HELMER Gilbert 2.1.1864-4.3.1944

Z Personal
Gilbert HELMER
Narození 2.1.1864
Místo narození Křepkovice (č. o. Teplá /u Mariánských Lázní/)
Úmrtí 4.3.1944
Místo úmrtí Teplá (u Mariánských Lázní)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 469
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47220

HELMER, Gilbert (pův. jm. Johann), * 2. 1. 1864 Křepkovice (č. o. Teplá /u Mariánských Lázní/), † 4. 3. 1944 Teplá (u Mariánských Lázní), římskokatolický kněz, opat, náboženský spisovatel

Syn nájemce klášterního mlýna. 1884 studoval na gymnáziu v Plzni a v Teplé, kde vstoupil do premonstrátského řádu, absolvoval teologii, filozofii a germanistiku v Innsbrucku; vzdělání ukončil disertací Sprache, Stil und Metrik des jungen Schiller in der Anthologie (Dr. phil. 1893). 1888 složil řádové sliby, 1889 byl v Innsbrucku vysvěcen na kněze. 1894/95 suploval na gymnáziu v Plzni, 1896–1900 tam učil jako profesor. Pražská německá univerzita mu 1916 udělila čestný doktorát.

V říjnu 1900 byl zvolen 49. opatem tepelského kláštera. Na generální kapitule řádu v Averbode (Belgie), pak od 1902 generálním vikářem rakouské provincie. 1906 byl jmenován skutečným konzistorním radou; 1910 se zúčastnil eucharistického kongresu v Montrealu. 1927 se stal generálním vikářem pro kláštery v ČSR.

V Teplé dal 1902–07 k hlavní budově konventu přistavět knihovnický trakt a rozšířil knihovní fond, též upravil kapitulní síň. 1921 od bavorského státu odkoupil hornofalcký klášter Speinshart, který byl od 1803 sekularizovaný, a převzal ho do správy. Podporoval také stavební úpravy a využití léčivých pramenů v Mariánských Lázních. Po vzniku ČSR byly v rámci pozemkové reformy klášteru zabaveny tamní lázeňské majetky. H. se proti tomu energicky bránil u Nejvyššího správního soudu v Praze, spor se dostal až k soudním dvorům v Ženevě a v Haagu. Definitivně řád přišel o lázně až po německé okupaci 1938, kdy za dvanáct miliónů říšských marek H. musel prodat klášterní majetek ve městě německému státu. 1940 se stal členem dozorčí rady akciové společnosti skláren v Chomutově, zasedal také v dozorčí radě firmy E. Bayandse v Českém Krumlově.

Čile se angažoval rovněž v politice. Od 1905 byl členem panské sněmovny, od 1908 českého zemského sněmu, od 1929 zemského zastupitelstva za německé křesťanské sociály (Deutsche christlichsoziale Volkspartei), působil v zemské školní a kulturní komisi. Zastával ostře nacionalistické a protičeské postoje. Ve třicátých letech podporoval SdP a udržoval kontakty s K. Henleinem. 1938 uvítal odtržení pohraničí a jeho připojení k německé říši, v klášteře hostil německého ministra vnitra W. Fricka. 1939 věnoval svůj spis Der altdeutsche Heilgruss A. Hitlerovi. H. byl pohřben v klášterní části tepelského hřbitova.

D: Zur Syntax Hugo’s von Montfort. Das Verbum, in: 44. Jahresbericht des k. k. deutschen Staatsgymnasiums in Pilsen, 1897, zvl. otisk.

L: G. Johann H., in: Analecta Praemonstratensia 1944/5, s. 226–228; NDB 8, s. 493; OSND 2/2, s. 1074; Čáňová, s. 30; Catalogus cleri. Pragae [Archiepiscopatus Pragensis], 1890, s. 335, 411, 472; 1948, s. 323; ÖBL 2, s. 268–269; BL 1, s. 593; EBL 1, s. 210; M. Hlinomaz, Tepelský opat dr. G. J. H., in: Historický sborník Karlovarska 7, 1999, s. 137–158 (se soupisem díla a další literaturou); A. Somol – R. Švandrlík, Lékařství v Mariánských Lázních, 2006, rejstřík; A. Mikešová, Poválečné období kláštera v Teplé. 1945–1950, 2010 (magisterská diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České Budějovice), s. 47–51; K. Skřivanová, Historie klášterní knihovny Teplá. Knihovníci klášterní knihovny, 2015 (bakalářská diplomová práce FF Západočeské univerzity, Plzeň), s. 45–46; de.wikipedia.org (stav k 11. 11. 2019); https://kulturportal-west-ost.eu/biographien/helmer-gilbert-johannes (stav k 11. 11. 2019).

P: V. Petera, Géniové Církve i vlasti 9 (rkp. v knihovně Katolické teologické fakulty UK), dostupné na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.XI/pet.91.jpeg (stav k 30. 7. 2019); SOA, Plzeň, pobočka Žlutice, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Novotná