladeb Českému muzeu. 1859 naposledy odjel do USA, mezitím však obecenstvo ztratilo o jeho hudbu zájem a H. zanedlouho nato v chudobě zemřel.
Zanechal velmi rozsáhlé dílo kolísavé kvality, během čtyřiceti let zkomponoval na čtyři desítky skladeb pro velmi početný orchestr, dále několik set sborů, klavírních opusů a písní. Stylově vycházel z J. Haydna, L. van Beethovena i z české lidové melodiky. Je pokládán za průkopníka původní americké hudby, který ve svých skladbách poprvé použil indiánské motivy. Řada jeho děl je dnes nezvěstná.
Navzdory mnohaletému pobytu za mořem se sám celoživotně pokládal za Čecha, o čemž mj. svědčí řada jeho skladeb (The Prague Waltz, The Fair Bohemian, The Bohemian Emigrant ad.). Po smrti na dlouhou dobu upadl v zapomnění, znovuobjeven byl především americkými muzikology ve 20. století; v českých zemích se uvedení na koncertní pódia dočkal až v druhém desetiletí 21. století.
D: soupis: http://www.pdmusic.org/heinrich.html (stav k 20. 11. 2019). Edice: A. Ph. H. Complete Works, A. Stiller (ed.), Philadelphia 1991n. Výběr: orchestrální: Pushmataha, 1831; The Mocking Bird to the Nightingale, 1834; Pocahontas, 1837; The Hunters of Kentucky, 1837; The Wild Wood Spirit’s Chant or: Scintillations of „Yankee Doodle”, 1842; To the Spirit of Beethoven, asi 1845; Tecumseh, 1846; Bohemia, před 1854; Hommage à la Bohème, 1855; The Ornithological Combat of Kings, 1856. Klavírní: The Rübezahl Dance on the Schneekoppe, asi 1832; Žalost Čechů! Klavírní elegie na smrt Josefa Jungmanna, 1847; Vokální: The sylviad, or, Minstrelsy of nature in the wilds of North America, 1823; Breezes from the Wild Wood, 1846; The Columbiad, 1857; Mým slovanským bratrům v Evropě, 1849; Home of My Youth, 1849.
L: F. A. Mussik, Skizzen aus dem Leben des sich in Amerika befindenden deutschen Tondichters Anton Philipp H., 1843; RSN 3, s. 707; Wurzbach 8, s. 226–229 (se soupisem starší literatury); 14, s. 474; OSN 11, s. 30; W. T. Upton, A. Ph. H. a 19th Century Composer in America, New York 1939 (2., opr. vyd. 1967); J. Löwenbach, Hudba v Americe, 1948, s. 71–88; W. R. Maunt, The Symphonies of A. Ph. H. on American Themes, 1973 (Diss. Indiana University, USA); HS 1, s. 414; BL 1, s. 579; ÖBL 2, s. 248–249; New Grove 11, 2001, s. 441–444 (se soupisem díla a další literaturou); MGG 8 (Personenteil), 2002, sl. 1215–1216; LDM 1, s. 527–528 (se soupisem díla a další literaturou); P. Farský, Klavírní tvorba skladatelů Spojených států amerických, 1999 (diplomová práce, JAMU, Brno); týž, Anthony Philip H. – americký Beethoven z Krásné Lípy. Anthony Philip H. – der amerikanische Beethoven aus Krásná Lípa, 2018; http://www.musiklexikon.ac.at/ml/musik_H/Heinrich_Anton.xml (stav k 12. 9. 2019); cs.wikipedia.org (stav k 12. 9. 2019).
Marie Makariusová
