StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HENDRICH Josef 21.2.1888-5.10.1950

Josef HENDRICH
Narození	21.2.1888
Místo narození	Moravské Budějovice
Úmrtí	5.10.1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	61- Pedagog 53- Historik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 474-475
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47228

HENDRICH, Josef, * 21. 2. 1888 Moravské Budějovice, † 5. 10. 1950 Praha, pedagog, komeniolog

Syn Sylvestra H. a Marie, roz. Schwarzové. Rodina se často stěhovala, neboť otec byl železničním a později soudním úředníkem. H. maturoval 1907 na klasickém gymnáziu v Přerově, 1907–11 studoval klasickou filologii na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. K jeho učitelům patřili František Groh, František Krejčí, T. G. Masaryk, František Drtina nebo Otakar Kádner. H. vykonal 1912 vedlejší rigorózní zkoušku z filozofie, současně získal způsobilost pro výuku latiny a řečtiny na vyšších gymnáziích a češtiny na nižších gymnáziích. Složil hlavní rigorózní zkoušku z klasické filologie a starověkého dějepisu, obhájil disertační práci s názvem Tyrtaios (PhDr. 1913). Od 1912/13 vyučoval na několika pražských gymnáziích, zpočátku jako suplent, posléze profesor. Jeho žákyní byla budoucí filozofka Jiřina Popelová.

H. se 1923 habilitoval na základě spisu Komenského snahy vševědné, všeosvětné a všenápravné. 1924 byl jmenován soukromým docentem. Od 1924/25 přednášel na Univerzitě Karlově pedagogické a didaktické předměty. Učil také filozofii a pedagogiku J. A. Komenského. H. vědecká práce se soustředila na komeniologii a pedagogiku. Podílel se na redigování edic Veškeré spisy J. A. Komenského a Archiv pro bádání o životě a díle J. A. Komenského. Analyzoval spisy náboženské, pedagogické i filozofické (pansofické). Podnítil diskusi o vztahu filozofické a empirické pedagogiky táhnoucí se celým obdobím první republiky. Během působení v Československém pedagogickém ústavu (1921–22) se zabýval reformou vzdělávání středoškolských profesorů, mravní výchovou na středních školách a praktickými otázkami středoškolské výuky. Dále věnoval pozornost dějinám pedagogiky; jeho zásluhou vyšel 1927 sborník k stému výročí úmrtí švýcarského pedagoga Johanna Heinricha Pestalozziho. Roku 1928 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde vedl pedagogický seminář. Vedle pedagogických, didaktických a psychologických disciplín přednášel také o vzdělávání na Slovensku. 1935/36 zastával funkci děkana a v následujícím akademickém roce proděkana fakulty. Řídil bratislavskou Pedagogickou akademii, která připravovala učitele národních škol. H. vstoupil 1933 do zednářské lóže, později byl jejím mistrem. Během působení v Bratislavě plně rozvinul nejen komeniologické, ale i historicko-pedagogické bádání, jímž přispěl k poznání slovenského školství a pedagogiky. Dopsal poslední svazek obsáhlého díla Jan Amos Komenský. Jeho život a spisy (1932), které nedokončil literární historik a komeniolog Jan Václav Novák. 1935 poprvé vyšlo H. stěžejní dílo Úvod do obecné pedagogiky. Ve spise Ako sa kedysi na Slovensku študovalo (Turčiansky Svätý Martin 1937) představil H. vývoj vzdělávání na Slovensku od 16. století do vzniku ČSR.

Po úmrtí prof. O. Kádnera (1936) přijal nabídku stát se ředitelem pedagogického semináře na FF UK v Praze; zde byl 1937 jmenován profesorem pedagogiky. Přednášel dějiny pedagogiky, didaktiku a pedagogiku pro střední školy a otázky školské reformy. Ujal se redakční práce v renomovaném Věstníku pedagogickém; od 1939 redakci vedl. Součástí přípravy středoškolských profesorů chtěl učinit pedagogickou praxi. Jeho žádost, aby studenti filozofické fakulty vyučovali na pražských školách, sice vyřídilo ministerstvo školství a národní osvěty kladně, k uskutečnění záměru však vzhledem k politické situaci nedošlo. V téže době H. stanul v čele Masarykova lidovýchovného ústavu, kde pod jeho vedením vznikla Pedagogická encyklopedie. Jako profesor UK byl dán 1940 na dovolenou. Za okupace pracoval v Pedagogické škole a předsedal Pedagogické jednotě Komenského. Do 1943 překládal a vydával Komenského spisy s komentáři. Překlady čtvrté (Pampaedia) a šesté (Panorthosia) části Obecné porady o nápravě věcí lidských byly vydány až po válce. Jednalo se o první překlady uvedených částí z latiny do češtiny.

V květnu 1945 byl H. aktivně činný: zasedal v univerzitních a ministerských komisích. Prosadil pedagogiku jako samostatný obor studia na FF UK (od 1945/46). Hájil prvorepublikovou střední školu, spatřoval v ní záruku humanity. Vymezil se proti reformě učitelského vzdělání, která znamenala přesun pedagogické přípravy a studia pedagogiky na nově založené pedagogické fakulty. Podle H. názoru byla tato koncepce, uvedená do praxe 1946/47, nedokonalá a její schválení představovalo zásah do akademických svobod. Kvůli článkům z období heydrichiády vyznívajícím proněmecky H. čelil 1946 obvinění z kolaborace; 1947 byl zproštěn viny. 1948/49 ještě přednášel na Pedagogické fakultě UK. Přitom byl stále ředitelem pedagogického semináře na FF UK, kde působil až do 1950, kdy seminář zanikl.

Bratr Sylvestr H. (* 21. 12. 1889 Moravské Budějovice, rozptýlen 1. 6. 1978) absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr. 1913).

D: výběr: Filosofické proudy v současné pedagogice, 1926; Revise pokrokových ideálů v národní škole, 1929; Naše slabikáře, 1929 (s J. Kubálkem a F. Šimkem).

L: OSND 2/2, s. 1084; KSN 5, s. 89; SBS 2, s. 316; Kutnar, s. 777; SČF, s. 169; Tomeš 1, s. 444–445; ČAVU, s. 135; J. Gabriel a kol., Česká filozofie ve 20. století 2. Biograficko-bibliografický slovník, 1995, s. 51; H. Beránková – H. Janderová – V. Podaný, Fondy a sbírky Archivu Akademie věd České republiky, in: Práce z dějin Akademie věd, řada B, sv. 13, 1999, s. 183; H. Barvířová, J. H.: 50. výročí úmrtí, in: Akademický bulletin 2000, č. 1 (dostupné z: http://abicko.avcr.cz/archiv/2000/1/obsah/josef-hendrich-50.-vyroci-umrti.html, stav k 26. 10. 2020); R. Váňová a kol., J. H. (1888–1950), 2007, passim (se soupisem pramenů, literatury a bibliografií); cs.wikipedia.org (stav k 26. 10. 2020).

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Moravské Budějovice, sign. 10664, 1881–1902, fol. 162; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 3, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916), s. 1282, 1285.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó