StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HIPMAN Petr 10.5.1940-10.4.1999

Petr HIPMAN
Narození	10.5.1940
Místo narození	Praha
Úmrtí	10.4.1999
Místo úmrtí	Trangoška (Slovensko)
Povolání	11- Geolog 87- Fotograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 614-615
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=141308

HIPMAN, Petr (pseud. Hriň), * 10. 5. 1940 Praha, † 10. 4. 1999 Trangoška (Nízké Tatry, Slovensko), speleolog, konstruktér

Vnuk Karla Františka H. (1867–1914), syn architekta Vladimíra H. (1908–1976) a Marty, roz. Zajíčkové. Vyučil se zámečníkem, 1957–61 studoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Praze. Působil jako konstruktér 1963–66 ve vagónce Tatra na Smíchově, poté pracoval na Slovensku: 1966–69 v Podpolianských strojírnách v Detvě, 1969–90 ve Výzkumně-vývojovém ústavu Závodů těžkého strojírenství ve Zvoleně, kde zkonstruoval horskou sekačku. 1991 ve Zvolenu založil vlastní konstrukční kancelář.

Od mládí se zajímal o přírodu a horolezectví (Český kras, Český ráj, Vysoké Tatry). Věnoval se též skialpinismu. Řadil se k významným speleologům, 1960–66 se podílel na průzkumu a mapování jeskyní Zlomísk a Brtkovica, 1965 sestoupil do Velké ledové propasti na Ohništi. Od 1970 vedl ve Zvoleně oblastní skupinu Slovenské speleologické společnosti. 1964–69 se podílel na objevení nejhlubší jeskyně na Slovensku Starý hrad (424 m) v masivu Krakovy Hoľe (1752 m n. m.). 1969 odhalil pokračování rozsáhlé jeskyně v Záskočí, 1972 prozkoumal jeskyně v Poludnici, 1973–74 a 1977 působil v Červených vrchách a podílel se na objevu v jeskyni Občasná vyvieračka. 1985–86 zkoumal prostory Javorové priepasti (průzkum do hloubky 313 m a délky 2218 m), od 1988 pracoval v jeskyni Večná robota, kterou se 2003 podařilo spojit s jeskyní Starý hrad; vznikl tak rozsáhlý komplex s celkovou délkou přes 7,5 km, pojmenovaný na H. počest. 1977 spoluobjevil pokračování Zápoľné propasti ve Važeckém krasu, 1998 začal rozšiřovat vstupní propast Havran na Ohništi.

H. se účastnil speleologických expedic do evropských jeskyní, mj. sestupu do jeskyně Vecsembükki v Maďarsku (1973), vedl expedici do severní Itálie, sestup členů Slovenské speleologické společnosti do polské západotatranské Velké Sněžné jeskyně (1974) a expedici Monte Canin (1976), která sestoupila do 920 m hluboké propasti Abisso Michele Gortani v Julských Alpách. 1978 zkoumal krasovou oblast Alp spojenou s průchodem jeskyní Dent de Crolles. 1978/79 vedl expedici do jedné z nejhlubších jeskyní světa ve francouzské části Savojských Alp, zároveň navštívil jeden z největších jeskynních systémů Rakouska – Lamprechtsofen. 1979 zorganizoval studijní cestu do krasu ve Francii, do jeskyně Gouffre Berger v masivu Vercors. 1985 se zúčastnil expedice České speleologické společnosti do jeskyně Pierre St. Martin ve francouzských Pyrenejích, 1995 stál v čele expedice na Island.

Věnoval se též návrhům a výrobě jeskyňářských pomůcek. Jako talentovaný konstruktér se projevil při instalaci stálých žebříků z ocelových lan a stavebně-technických řešení při budování hráze v Záskočí (1974), bazénu a elektrárně ve Starém hradě (1980) nebo bivakové chatky a lanovky v jeskyni Večná robota. Na jeho počest byl pojmenován druh chvostoskoka (Megalothorax hipmani). Všechny prozkoumané lokality změřil, vyfotografoval a vyhotovil jejich mapovou dokumentaci. Poznatky publikoval v časopisech a sbornících Československý kras, Krásy Slovenska, Lidé a země, Slovenský kras, Speleofórum, Spravodaj Slovenskej speleologickej spoločnosti (1974–76 tam vyšla série H. článků o technických pomůckách na překonávání vertikálních úseků v jeskyních). Do příručky Praktická speleológia (1982) přispěl kapitolou věnovanou speleoalpinismu, do publikace Československo (1988) studií o jeskyni Starý hrad. Některé práce vyšly pod pseudonymem Paľo Hriň. H. zemřel (po delší nemoci) na srdeční zástavu při skialpinistické túře. Manželka Elena posmrtně sestavila knihu Podzemné Everesty. Underground Everests (2000) z H. fotografií, vzpomínek a článků, ke kterým napsala doprovodné texty.

D: výběr: Jaskyňa Starý hrad, in: Krásy Slovenska 48, 1971, s. 102–105; Co se skrývá za sifony v Záskočí?, in: tamtéž, s. 418–423; Jaskyňa Benšová a Motýlia jaskyňa, in: Spravodaj Slovenskej speleologickej spoločnosti 3, 1972, č. 3, s. 28–31; Světla v labyrintu Záskočí, in: Lidé a země 22, 1973, s. 337–342; Nové objevy ve Starém hradě, in: tamtéž 29, 1980, s. 58–59; Podzemný labyrint v Krakovej holi, in: Krásy Slovenska 57, 1980, č. 1, s. 32–35; Expedícia Jean- -Barnard 78 – výprava do druhej najhlbšej priepasti sveta, in: Slovenský kras 18, 1980, s. 193–212; Predstavujeme vám našu najhlbšiu jaskyňu, in: Spravodaj Slovenskej speleologickej spoločnosti 12, 1981, č. 4, s. 4–12; Podzemný hydrologický systém Krakova hoľa – Jánska dolina, in: tamtéž, s. 16–19; Na dno republiky, in: Lidé a země 31, 1982, s. 146–151; Názorné zobrazování složitějších jeskynních systémů, in: Československý kras 33, 1982, s. 13–25; Nejhlubší československé jeskyně, in: Stalagmit, 1982, č. 1–2, s. 2–7; Naše nejhlubší jeskyně, in: Speleofórum 89, 1989, s. 18–19; Poznatky o proudění vzduchu v horských dynamických jeskyních, in: Československý kras 40, 1989, s. 7–36; Priepasť Večná robota, in: Spravodaj Slovenskej speleologickej spoločnosti 28, 1997, č. 1, s. 13–20; Lanovky pre kopajúcich jaskyniarov, in: tamtéž 29, 1998, č. 3, s. 46–54.

L: Horolezectvo – encyklopédia, Bratislava 1989, s. 120; nekrology, in: Spravodaj Slovenskej speleologickej spoločnosti 30, 1999, č. 2, s. 52–53; Z. Hochmuth, Zomrel P. H., in: Krásy Slovenska 76, 1999, č. 11–12, s. II; týž, P. H. 1940–1999, in: Slovenský kras 38, 2000, s. 185–190 (bibliografie); A. Komaško, Žijící legendy odcházejí, in: Speleo (Praha) 28, 1999, s. 2; Sinter 8, 2000, s. 42–43; BLS 3, s. 447–448.

Anna Šourková, Pavel Vlašímský