Biografický slovník
HILČR Jindřich 10.5.1921-21.6.2003
| Jindřich HILČR | |
 | |
| Narození | 10.5.1921 |
|---|---|
| Místo narození | Čelákovice (u Prahy) |
| Úmrtí | 21.6.2003 |
| Místo úmrtí | Čelákovice (u Prahy) |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 596-597 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48670 |
HILČR, Jindřich (pův. jm. Hiltscher), * 10. 5. 1921 Čelákovice (u Prahy), † 21. 6. 2003 Čelákovice (u Prahy), básník, překladatel, publicista
Narodil se v rodině úředníka. 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem. Od 1941 pracoval v rodišti jako pomocný dělník a později administrativní pracovník v Českých válcovnách kovů. 1945–47 studoval literární komparatistiku u Václava Černého na Filozofické fakultě UK v Praze, současně byl redaktorem nakladatelství Mladá fronta. Od 1949 redigoval měsíčník Nový život, 1958–61 a 1963–67 působil v redakci Státního nakladatelství dětské knihy, 1962–63 jako odpovědný redaktor měsíčníku Zlatý máj, 1967–69 redaktor týdeníku Květy. S Josefem Věromírem Plevou zakládal Klub mladých čtenářů a stal se jeho metodikem.
Publikační činnost zahájil ve Studentském časopisu a Kritickém měsíčníku, po válce přispíval do dětské přílohy Rudého práva. Od 1958 se systematicky věnoval literatuře pro děti a mládež, uveřejnil mnoho knižních doslovů a metodických tisků, v nakladatelství Albatros založil Edici světových autorů (ESA). H. vrcholné básně se dokázaly pozoruhodně přiblížit dětskému čtenáři. Sbírka Hrací skříňka (1963) se zčásti inspirovala tvorbou Zdeňka Kriebla; poslední sbírkou pro děti byly Krůčky v trávě (1983). H. autorsky připravoval rozhlasová pásma (Děti v zimě, Vítáme jaro, Po prázdninách, Babí léto, Zlatá brána, Zvířátka mezi pěti linkami). Jeho poezii zhudebňovali Petr Eben, Alois Hába, Miroslav Krejčí ad.
Ke vzoru Františka Halase se přihlásil bibliofilsky vydanými básněmi Závod začíná (1946), Mazlení (1946) a Rosteš (1948). Pod Halasovou záštitou vydal první sbírku Hodina do svítání (1948), ohlas na nedávné válečné prožitky. V poválečné době se jako básník a publicista hlásil ke Skupině Rudého práva a k metodě tzv. syntetického realismu, jejímž teoretikem byl Jiří Hájek. Náleželi k ní Ivan Skála, Vlastimil Školaudy, Michal Sedloň, Sergej Machonin aj. Spisovatelé této orientace se po 1949 stali nositeli literárního schematismu, který se u H. projevil ve sbírkách Jarní země a Píseň o věrnosti (obě 1951). Halasův důsledný stoupenec se však záhy – díky svému sklonu k přírodní a milostné lyrice a po osobní bilanci – schematismu vzdal. Jeho poslední sbírka občanské poezie Člověk roku 1956 (1957) se sice s nevelkým uměleckým zdarem, ovšem upřímně a bezprostředně snažila vyrovnat s pádem Stalinova kultu. Další tři sbírky přinesly osobité a jazykově kultivované básně, psané zčásti volným veršem (Paměť vody a trav, 1964; Polní plášť, 1973; výbor Prostor fléten, 1981).
H. se jako překladatel z ruštiny a slovenštiny věnoval literatuře pro děti, přínosem jeho převodů je čistota jazyka. Význam měla také jeho práce editora, vázaná na nakladatelství Albatros. Kromě několika antologií se obsáhleji zabýval F. Halasem, J. V. Plevou, Františkem Branislavem, Josefem Kožíškem, Františkem Hrubínem, Janem Nohou, Karlem Michlem, Marií Bieblovou ad. 1978 odešel do invalidního důchodu a dále pro Albatros externě redigoval publikace k životním výročím spisovatelů, z nichž některé měly objevný charakter.
L: Z. Heřman, J. H., 1986; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 130–131; SČS 2, s. 251–252; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a bibliografií, stav k 21. 3. 2020).
P: LA PNP, Praha, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
