Biografický slovník
HEYROVSKÝ Karel 4.11.1802-20.1.1863
| Karel HEYROVSKÝ | |
 | |
| Narození | 4.11.1802 |
|---|---|
| Místo narození | Rokycany |
| Úmrtí | 20.1.1863 |
| Místo úmrtí | Příbram |
| Povolání | 26- Bánský odborník nebo energetik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 580 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58057 |
HEYROVSKÝ, Karel (též HEJROWSKÝ, HEJROVSKÝ), * 4. 11. 1802 Rokycany, † 20. 1. 1863 Příbram, báňský odborník, pedagog
Člen rozvětveného rodu. Otec Ferdinand Šimon H. (* 25. 10. 1769 Rokycany, † 2. 12. 1839 Rokycany) promoval 1804 na právnické fakultě, 1798–1839 byl purkmistrem Rokycan a zasloužil se o rozvoj města (1827 svědčil na svatbě Františka Palackého v Předslavi /u Klatov/). H. matka Rosalie Dorota, roz. Cardellová, pocházela z Prahy. Bratr Jan H. (1799 až 1865) byl lesníkem a geometrem, druhý bratr Adolf (1811 až 1883) právníkem. H. vystudoval polytechniku v Praze, 1822 si zapsal hornické obory na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici, kde získal státní stipendium a absolvoval praxi ve slovenských důlních revírech. Od 1825 prováděl průzkum, těžbu a hutní zpracování rud stříbra a olova v příbramském státním báňském závodu jako vedoucí stoupovny rudní úpravny v Březových Horách (revír tehdy zajišťoval okolo 90 % produkce stříbra a olova v habsburské monarchii). Byl pověřován vedoucími funkcemi, nakonec se stal vrchním strojním inspektorem závodu. 1837–41 řídil zmáhací (likvidace závalů) a odvodňovací práce v dole na rudy rtuti v revíru Idrija v Kraňsku (Slovinsko). Po založení báňského učiliště v Příbrami (1849) byl jmenován prvním profesorem hornictví, báňského strojnictví a důlního měřictví. H. asistentem pro obor hornictví se stal Augustin Beer, hutnictví bylo svěřeno Adolfu Paterovi. V odborném tisku H. publikoval studie o báňském stavitelství a strojnictví, úpravnictví rudních surovin, zmáhacích a otvírkových pracích na rudních ložiskách. Zasloužil se o modernizaci strojního vybavení příbramských dolů, působil jako expert rudních a uhelných ložisek v revírech na území habsburské monarchie. 1842–49 posuzoval návrhy na hlubinné průzkumné vrty v černouhelných pánvích (předkládané státní kutací komisi), nebo projekty v Itálii, 1847 pro Srbské knížectví zpracoval podklady pro rozvoj důlního průmyslu. H. měl syny Emila, Karla, Jana a Gustava.
L: RSN 3, s. 709; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 134 (s další literaturou); týž et al., Osobnosti montánních věd v našich zemích 2, 1986, s. 2; J. Koryta, Jaroslav H., 1990, s. 9–10; C. Schejbal – J. Biolková et al., Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 14.
Pavel Vlašímský
