HEROLD Eduard 16.9.1820-5.8.1895

Z Personal
Eduard HEROLD
Narození 16.9.1820
Místo narození Praha
Úmrtí 5.8.1895
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 528-529
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47287

HEROLD, Eduard, * 16. 9. 1820 Praha, † 5. 8. 1895 Praha, malíř, ilustrátor, scénograf, spisovatel

Syn herce německého souboru Stavovského divadla Johanna Christiana H. V devíti letech osiřel, matka Terezie se třemi dětmi žila v chudých poměrech. H. se učil postupně rukavičkářem, malířem pokojů a loutkářem. 1836–43 studoval přípravku pražské AVU u Antonína Mánesa a Františka Tkadlíka, od 1844 byl řádným žákem Christiana Rubena, u kterého 1850 absolvoval. Po studiích se živil jako domácí učitel kreslení v rodině hraběte Jindřicha Chotka na zámku Kačina. 1852 podnikl studijní cestu do Německa. 1861 nastoupil do redakce listu Prager Fremdenblatt, kde uveřejňoval ilustrace, vedl výtvarnou rubriku, psal prózy a črty. Od padesátých do osmdesátých let spolupracoval jako ilustrátor s předními periodiky (Budivoj, Česká včela, Erinnerungen, Květy, Lumír, Světozor, Zlatá Praha aj.).

Literárně debutoval čtyřmi německými romantickými básněmi v revue Ost und West (1845–47). Brzy nato se začal věnovat výhradně próze. Patřil sice ke stoupencům českého národního hnutí a na konci života mladočeské strany, ale česky se nikdy dobře nenaučil. Své práce psal německy a dával je překládat. Povídky a romány tištěné v padesátých letech v Lumíru čerpaly náměty z českých pověstí a po vzoru Waltera Scotta a Karla Herloßsohna (Herloše) z dramatických zápletek dějin 14.–17. století. Historické reálie líčil zpravidla věrně a zasazoval do nich často milostné příběhy. V textu hojně užíval dialogy, a tak se jeho romány blížily soudobým divadelním hrám. Syžet rozvíjel někdy až k nepřehlednosti v řadě zápletek. Neúspěšně se pokusil o historickou veselohru Petr Vok, poslední z Rožmberkův a jeho veselý dvůr v Třeboni (1866). Od sedmdesátých let opouštěl beletrii a soustředil se na populárně-naučné stati, které doprovázel vlastními ilustracemi. K H. nejvýznamnějším románům patřily Alchymista (1875) a Markvart z Vartemberka (1885), jeho poslední beletrie. Původně časopisecký román Jednota panská vyšel knižně až 1930. Z H. díla zůstaly nejcennější topografické práce Malebné procházky po bojištích Žižkových (1881), Malebné cesty po Čechách (1861), Průvodce po české západní dráze (1863), Svatováclavská trestnice (1890) a Malebné cesty po Praze 1–4 (1866–1896), dokončené archivářem Janem Herainem.

Nedílnou součást H. odkazu tvoří výtvarné práce. Od 1849 byl členem Jednoty umělců výtvarných, od 1863 Umělecké besedy. Inspirován Antonínem Mánesem maloval pozdně romantické krajiny s pohledy na hrady, zříceniny, kostely a mlýny. Ve druhé polovině století se přikláněl ve vedutách měst a vsí, kresbách a malbách k vlastivědnému realismu, vynikl v drobném akvarelu. Zajímal se též o dějiny malířství, v časopisu Osvěta publikoval 1872 studii o Josefu Mánesovi. Ilustroval několik titulů naučného charakteru. Uplatnil se také jako jevištní výtvarník. Navrhoval výpravy pro divadelní soubory v Jaroměři, Mladé Boleslavi a Karlíně (Praha). Nejvýznamnější byla 1868–77 jeho externí spolupráce s Prozatímním divadlem (1874–76 vedl dekorační dílnu) a jeho letní scénou Novoměstským divadlem. H. divadelní dekorace, které maloval především pro operní představení, usilovaly o historickou věrnost, autentičnost a přirozenost. H. potlačoval plošné kulisy a nahrazoval je dekorací trojrozměrnou (např. K. Šebor, Nevěsta husitská, 1868; B. Smetana, Dalibor, 1868; J. R. Rozkošný, Záviš z Falkenštejna, s H. Ullikem 1877). Od 1890 učil kreslení v Ženském výrobním spolku českém.

L: Wurzbach 8, s. 398–389; Thieme–Becker 16, s. 523; OSN 11, s. 199–200; M. Marek, Čáslavsko v literatuře, 1958, s. 94; Toman 1, s. 324–325; ND a jeho předchůdci, s. 140; LČL 2/1, s. 157–158; NEČVU 1, s. 257; V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, 1, 2006, s. 178 (přehled inscenací); A. Veselý, Dramatik F. A. Šubert, M. Kučera (ed.), 2015, s. 56–57; Šormová 1, s. 259–261 (se soupisem výprav a další literaturou); https://cs.isabart.org/person/6427 (se soupisem výstav a další literaturou, stav k 21. 3. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera