Biografický slovník
HELLER Bedřich 14.9.1906-30.7.1983
| Bedřich HELLER | |
 | |
| Narození | 14.9.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 30.7.1983 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 2- Fyzik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451-452 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48638 |
HELLER, Bedřich, * 14. 9. 1906 Praha, † 30. 7. 1983 Praha, elektrotechnik, pedagog
Po maturitě na reálce (1923) vystudoval Vysokou školu strojní a elektroinženýrskou ČVUT v Praze (Ing. 1928). 1930–40 pracoval v podniku ČKD Vysočany jako návrhář elektrických strojů a transformátorů vysokého napětí. 1941 odešel do Sovětského svazu. Koncem druhé světové války sloužil ve Svobodově 1. československém armádním sboru. 1945 se vrátil do vlasti a nastoupil jako vedoucí výzkumného oddělení ministerstva průmyslu. 1947–53 stál v čele resortního Výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky. Poté řídil více než dvacet let nově založený Ústav pro elektrotechniku ČSAV. 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV; 1955 vědeckým tajemníkem technické sekce ČSAV. Jako externista vyučoval teoretickou elektrotechniku na ČVUT, 1956 získal vědeckou hodnost doktora technických věd, 1960 byl jmenován profesorem a byl zvolen akademikem ČSAV. Stal se členem prezidia ČSAV, členem vědeckého kolegia energetiky a členem ústředního výboru VTS. 1967/68 působil jako hostující profesor na University of Colorado v USA. Předsedal komisi pro transformátory v mezinárodní technicko-vědecké organizaci pro výměnu informací mezi odborníky v oblasti přenosu a dodávky elektrické energie (Conseil international des grands réseaux électriques, CIGRE) se sídlem v Paříži. Polytechnika v Lodži mu udělila čestný doktorát.
Je autorem a spoluautorem odborných studií z oblasti teoretické elektrotechniky a elektrických strojů. H. práce měly ve své době význam pro rozvoj silnoproudé elektrotechniky, objevily se v cizojazyčných verzích a H. je přednesl na řadě zahraničních konferencí. Spolupracoval s průmyslovými podniky na návrzích velkých transformátorů, jednotné řady asynchronních motorů ad. Získal třináct patentů.
Za publikaci Rázové jevy v elektrických strojích obdržel 1954 Státní cenu II. stupně, dvakrát se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, a to za soubor prací o výzkumu magnetického pole, zkratových sil a přídavných ztrát elektrických točivých strojů a transformátorů; 1966 dostal stříbrnou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, 1972 Řád práce, 1976 zlatou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo a zlatou Felberovu medaili I. stupně.
D: výběr: Rázové jevy v elektrických strojích (s A. Veverkou), 1953; Stati ze silnoproudé elektrotechniky (s týmž); Elektrická pevnost, 1957; Přídavná pole, síly a ztráty v asynchronním stroji (s V. Hamatou), 1961; Harmonic field effects in induction machines (s týmž), 1977; Surge phenomena in electrical machines (s A. Veverkou), 1968; Obecné řešení dynamiky synchronních motorů, 1984.
L: ČBS, s. 203; Tomeš 1, s. 443; Věstník ČSAV 76, 1967, č. 6, s. 773; 86, 1977, č. 1, s. 2; 92, 1983, č. 6, s. 372–373.
P: Archiv ČVUT, Praha, studijní programy 1960–1976; sbírka biografických dokumentů.
Eva Boháčová
