HELLER Adolf 6.11.1901-1.7.1954

Z Personal
Adolf HELLER
Narození 6.11.1901
Místo narození Praha
Úmrtí 1.7.1954
Místo úmrtí Santa Barbara (Kalifornie, USA)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 450
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47151

HELLER, Adolf, * 6. 11. 1901 Praha, † 1. 7. 1954 Santa Barbara (Kalifornie, USA), dirigent

Syn pražského židovského obchodníka Wilhelma H. Navštěvoval reálné gymnázium a konzervatoř, kde se zajímal o skladbu (1918–20, J. B. Foerster a V. Novák) a dirigování (1920/21, V. Talich). Vyrostl v dvojjazyčném prostředí a ovládal češtinu i němčinu. Když Václav Talich 1920–21 převzal Českou filharmonii pod své vedení, dostal H. možnost dirigovat několik z jejích četných populárních koncertů, ale 4. 10. 1921 také první provedení Mahlerovy 1. symfonie s tímto orchestrem, s nímž spolupracoval i později, též při rozhlasových vystoupeních.

Přijal angažmá jako kapelník v opeře pražského Nového německého divadla (1921–24), jejímž šéfem byl Alexander Zemlinsky. Získával zkušenosti (pro premiéru samostatně nastudoval Verdiho operu Ein Maskenball, 1923) a seznamoval se s rozsáhlým operním a koncertním repertoárem. 1924/25 působil v německých městských divadlech v Königsbergu (bývalé Východní Prusko, dnes Kaliningrad, Rusko), 1925– 29 v Jablonci nad Nisou a 1930–32 v lázních Teplice. 1930 byl sbormistrem pražského pěveckého sboru Männergesangverein. 1932/33 nastoupil jako první kapelník v českém divadle v Olomouci (korepetitorem souboru byl Vít Nejedlý). Kromě ekonomických problémů tam H. čelil rasistické a nacionální kampani, kterou ukončil ředitel divadla Stanislav Langer s pomocí některých českých umělců (K. B. Jirák). Během sezony 1938/39 musel H. odejít před rasovým pronásledováním; opustil Československo i s manželkou, pěvkyní Mildred Greyerovou. Usadil se ve Spojených státech amerických a do 1942 se uplatnil na Chicago Conservatory of Music, později v Los Angeles na univerzitě a jako ředitel Hollywood Opera Reading Club. 1948 napsal vzpomínku na Víta Nejedlého (Můj spolupracovník, in: Vzpomínky na Víta Nejedlého, 1948, s. 60). Zemřel při silniční nehodě.

Díky spolupráci s V. Talichem se H. naučil rozumět soudobé tvorbě a v divadelní dramaturgii dokázal sladit zájem širokého publika o kmenový repertoár s její propagací. V Olomouci, kde mohl nejsamostatněji rozhodovat, nastudoval se zkušenými režiséry (Stanislav Langer, Oldřich Stibor, Oskar Linhart) vedle R. Wagnera (Parsifal, 1933) či M. P. Musorgského (Boris Godunov, 1932) řadu soudobých děl (G. Puccini: Plášť / Il Tabarro; Gianni Schicchi; A. Zemlinsky: Skřet / Der Zwerg; O. Respighi: Marie Egyptská; A. Roussel: Odkaz tety Karoliny, 1936 svět. premiéra; D. Šostakovič: Lady Macbeth z Mcenského újezdu, 1936, poprvé česky; cyklus Straussových oper ad.). Se svědomitostí a pracovitostí dovedl k vynikajícím výkonům i průměrné orchestry: např. v Jablonci nad Nisou 1928 uvedl 4. symfonii G. Mahlera, 1932 v Olomouci s orchestrem rozšířeným o prostějovské Orchestrální sdružení 1. symfonii téhož skladatele. Věnoval zvláštní pozornost české tvorbě a uváděl ji na koncertech i v opeře (V. Novák: Karlštejn, 1933; J. Křička: Hippolita, též rozhlasový přenos; A. Dvořák: Alfred, první kompletní české provedení 1938). Překládal do němčiny libreta českých oper a studoval je s německými soubory (v Jablonci nad Nisou: A. Dvořák: Rusalka, Jakobín, O. Ostrčil: Poupě; v Teplicích 1931 Jakobín). Patřil k nejnadanějším hudebníkům své generace.

L: Deutsches Bühnenjahrbuch 34, Berlin 1923, rejstřík s. 493 (Korrepetitor in Prag); 36, 1925, rejstřík s. 625 (Stadttheater, Kapellmeister in Königsberg); 39, 1928, rejstřík s. 692 (Stadttheater, Musikalischer Oberleiter und Kapellmeister in Gablonz a. d. N.); 40, 1929, rejstřík, s. 752 (totéž); 41, 1930, rejstřík s. 771 (gastierender Künstler, Kapellmeister); OSND 2/2, s. 1073; Pazdírek, s. 381; HS 1, s. 421; LDM 1, sl. 945–946 (s literaturou); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 3. 9. 2019); R. Veselý, Dějiny České filharmonie, 1935, s. 228, 233; V. Nejedlý, Kritiky a stati o hudbě 1934–1944, J. Jiránek (ed.), 1956, s. 108, 109, 147, 148, 149; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 192, 259, 310, 398; J. Jiránek, Vít Nejedlý, 1959, s. 13, 195, 199, 203–272 passim, 481, 509; Theater–divadlo. Vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku, F. Černý (ed.), 1965, s. 171, 381, 382; Dějiny české hudební kultury 1890–1945, 2, 1981, s. 94; J. Štefanides a kol., Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479), J. Dvořák (ed.), 2008, s. 112–123 (přehled H. repertoáru s komentáři); M. Kuna, Václav Talich. 1883–1961, 2009, s. 575; J. Morche, Deutsche Bühnen in der Tschechoslowakei, in: Der Humorist. Zeitschrift für die Theaterund Kunstwelt 23. 12. 1925, s. 11 (C. Debussy: Der verlorene Sohn / L’enfant prodigue, poprvé německy); Reichenberger Zeitung 24. 4. 1928, s. 7 (G. Mahler: 4. symfonie v Jablonci nad Nisou); Národní listy 28. 11. 1928, s. 5 (rubrika Divadlo a hudba, Rusalka v Jablonci nad Nisou); Signale für die musikalische Welt 89, 1931, č. 45, s. 1059 (Jakobín v Teplicích); E. Ambros, Okolo zpěvohry v údobí 1932–33, in: České divadlo olomoucké v sezoně 1932–33, s. 22–25, 40–43; J. Čičatka, Přehled činnosti činohry, opery a operety v sezoně 1937/38, in: XVIII. výroční zpráva Družstva českého divadla v Olomouci, 1937–1938, s. 10–19; Dirigentská krize v Olomouci, in: Lidové noviny 14. 12. 1938, s. 7; B. Ilek, H. odchází z Olomouce, in: tamtéž 1. 2. 1939, s. 7.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce, kart. 172, obr. 191 a 192; Divadelní ústav, Praha, dokumentace; knihovna DÚ, Praha, S. Langer, Stručná historie divadla v Olomouci (do 1943/44), rkp. asi 1960; NM – České muzeum hudby (dopis J. M. Květovi 21. 2. 1939; Preludium a Nocturno pro orch., partitura, autograf 1921).

Jitka Ludvová