StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HIML Antonín 23.3.1933-27.1.1988

Antonín HIML
Narození	23.3.1933
Místo narození	Březnice (u Příbrami)
Úmrtí	27.1.1988
Místo úmrtí	Peking (Čína)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 610-611
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48674

HIML, Antonín, * 23. 3. 1933 Březnice (u Příbrami), † 27. 1. 1988 Peking (Čína), sportovní a mládežnický funkcionář, politik

Pocházel z dělnické rodiny. 1945 se s rodiči přestěhoval do Chebu, kde se vyučil instalatérem. Hrál na oblastní úrovni házenou a začal se angažovat v mládežnickém a později i v tělovýchovném hnutí. 1949 vstoupil do Československého svazu mládeže (ČSM) a o dva roky později byl přijat do KSČ. Ve svazácké organizaci zastával různé funkce, 1963–67 působil jako tajemník a člen předsednictva a sekretariátu ÚV ČSM. Zároveň stál v čele ústřední rady Pionýrské organizace ČSM. 1967–70 absolvoval Vysokou školu stranickou při ÚV KSSS v Moskvě. Po nástupu tzv. normalizace se podílel na nuceném znovusjednocení mládežnického hnutí, protože ČSM se 1968 fakticky rozpadl. 1969–70 byl předsedou Rady Sdružení dětských a mládežnických organizací České socialistické republiky, 1970–72 předsedou českého ústředního výboru Socialistického svazu mládeže a místopředsedou celostátního ÚV Socialistického svazu mládeže (SSM). Následně prosazoval normalizační politiku ve sportovní oblasti. V březnu 1972 byl zvolen předsedou ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV); současně převzal řízení Československého olympijského výboru (ČSOV). Pozici si dále upevnil ziskem stranických a státních funkcí. V listopadu 1969 se stal poslancem České národní rady (do 1971), která ho obratem delegovala také do Sněmovny národů Federálního shromáždění, v níž vykonával poslanecký mandát po několik volebních období až do smrti. Od 1971 byl kandidátem, od 1976 členem ústředního výboru KSČ. V čele ČSTV se podílel na organizaci sportovních akcí (spartakiády, mistrovství světa v ledním hokeji, mistrovství Evropy v atletice aj.) a zaštítil výstavbu četných sportovních zařízení. K olympijskému hnutí zpočátku zaujímal přezíravé stanovisko. Z jeho popudu měly Klub československých olympioniků (založen 1975) a Československý klub fair play, jež působily při ČSOV, pouze výběrový charakter. H. postoj k olympismu se postupně měnil nejen v souvislosti s rostoucím zájmem socialistických zemí o olympijské hnutí, ale i s pragmatickým chováním Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který ho odměňoval četnými funkcemi a oceněními. 1977–81 byl H. místopředsedou Asociace národních olympijských výborů a členem tzv. tripartitní komise, v níž zástupci MOV, národních olympijských výborů a sportovních federací řešili problémy olympijského a sportovního hnutí. Od 1981 se podílel na konstituování komise MOV Sport pro všechny (předseda přípravného výboru, později místopředseda) a spoluvytvářel její program. Navzdory angažmá v olympijském hnutí však H. plně souzněl s oficiální politikou komunistických stran sovětského bloku, které vrcholový sport považovaly za jeden z nástrojů politicko-ideologického soupeření s kapitalistickými státy. V osmdesátých letech byl s jeho podporou vytvořen systém státem řízeného podávání dopingových látek sportovcům, který zabezpečoval Ústav národního zdraví pro vrcholový sport. Dále nesl osobní zodpovědnost za bojkot XXIII. letních olympijských her v Los Angeles, k němuž se ČSOV připojil v květnu 1984 na pokyn vedení KSČ, které se podvolilo tlaku Sovětského svazu. Zemřel náhle při návštěvě Číny. Komise Sportu pro všechny MOV poté založila Cenu Antonína Himla. K jejímu udělení ale nedošlo, neboť byla v důsledku politických změn v Československu záhy zrušena. H. byl nositelem Řádu práce (1975).

D: Tělovýchova, součást života socialistické společnosti, in: Sociologický časopis 21, 1985, č. 3, s. 226–230.

L: MČE 2, s. 774; Tomeš 1, s. 459; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 1999, s. 122–123; J. Kössl, Dokumentace k dějinám českého olympismu. 4. díl, 1973–1993, 2000; R. Dušek, Sport a jak to bylo, 2009, s. 104; V. Poláček, Dopingem k upevnění mezinárodní prestiže, in: Paměť a dějiny 13, 2019, č. 3, s. 44–54; cs.wikipedia.org (stav k 7. 5. 2020); nekrolog, in: Rudé právo 27. 1. 1988, s. 1–2.

P: NA, Praha, f. ÚV ČSTV.

Zdeněk Doskočil