StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERMANN-OTAVSKÝ Emanuel 20.1.1868-30.5.1954

Emanuel HERMANN-Otavský
Narození	20.1.1868
Místo narození	Kostelec nad Černými lesy
Úmrtí	30.5.1954
Místo úmrtí	Praha
Povolání	44- Právník
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 523-524
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=60097

HERMANN-OTAVSKÝ, Emanuel (též HERRMANN), * 20. 1. 1868 Kostelec nad Černými lesy, † 30. 5. 1954 Praha, právník, odborný publicista

Pocházel z rodiny právníka a místodržitelského úředníka Karla Herrmanna (1828–1905) původem z Písku a Anny, roz. Medritzerové (1840–1915); bratr právníka Karla H.-O. (1866–1939). Otec byl při odchodu do penze 1898 nobilitován, na pamět místa narození si k příjmení připojil přídomek Otavský.

H.-O. absolvoval gymnázium v Praze a 1886–91 vystudoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr. 1891). Nastoupil jako koncipista u okresního hejtmanství v Karlíně, poté sloužil na pražském místodržitelství. 1898 byl přeřazen jako okresní komisař na ministerstvo vnitra ve Vídni, kde pracoval v českém oddělení, 1908 se stal jeho přednostou, 1909 mu byl udělen titul ministerského rady. Po první světové válce 1918 při likvidaci rakouského ministerstva vnitra byl pověřen úkoly ve prospěch nového československého státu. Při mezistátních jednáních se všemi nástupnickými státy bývalé monarchie vedl rozlukovou komisi, která ve Vídni, Budapešti a v Římě zajišťovala rozdělení archivů, spisoven, nadací ad. Podle určitého klíče (např. územního, věcného hlediska nebo s ohledem na zachování neporušenosti fondu) delimitovala archivní materiály mezi nové státy. Po dokončení likvidačních jednání ve Vídni nastoupil koncem 1919 na ministerstvo vnitra v Praze jako přednosta odboru, současně byl jmenován předsedou kvalifikační komise a náměstkem předsedy vrchní disciplinární komise. 1925 vedl v Římě pětici zástupců ministerstva na konferenci k provádění St. Germainské smlouvy. Při odchodu do penze 1928 byl oceněn za zásluhy při mezinárodních rozlukových jednáních jako jeden z nejsvědomitějších českých úředníků. H.-O. publikoval pouze příležitostně. Ve dvacátých letech uveřejnil články o archivní rozluce mezi Československem a Rakouskem. Do Slovníku veřejného práva československého přispěl heslem o nadačním právu. Ke stejnému tématu se vrátil ještě v článcích pro časopisy Právník a Veřejná správa.

Od 1905 byl ženatý s Mariannou (1874–1943), dcerou Moritze Allého (1837–1913), profesora matematiky na pražské německé technice; manželství zůstalo bezdětné. H.-O. od 1946 žil v Dolních Mokropsích (u Prahy). Byl pohřben v rodinném hrobě v Praze na Malvazinkách.

D: K otázce provedení rozluky spisové a archivální v základě ustanovení mírové smlouvy St. Germainské, pokud se týče podle úmluvy uzavřené s republikou Rakouskou dne 18. 5. 1920, in: Věstník MV republiky Československé 3, 1921; O dohodě republiky Československé s Rakouskem v příčině nadací, majetku kolektivit a veřejných osob právnických, in: tamtéž 10, 1929; Nadace, 1931 (zvl. ot. ze Slovníku veřejného práva československého 2, 1932, zejm. s. 718); Návrh na zákonnou úpravu nadačního práva, 1938, in: Veřejná správa, č. 7–8 (zvl. ot.).

L: Šedesáté narozeniny odbor. přednosty dra E. H.-O., in: Národní politika 19. 1. 1928, s. 5; Šedesátiny dr. E. H.-O., in: Venkov 19. 1. 1928, s. 4; M. Sekyrková, Příspěvek k organizaci a přínosu československo-rakouské archivní a spisové rozluky, in: Archivní časopis 40, 1990, s. 5–13; A. Špiritová, Slovník představitelů státní správy v Čechách 1850–1918, 1993, s. 66; J. Kramář, Poštovní muzeum a jeho sbírkotvorná činnost v letech 1918–1938, in: Paginae historiae 16, 2008, s. 213–272; E. Drašarová, Československo-rakouská archivní rozluka. Archivy ve věčném pohybu, aneb časy se mění (a problémy s nimi), in: Karel Kazbunda, kulturní dědictví a mezinárodní právo. Referáty z vědecké konference konané ve dnech 19.–20. dubna 2013 v Jičíně. (Z Českého ráje a Podkrkonoší – supplementum 16), 2013, s. 216–241.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 176, obr. 104 a; Archiv UK, Praha, fond Matriky UK, inv. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., s. 190.

Petra Skřejpková