StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEINRICH Vladimír Václav 7.9.1884-30.5.1965

Vladimír Václav HEINRICH
Narození	7.9.1884
Místo narození	Peruc (u Loun)
Úmrtí	30.5.1965
Místo úmrtí	Praha
Povolání	9- Astronom nebo astrolog
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 414
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47105

HEINRICH, Vladimír Václav, * 7. 9. 1884 Peruc (u Loun), † 30. 5. 1965 Praha, astronom

Syn lékaře Bedřicha H. a Karly, roz. Kozlíkové; H. pokřtil tehdejší perucký děkan, buditel František Daneš. Prastrýc Matyáš H. byl vyšehradským kanovníkem a farářem v kostele Matky Boží před Týnem v Praze. Otec působil jako lékař v Příbrami, kde H. absolvoval 1903 gymnázium. Na české univerzitě v Praze u Karla Petra vystudoval matematiku, u Gustava Grusse a Františka Nušla fyziku a astronomii. Obhájil rigorózní práci Vyšetřování o dráze planetky (617) Patrocla Jupiteru blízké (1908 PhDr.), 1910 získal vysvědčení učitelské způsobilosti na gymnáziích a reálných školách. Následně pobýval na zahraničních hvězdárnách ve Štrasburku u Ernsta Beckera (1908, 1914), v Heidelbergu a v Göttingenu.

Habilitoval se 1913 na české pražské univerzitě pro teoretickou astronomii (na základě práce o pohybu některých planetek z tzv. skupiny Trojanů) a začal přednášet místo nemocného Grusse. Současně učil na gymnáziu. 1919 byl jmenován mimořádným, 1926 řádným profesorem. 1916 stal asistentem univerzitní hvězdárny, 1919 jmenován ředitelem Astronomického ústavu. Usiloval o jeho lepší materiální vybavení: 1924 koupil nový dalekohled, získal nové místo pro zřízence-mechanika nebo rozšířil knihovnu ústavu. Léto 1932 strávil na hvězdárnách v USA. Kvůli dlouholetým sporům s kolegy, které řešila policie a komentoval je tisk, ho 1934 profesorský sbor fakulty z funkce ředitele odvolal. Své stanovisko ve sporu H. vydal ve spisu Astronomický ústav Karlovy univerzity a můj tak zvaný disciplinární případ. Stíny autonomie (1934). Za druhé světové války byl penzionován, po osvobození se na přírodovědeckou (resp. matematicko-fyzikální) fakultu vrátil. 1956 mu byl udělen titul DrSc.; 1957 odešel do důchodu.

Zabýval se měřením dvojhvězd, některými problémy z astrofyziky, zejména nebeskou mechanikou, sledováním planetek a komet. Jako teoretik s blízkým vztahem k matematice se dlouhodobě věnoval problému tří těles. Stal se členem Mezinárodní astronomické unie (IAU), její komise pro dynamickou astronomii a astronomické tabulky a pro pozorování a teorii malých planet, komet a satelitů (1925). Od 1918 byl mimořádným členem KČSN, zasedal v Národní radě badatelské, vykonával funkci místopředsedy výkonného výboru Moravské astronomické unie, v zahraničí Astronomické společnosti v Lipsku. Na jeho počest jsou pojmenovány kráter Heinrich na přivrácené straně Měsíce (pův. Timocharis A, jméno zavedeno 1979) a asteroid (6774) Vladheinrich.

D: výběr: O problému Hecuby, in: Věstník V. sjezdu čs. přírodovědců a lékařů, 1917; Theorie periodických pohybů typu 5/3 v asteroidickém problému tří těles, 1912; Nouvelles classes des solutions seculaires du problème général des trois corps, in: Publications of the Astronomical Institute of the Charles University, Series II, 1924, No. 1, s. 1–31; Sur le problème d’Hécubé, in: Publications of the Astronomical Institute of the Charles University 2, 1925, No. 2, s. 1–24. H. bibliografie, in: P. Hyklová, Astronomický výzkum na Karlově univerzitě v Praze od roku 1882 do současnosti, 2017 (magisterská diplomová práce, MFF UK, Praha), s. 93–95.

L: OSN 28, s. 552; OSND 2/2, s. 1067; MSN 3, s. 119; KSN 5, s. 72; MČE 2, s. 743; ČBS, s. 201; Tomeš 1, s. 438–439; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 157; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu (1945 až současnost), 2001, s. 87–88; J. M. Mohr, Prof. V. V. H. zemřel, in: Říše hvězd 46, 1965, č. 7, s. 133; J. Bouška, Profesor H. zemřel, in: Vesmír 44, 1965, č. 8, s. 250.

P: SOA, Litoměřice, matrika nar. řkt. f. ú. Peruc, sign. 115/22, fol. 185.

Petra Hyklová