StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEYDUK Bedřich 28.2.1832-7.7.1890

Bedřich HEYDUK
Narození	28.2.1832
Místo narození	Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/)
Úmrtí	7.7.1890
Místo úmrtí	u Vladivostoku (Rusko)
Povolání	19- Ekonom nebo statistik
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 574-575
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47352

HEYDUK, Bedřich (též Gejduk, Hejduk, Fjodor Ivanovič), * 28. 2. 1832 Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/), † 7. 7. 1890 u Vladivostoku (Rusko), národohospodář, agronom

Narodil se jako čtvrté ze šesti dětí truhláře Jana H. a Františky, roz. Čejkové; bratr básníka Adolfa H. (1835–1923). Navštěvoval německou reálku v Poličce, 1850 maturoval v Praze. Na pražské technice studoval lesní inženýrství. Začínal jako hospodářský adjunkt na statcích knížete Ferdinanda Kinského, nedlouho byl úředníkem katastru v Uhrách, 1861–70 tajemníkem Hospodářského spolku pro pražský kraj. 1861–64 vydával s chemikem a později také švagrem Josefem Kučerou ze Skutče týdeník Pokrok hospodářský. Politicky se orientoval na mladočechy kolem Julia Grégra. Vydal řadu národohospodářských příruček: Hospodářské účty 1–4 (1862–1864), Hospodářský katechismus (1863), Poznámky k hospodářským tabulkám 1–2 (1862–1863), O mrvě (1863). Roku 1864 odjel s rodinou v doprovodu hraběte de Carièra do Ruska, aby jako správce pečoval o jeho velkostatek v charkovské gubernii. Záhy začal také odborně publikovat a přednášet agronomii na charkovské univerzitě. 1868 H. přijel na Kavkaz, kde se stal správcem statků velkoknížete Michaila Nikolajeviče, usadil se tam a na přidělené půdě založil vlastní vzorové hospodářství (chutor Gajduk). V Černomoří začal organizovat českou kolonizaci (obce Glebovka, Kyrilovka, Vladimirovka, Metodějovka ad.). Krajané se tam stěhovali především z jižních Čech a z orlického podhůří. H. v okolí Novorossijska podporoval pěstování tabáku, zvelebil sadařství, a hlavně zakládal vinice v okolí Abrau-Drjuso, klimaticky ideální oblasti pro révu. Její sazenice přivezl z Německa. V Černomoří se dosud produkují kvalitní šumivá vína. H. vydával také Seľsko-chozjastvennyj vestnik. Ruská vláda ho 1881 vyslala do Itálie, Španělska, Francie, Německa a Rakousko-Uherska, aby studoval prostředky a metody proti chorobám vinné révy. Do oblasti přijel i J. Kučera, který v okolí Novorossijska objevil zásoby kvalitního vápence vhodného k výrobě cementu, a měl zakladatelský podíl na vybudování prosperující cementárny.

H. byl jmenován 1888 státním hospodářským poradcem v oblasti východní Sibiře. Během pobytu na Sachalinu však vážně onemocněl a musel se vrátit na Kavkaz, při zpáteční cestě lodí podlehl na palubě zápalu plic. Pohřben byl ve Vladivostoku (hřbitov byl později zrušen a nahrazen parkem). Po jeho smrti převzal místo hlavního agronoma Černomoří syn Jaroslav (1863–1918), později praporečník České družiny.

L: OSN 11, s. 263–264; MSN 3, s. 178; MSB 1, s. 208; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno), passim a zvl. s. 30–31; https://www.predhradi.cz/spolky/spolek-pratel-rychmburku/rodaci-a-osoby-vyznamne (stav k 24. 3. 2020).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera, Marie Makariusová