StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERČÍK Ferdinand 6.1.1861-26.8.1923

Ferdinand HERČÍK
Narození	6.1.1861
Místo narození	Třeboň
Úmrtí	26.8.1923
Místo úmrtí	Brno
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 74- Architekt 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 504
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47258

HERČÍK, Ferdinand, * 6. 1. 1861 Třeboň, † 26. 8. 1923 Brno, architekt, malíř, pedagog

Syn Anny, dcery schwarzenberského právního adjunkta Ferdinanda Lanny. Otec Josef H. byl respicientem finanční stráže ve Věličce v Polsku a s Annou se oženil až 1870. Po maturitě na reálce v Kutné Hoře se H. 1880 zapsal na odbor architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Praze. Od 1885 pracoval v ateliéru svého učitele prof. Josefa Schulze. 1889 pokračoval na AVU v Praze u prof. Maxmiliana Pirnera, od 1893 u prof. Vojtěcha Hynaise a prof. Václava Brožíka. 1899 získal Hlávkovo stipendium pro pobyt v Paříži, kde se stal žákem malíře Jeana-Leona Gérôma, učitele na École des Beaux-Arts (Škola krásných umění). Po návratu byl 1900 pověřen výzdobou hlavního schodiště v nové budově Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Velká a úspěšně dokončená zakázka – šest nástěnných maleb zachycujících alegorie zlatnictví, grafiky, kovářství, keramiky, kamenictví a sklenářství (1900–04) – ovlivnila jeho další kariéru. 1903 se oženil s Marií Mandlovou, v manželství se narodili synové Ferdinand (1905–1966) a Vojtěch (1907–1961). Roku 1905 byl jmenován mimořádným profesorem technického kreslení na ČVŠT v Brně, kam nastoupil po zemřelém Felixi Jeneweinovi a kde působil až do smrti. 1907/08 byl děkanem odboru stavebního inženýrství. 1910 jmenován řádným profesorem figurálního a stavitelského technického kreslení a malování podle živého modelu a nauky o tvarech architektonických. 1911 byla škola přejmenována na c. k. českou vysokou školu technickou Františka Josefa I. v Brně, jejímž pedagogickým sborem byl H. vyzván, aby namaloval monumentální panovníkův portrét (dnes uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně). Na škole H. vyučoval od 1905/06 technické kreslení na odboru stavebního inženýrství, jednalo se o kreslení podle sádrových modelů, malbu akvarelem a skicování. Cvičení probíhalo i v exteriérech, kde se studenti učili kreslení a skicování podle přírodních a stavebních objektů. 1906/07 přednášel předmět architektonické tvary, od 1908/09 kreslení a malování dle živého modelu. Spolu s Karlem Hugem Kepkou stál u zrodu nového odboru architektury a pozemního stavitelství, který vznikl 1919 a jehož se stal 1922/23 děkanem. Na odboru architektury vyučoval v prvním ročníku figurální kreslení, na odboru stavebního a kulturního inženýrství stavitelské kreslení.

H. jako figurální malíř portrétoval osobnosti divadelního a uměleckého světa, kolegy a členy rodiny. Věnoval se také krajinomalbě. Třebaže ho zajímaly nové umělecké proudy a několikrát se pokusil vnést jejich impulsy do své tvorby (volně malovaná podobizna Hoch ve žlutém klobouku), nepřestal být umělcem především střízlivě věcným, i když schopným jisté lehkosti a graciéznosti.

H. 1901–05 předsedal Jednotě umělců výtvarných v Praze, 1906 Klubu přátel umění v Brně. Byl členem české sekce c. k. zkušební komise pro uchazeče k oprávnění civilního inženýra architektury a pozemních staveb při brněnském místodržitelství. Na světové výstavě v Paříži (1900) získal ocenění za portrét J. Reinsberga. 1924 mu ČVŠT v Brně uspořádala výstavu ke stému výročí narození, 1961 ho připomněl Dům umění výstavou celoživotního díla.

D: výběr: olejomalby a kresby: Dívka v růžovém šatě, 1894; Portrét dámy v životní velikosti, 1894; Portrét M. Laudové-Hořicové, 1895; Pohled na Prahu z Hradčan, asi 1896; Žena s červeným vějířem, 1899; Dáma v šedém, 1899; Hlava Pařížanky, 1899; Prof. J. Reinsberger, před 1900; Seňor Sarabia, 1905; Seňorita Sarabia, 1905; Dominikánské nám. v Brně, asi 1907; Z jevanských lesů, 1907; Muž s plnovousem, 1909; Podobizna umělcovy matky, 1912 (kresba a olej); Rybník v podvečer, 1913; Pohled do Veveří ulice, 1915; Žena v lese, 1915; Vlastní podobizna v ateliéru, 1915; Hoch ve žlutém klobouku, 1916; nedatovaná díla: portréty K. Zahradníka, A. Smrčka, pí. Voitlové, F. F. Šamberka, J. Vrchlického, V. Dyka, R. Kříženeckého; alegorie Vanitas, Interieur chrámu sv. Víta. Texty: Architektonické tvarosloví. Příručka k přednáškám, 1920.

L: OSN 11, s. 158; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1091; Toman 1, s. 322; I. Zhoř, Akademický malíř F. H. 100. výročí narození (katalog výstavy), 1961; A. Blatná – J. Dobšíčková – M. Kotačka – G. Pavlišová – R. Vágner, Profesoři VUT v Brně 1899 –1918, 2019, s. 50–53;encyklopedie.brna.cz (stav k 15. 9. 2020).

Lenka Kudělková