Biografický slovník
HILSNER Leopold 10.7.1876-8.1.1928
| Leopold HILSNER | |
 | |
| Narození | 10.7.1876 |
|---|---|
| Místo narození | Polná (u Jihlavy) |
| Úmrtí | 8.1.1928 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 59- Společnost - ostatní |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 609-610 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39782 |
HILSNER, Leopold, * 10. 7. 1876 Polná (u Jihlavy), † 8. 1. 1928 Vídeň (Rakousko), židovský mladík obviněný ze spáchání rituální vraždy
H. patří k osobnostem, které vstoupily do historie pouze kvůli nešťastné náhodě. V dubnu 1899 byl zatčen za údajnou vraždu devatenáctileté křesťanské dívky Anežky Hrůzové, kterou 29. března na kraji lesa Březina u Polné zabil nikdy nezjištěný vrah. Do té doby žil H. s matkou Marií a mladším bratrem Moricem v suterénu polenské židovské školy. Rodina patřila k židovské chudině, nepříliš bystrý H. se živil příležitostnými pracemi a rád se toulal.
Pro jeho vinu neexistovaly přímé důkazy, v den vraždy se bezcílně potuloval v Polné a okolí a nemohl dokázat alibi. Jeho údajný zločin byl místními obyvateli i českými antisemity konstruován na základě antisemitské teorie židovského spiknutí: měl se se spolupachateli dopustit rituální vraždy. Přispěla k tomu také velká řezná rána na krku zavražděné a názor polenských lékařů, podle nichž nebylo v těle a na místě činu odpovídající množství krve. K H. zatčení přispěla také protižidovská atmosféra, v níž si svědkové „vzpomínali“ na údajné přitěžující okolnosti. Zejména po volbách do říšské rady 1897 se antisemitismus stal součástí české nacionalistické, protiliberální politiky. Pod jeho vlivem jednal také tzv. právní výbor, který působil na polenské radnici a ovlivňoval svědky. Tak vzniklo např. i zásadní svědectví Petra Pešáka, který měl H. na vzdálenost sedmi set metrů rozpoznat na okraji lesa Březina, prý podle typického zacházení s holí. Naopak jediná svědkyně, která pravděpodobného vraha potkala, ho nikdy neidentifikovala.
H. byl porotním soudem v Kutné Hoře na základě vykonstruovaných obvinění a pod vlivem antisemitské propagandy odsouzen v září 1899 k trestu smrti. Antisemitismus, a nepřímo též obraz židovské rituální vraždy, vnášel do jednání právní zástupce matky zavražděné JUDr. Karel Baxa (pozdější první předseda československého ústavního soudu a primátor Prahy). Antisemitští redaktoři proces sledovali přímo v soudním sálu a mimořádná pozornost tisku z něj udělala aféru s národním a středoevropským rozměrem (tzv. hilsneriáda). H. obhájcem ex offo byl Zdenko Auředníček. H. byl odsouzen také proto, že se sám ve vyšetřování a procesu špatně orientoval a hájil. Po prvním rozsudku v září 1899 se ze strachu z popravy přiznal a jmenoval údajné spolupachatele, což následně odvolal. Obhájce Auředníček podal zmateční stížnost proti průběhu soudního řízení, rozsudek napadl T. G. Masaryk a analýza profesorů lékařské fakulty pražské univerzity zpochybnila domněnku o zmizení krve zavražděné. Odpůrci antisemitského rozsudku byli nacionalistickým tiskem nevybíravě napadáni, Zdenko Auředníček s manželkou se na Masarykovu radu vystěhoval do Vídně, kde dále podnikal kroky v Hilsnerův prospěch. Masaryk dostával nenávistné dopisy a musel zastavit přednášky kvůli demonstraci antisemitských studentů. Kasační soud ve Vídni zrušil kutnohorský rozsudek a konstatoval, že porotcům byl průkazní materiál představován „v nesprávném světle“. Ovšem nové projednání případu u krajského soudu v Písku v říjnu 1900 vycházelo z téměř nezměněného obvinění (s vynecháním nejkřiklavějších odkazů na představu židovské rituální vraždy). Navíc byl H. obviněn ještě z podobné vraždy Marie Klímové, která se odehrála rok před vraždou Anežky Hrůzové. H. byl opět uznán vinným a odsouzen k trestu smrti, který císař František Josef I. zmírnil na doživotní vězení.
Veškeré snahy o revizi procesu nebo o omilostnění zůstávaly bez výsledku. Teprve v únoru 1918 byl H. propuštěn. Následně si změnil jméno na Leopold Heller a žil střídavě ve Vídni, Praze a dalších městech v českých zemích. Jako dříve se toulal, žebral a živil podomním obchodem. Oženil se s Terezií Rosenfeldovou. Zemřel v Rothschildově nemocnici ve Vídni; dům, ve kterém žil (Obere Donaustraße 4), je označen pamětní deskou, upraven je i H. hrob na vídeňském Ústředním hřbitově.
L: výběr: T. G. Masaryk, Die Bedeutung des Polnaer Verbrechens für den Ritualaberglauben, Berlin 1900; B. Černý, Vražda v Polné, 1968; J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ L. H., 1994; H. J. Kieval, Death and the Nation. Ritual Murder as Political Discourse in the Czech Lands, in: Jewish History 10, 1996 (Spring), No. 1, s. 75–91; Hilsneriáda (k 100. výročí 1899–1999), 1999; M. Frankl, Emancipace od židů. Český antisemitismus na konci 19. století, 2007, passim; D. Vyleta, Crime, Jews and News. Vienna 1895–1914, 2007; Zločin v Polné, televizní film, Česká televize 2016 (H. hraje K. Heřmáněk ml., režie V. Polesný).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Michal Frankl
