HEJZLAR Gabriel 1.9.1894-17.3.1972

Z Personal
Gabriel HEJZLAR
Narození 1.9.1894
Místo narození Náchod
Úmrtí 17.3.1972
Místo úmrtí Brno
Povolání 52- Archeolog
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 437-438
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58102

HEJZLAR, Gabriel, * 1. 9. 1894 Náchod, † 17. 3. 1972 Brno, archeolog, filolog, pedagog

Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové (1906–14) se zapsal na klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze (PhDr. 1921). Až do 1945 vyučoval latinu a řečtinu na gymnáziích v Lučenci, Trnavě, Praze a na několika gymnáziích v Brně. 1934 se habilitoval pro klasickou archeologii u prof. Vladimíra Groha a Františka Novotného na Filozofické fakultě MU. Tam byl 1945 jmenován profesorem a ředitelem nově založeného samostatného semináře klasické archeologie, v němž působil až do odchodu do důchodu 1965. Rozšiřoval knihovnu, dal zhotovit galerii odlitků antických plastik, doplnit sbírku diapozitivů, mincí a kopií antických artefaktů s některými unikátními archeologickými exponáty (kolekci původně vlastnil prof. Josef Dell, specialista na rekonstrukce antických staveb, vyučující dějiny architektury, architektonické kreslení a malířské techniky na Německé vysoké škole technické v Brně).

Hluboký zájem o antickou kulturu H. motivoval k častým pobytům v Řecku a v Itálii, kde se seznámil s památkami v muzeích i s archeologickými výzkumy, které už od dvacátých let 20. století sledoval a o nichž publikoval shrnující články. Specializoval se na hmotné doklady života v antickém Řecku a Římě, zvláště na architekturu. V habilitačním spisu Obytný a obchodní dům v Ostii (1933) srovnával tamní obytné domy se stavbami podobného typu v Římě a Pompejích. Publikoval obsáhlou stať o Horatiově vile na římském venkově nebo článek o císařských forech v Římě. Na vztah antické poezie a výtvarného umění se zaměřil ve studii Vliv Ovidiových Metamorfós na výtvarné umění, pojednal o antických památkách ve sbírkách Rudolfa II. Více než čtyři desítky převážně materiálových příspěvků věnoval řecké plastice, antickým ilustracím a karikatuře, portrétu nebo uměleckému řemeslu, antickému tanečnímu umění a jeho odrazu ve tvorbě tanečnice Isadory Duncanové. Pro středoškolské a vysokoškolské studenty přepracoval starší příručky Tomáše Šíleného Život v antickém Řecku (1947) a Vladimíra Groha Život v antickém Římě (1967), popsal a interpretoval v obsáhlém studijním textu rovněž etruskou výtvarnou kulturu.

Byl členem Moravského archeologického klubu (od 1958 předseda) a Jednoty klasických filologů. 1924 se oženil s Otýlií Saarovou (1885–1924), profesorkou reálného gymnázia v Praze. Druhé manželství uzavřel 1932 s Marií Vaisovou, roz. Povolnou (1896–1974), učitelkou na odborných školách pro ženská povolání. Obě manželství zůstala bezdětná.

D: Horatiova vila, in: Listy filologické 62, 1935, s. 501–507, 509–515; První křesťanská obec v Evropě, in: Řád. Revue pro kulturu a život 8, 1942, s. 190–193; Antický tanec, in: Věda a život 9, 1943, s. 281–291; Vladimír Groh, in: ČMM 66, 1946, s. 108–115; Císařská fora v Římě, in: Listy filologické 74, 1950, s. 309–316; Několik řeckých portrétů z V. století před n. l., in: SPFFBU, E 5, 1956, s. 115–135; Kykladský idol, in: tamtéž E 6, 1957, s. 102–114; Bruchstück einer römischen Wasserleitungsröhre, in: tamtéž E 9, 1960, s. 93–104; Zwei rhodische Henkelfragmente, in: tamtéž E 10, 1961, s. 147–154; Dvě antiky z Rudolfových sbírek, in: tamtéž F 10, 1961, s. 113 až 134; Řecký sarkofág ze sbírek Rudolfa II., in: tamtéž F 13, 1964, s. 7–14; Lukánský krátér, in: SPFFBU, E 14, 1969, s. 87–93; Etruskové a jejich výtvarná práce, 1969.

L: rmp (= R. M. Pernička), Jubileum prof. H., in: Archeologické rozhledy 6, 1954, s. 811; O. Pelikán, In memoriam G. H. (1894–1972), in: SPFFBU, E 17, 1972, s. 135–136; M. Pardyová, Vzpomínka na profesora G. H., in: Pravěk 2, 1992, s. 380; ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 442; SČVU 3, s. 124; Sklenář, s. 214–215; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 401–402 (s dalším dílem a literaturou); https://encyklopedie.brna.cz/ (stav k 23. 9. 2019); https://cs.isabart.org/person/25434 (stav k 20. 11. 2019).

P: Archiv MU, Brno, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková