HERIBAN Josef 23.7.1922-8.9.2007

Z Personal
Josef HERIBAN
Narození 23.7.1922
Místo narození Trnava (Slovensko)
Úmrtí 8.9.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 512
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70830

HERIBAN, Josef, * 23. 7. 1922 Trnava (Slovensko), † 8. 9. 2007 Praha, zpěvák

Vystudoval zpěv (1942–46) v Bratislavě na Hudební a dramatické akademii u prof. Arnolda Flögla, kroměřížského rodáka a někdejšího člena pražského Národního divadla. Soukromě pokračoval 1944–46 u profesorky Hudební akademie Anny Korínské. 1946–48 se zdokonaloval v Záhřebu u chorvatsko- -italského pěvce Tina Pattiery a u L. Michelové. Už během studia se stal 1942 členem sboru Slovenského národního divadla, kde uplatnil svůj baryton i v sólových rolích. Jako „dočasný člen sboru“ byl registrován i v sezoně 1943/44. 1946 nastoupil jako sólista do pražské Velké opery 5. května. Scéna, zřízená 1945 odborovými orgány, hrála v budově bývalého Nového německého divadla (dnes Státní opera). Po necelých třech letech byla politickým rozhodnutím od 1. srpna 1948 zrušena jako samostatná instituce a sloučena se souborem Národního divadla. H. na sebe upozornil již 1954, kdy získal třetí cenu v mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara. Vzhledem k tehdejší politické situaci však nemohl pomýšlet na mezinárodní kariéru, kterou s sebou ocenění v prestižní soutěži obvykle nese. Zůstal po celý život spojen s Národním divadlem. V sezoně 1958/59 současně vystupoval v tehdejším Státním divadle Ostrava. Účinkoval v rozhlasových hudebních pořadech (např. v operetě I. Dunajevského Bílý akát, 1957). Členem Národního divadla zůstal do 1990.

H. první působiště, Velká opera 5. května, sdružovala mladé umělce. V čele s režisérem Václavem Kašlíkem, s hostujícími výtvarníky (Josef Svoboda, František Tröster), s mladými dirigenty (zvl. s Karlem Ančerlem) a vesměs mladými pěvci uváděla v moderně pojatých inscenacích české opery i stěžejní francouzský a italský repertoár 19. století, pro který měla disponované hlasy. H. dostal největší příležitost jako Rigoletto v titulní roli stejnojmenné Verdiho opery. V Národním divadle vystoupil ve více než sto třiceti rolích, z nichž některé nastudoval vícekrát. Postavy oper 19. století, optimální pro jeho pěvecký typ, hrál v mnoha reprízách (Eugen Oněgin, P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin, v nastudováních 1953, 1960, 1969; Jiří Germont, G. Verdi: La Traviata, 1948, 1959, 1978; Rigoletto 1954, 1962, 1973). Byl obsazován i do menších rolí, jichž vytvořil i několik pro jednu operu (v padesátých letech M. P. Mussorgskij: Boris Godunov, jako Lovický, Černiakovský a Ščelkalov; V. Kašlík: Krakatit, jako Anarchista Rosso a Inženýr Tomeš, 1966). Podílel se na realizaci děl, jež vešla do historie Národního divadla (Obchodník se vzpomínkami, Žebrák, B. Martinů: Julietta, 1963; Konstandis, B. Martinů: Řecké pašije, 1967). Během své pěvecké dráhy natočil řadu gramofonových desek s celými operami nebo se scénami z nich; v současnosti jsou opakovaně vydávány.

L: HS 1, s. 424; ND a jeho předchůdci, s. 139–140 (se soupisem rolí); Hudební rozhledy 7, 1954, s. 335, 600 (Pražské jaro); Rozhlasová bibliografie 1957, 1966, s. 89 (Dunajevskij); 40 let ostravského divadla 1919–1959, 1959, s. 367; T. Vrbka, Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. Opera 1888–2003, 2004, s. 250–285 (Velká opera 5. května); L. Lajcha, Slovenské národné divadlo. Divadlo v rokoch vojny 1939–1945, Bratislava 2000, s. 468, 498; http://archiv.narodni-divadlo.cz (se soupisem rolí, foto).

P: Institut umění – Divadelní ústav, Praha, dokumentace (virtuální studovna).

Jitka Ludvová